Dvojče by Leonyda Styron
Obsah:

Objevila se zničehonic a vnesla do života mladého Itala a jeho přátel neuvěřitelný zmatek. Kdo je tajemná Lukrécie a co zamýšlí? A nechce nakonec zaujmout Felicianovo místo? Itálie by se měl začít bát...


Kategorie: Hetalia: Axis Powers
Postavy: [OC], Amerika, Anglie, Čína, Francie, Japonsko, Jižní Itálie, Německo, Prusko, Rusko, Severní Itálie
Žánr: Komedie / Parodie, Mysteriózní
Upozornění: Vulgární výrazy
Ostatní: Žádné
Výzvy: Žádné
Série: Žádné
Kapitoly: 1 Dokončeno: Ne
Počet slov: 1105 Přečteno: 715
Publikováno: 24.03.11 | Aktualizováno: 24.03.11

1. Prolog - Telefonát by Leonyda Styron

Prolog - Telefonát by Leonyda Styron

Itálie! To slovo mu znělo v uších, krev mu bušila ve spáncích a vztekle skřípal zuby. Itálie! Kdyby se ten kluk alespoň jednou choval tak, aby se za něj on, Německo, nemusel stydět. Vysoký blonďák v modré košili si hlasitě vzdychl. „Feliciano, proč nemůžeš jedenkrát…?“ Zavrtěl hlavou. Je snad jediným národem, který nad tím rozpustilým mladíkem a přerostlým děťátkem ještě nezlomil hůl? Mrzely ho výroky národů na posledním zasedání, když bylo po radě, a oni už jen tak tlachali.
   „Itálie se nám jenom plete pod nohy. Něco ho učit, to je ztráta času!“ vyhrkl Arthur Kirkland a čekal, jestli se k němu ještě někdo přidá.
   „Za celou dobu své existence se jen opičil po ostatních. Nikdy na nic nepřišel sám!“
   „Ale Roderichu, to snad…“
   „Jen nech na hlavě, Ludwigu! To mu hodláš pořád stát za zadkem?“
   Aristokratova trefná poznámka ho zamrzela. Musel se nad tím zamyslet. Itálie… byl problém. Feliciano lezl všem na nervy, dělal věci, nad kterými zůstával rozum stát, a když se ho někdo zeptal, proč to udělal, mladíček mu nebyl schopný odpovědět.
   Ludwig Beillschmidt si znovu povzdychl. Možná by už měl roztržitého Itala přestat ochraňovat a zkoušet ho umravňovat. Ať si ten svět objevuje sám! Vždyť on, Německo, má přece nervy jenom jedny, pravda, prý z ocele, ale stejně… napořád to tak nebude. Co až jednou ubohý Feli zatouží po partnerce? Ne, už ho nesmí brzdit, a jestli něco provede, ostatní si ho srovnají.
   Blonďák vzal do ruky poznámkový blok. Založil si tenhle „deníček“, když chtěl zjistit, co vlastně vězí za Italovou tupostí. Spěšně ho prolétl očima a nad některými poznámkami táhle zavyl. Třeba to nesmyslné honění koček v domě Řecka! Pohazování oblečení po celém domě, chrochtání během slavnostní večeře, opakování francouzských lechtivých vtípků před jeho nadřízeným… bylo toho dost, a úplně to stačilo na pořádný bolehlav.

   Strnul, když telefon na stole začal zvonit. Rychle ho zvedl. Do ucha mu vřískl známý hlas. „Německó, pomóc! Egypt mě chce stáhnout z kůže!“
   „Feliciano!“ Bývalý voják zahřměl do sluchátka. „Uklidni se a pak mi řekni, co se děje.“ Bylo to jako mluvit do zdi. Jako kolovrátek běželo otravné: Prosím, zachraň mě! Praštil se do čela a zavrčel: „Dej mi ho k telefonu.“
   Nechal si telefon u ucha, chvíli slyšel zvýšené hlasy a dohadování, pak na něj někdo vychrlil proud šťavnatých orientálních nadávek.
   „Gupto? Mohl bys…?“
   Egypt byl v ráži a Německo musel ještě perných pár minut čekat, než se dohněval. Když se naštval, obvykle nemluvil plynule, a už vůbec ne v nějakém cizím jazyce.

   Ludwig trpělivě čekal. Ten hovor ho vlastně nic nestál, a až si to ten Egypťan uvědomí, bude nadávat ještě o to víc.
   „Laskavě nauč toho potrhlého Itala, aby se naučil číst nápisy u turistických památek. Speciálně jsem je dělal do několika světových jazyků. Do hrobky se musí s průvodcem, jinak se tam člověk ztratí! A řešíme to pořád! S Italy, Američany a s Francouzi taky…“
   „Co provedl?“ hlesl blonďák a s hrůzou čekal na verdikt.
   „Ztratil se a začal uprostřed té hrobky tak strašně kvílet, že i místní si začali myslet, že faraón se vrátil a bude se chtít mstít. Vytáhl jsem ho ven v pytli, protože kdyby někdo z našich zjistil, že to strašidlo je jen nějaký italský idiot, no tak ho umlátí!“ vztekal se Hasan Mustafa.
   „A tos mu musel vyhrožovat, že ho stáhneš z kůže?“ ozval se zničený Německo.
   „Vždyť mi tu zničí turismus!“ namítl a už zase doutnal. „Tohle já fakt zapotřebí nemám! A jestli si ho v tý Evropě neumíte srovnat, tak ho dejte třeba na řetěz!“
   „Ale Gupto…“ Německo si vzdychl. Něco takového by Feliaciana nadobro zlomilo. Jistě, mohli by nechat vládnout Romana, jenže… Severní Itálie byl ještě pořád jeho kamarád a on nikomu nedovolí, aby mu ubližoval.
   „Tak dobře, uklidni se. Dej mu pořádně najíst, já už pro něj jedu,“ vzdychl blonďák a zavěsil.

   O několik dní později začal telefon v jeho pracovně vyzvánět jako zběsilý znovu. S povzdechem po něm sáhl. Právě se blížila doba, kdy si dopřával odpočinek, to znamená, že tím narušitelem bude…
   „Německó! Jak se vypíná trouba?“ Zaklel. Takže zase jen Italova neschopnost. To mu snad má nakázat, aby přestal vařit? „Ale… žádné takové tlačítko tady není. Nic od S, vážně,“ pípl Feliciano a v bezpečí své prostorné kuchyně se zatvářil zmateně.
   „Vydrž… pokusím si vzpomenout, jak to tam vypadá.“
   S velkou pečlivostí ho navigoval a po krátké úvaze se rozhodl odpustit si ošklivé poznámky, které se mu draly z pusy ven. Výborně, zvládli to, Italovi se podařilo vypnout troubu. S úlevou vydechl a zavěsil. Netrvalo to ani deset minut a přístroj se rozezvučel zas.
   „Ne, tentokrát to nezvednu,“ zatvrdil se Německo a nechal tu otravnou věc zvonit. Volající byl vskutku vytrvalý. Nakonec vztekle zavrčel a sáhl po sluchátku.
   „Německó, já jsem někde ztratil klíče a teď se nedostanu do domu!“
   Ne, tohle ho zničí. Jeho nervy už se trhají, brzy o ně přijde, ano, už velice brzy. Vzdychl a nechal si popsat Italův dům a radil mu, kudy by se dovnitř mohl dostat. Uf, další úkol splněn! Ale jestli zavolá ještě jednou…
   Jako by si to přivolal! Telefon začal vřeštět znovu. Blonďákovi na čele naběhla žíla. Sáhl po sluchátku a zahřměl: „Co zas?“
   V přístroji se ozval srdceryvný kolovrátek. „Německó, pomóc! Je tu sestřička!“
   „Ale tohle už přeháníš!“ zařval vztekle a praštil se sluchátkem. Pohár jeho trpělivosti právě přetekl.


(Německo by se měl už konečně přestat starat o Itálii...)

 

This story archived at http://www.tenrai.cz/viewstory.php?sid=1509