Good Morning Starshine by Rien
Obsah:

Prahne Vaše dušička po krátkém fluffu na pairning UsUK? Prosím, jak je libo~


Kategorie: Hetalia: Axis Powers
Postavy: Amerika, Anglie
Žánr: Romantika
Upozornění: Shonen-ai
Ostatní: Žádné
Výzvy: Žádné
Série: Žádné
Kapitoly: 1 Dokončeno: Ano
Počet slov: 538 Přečteno: 670
Publikováno: 29.05.11 | Aktualizováno: 30.05.11

1. Good Morning Starshine by Rien

Good Morning Starshine by Rien

 

   „Tak pojď, čeho se bojíš?'' zašeptal Alfred, když mu noha podjela na mokré trávě. Bylo po dešti, vzduch byl příjemný, byla cítit vůně sena z nedalekého pole, občas se ozval křik ptáků, kteří se proháněli v červáncích

   „Čeho bych se měl bát? To říká ten pravý!'' zasmál se Arthur a následoval druhého blonďáka do kopce. Začínalo se smrákat, stín byl nepříjemně studený, zápasil s posledními žhavými paprsky zapadajícího slunce. Cvrčci cvrkali schovaní v trávě a ti dva se pokoušeli vyšlápnout vršek ke starému stromu, který se tyčil přesně uprostřed kopce nad krajinou. Stál tam už spoustu let, kůru měl zkroucenou do podivných tvarů a větve posmutněle svěšené k zemi, jak na ně za ta léta působila zemská přitažlivost. Z posledních sil se dostali k cíli, vyčerpaně se posadili vedle sebe pod strom a sledovali, jak slunce pomalu mizí za horizontem. Mladíkova ruka se jedním nešikovným pohybem otřela o hřbet ruky druhého mladíka. Chtěl se mu omluvit, ale Alfred jeho ruku chytil a z pevného sevření už jí nepustil.

   „Není ti zima?'' ozval se jeho hlas po pár minutách připitomělých úsměvů, zarytého mlčení a bloumání očima po krajině.

   „Trochu,'' hlesnul Arthur hlasem, který seděl ve stínu. Alfred se nadzvednul, stáhl ze sebe bundu a hodil jí na Arthura. Byla krásně zahřátá; ale co Alfred?

   „Nebude ti zima?''

   „Snad ne,'' zasmál se mladík, znovu chytil zelenoočkovu ruku a když konečně světelný kotouč zmizel za horami, ukázal na rozjasněnou oblohu - zářila tisíce světly, od těch úplně malých až po ty velké, které zářily nejjasněji a poutaly na sebe všechnu pozornost.

   „Tohle jsem ti chtěl ukázat,'' promluvil na blonďáka, který byl úžasem němý a pevněji mu tisknul ruku, snad, aniž by si to sám uvědomil.

   „Támhle-'' chtěl Alfred pokračovat, ale Arthur ho nenechal, přiložil mu ukazováček na rty, Alfred pochopil, že má být zticha. Arthur se mu opřel o rameno a spokojeně se usmál.

   „Miluju...'' odmlčel se, čekal na Alfredovu reakci - ten s sebou škubnul, pak, aniž by pohnul hlavou, upřel zrak na Angličana, „léto a...'' následovala další pauza, která se protáhla na dlouhých deset minut. Ticho protnul Alfred, byl jako na trní.

   „A mě taky?'' optal se s posmutnělým obličejem, jeho pozornost se upnula na kamínek, který ležel kousek před ním. Smolař, nemohl vidět a cítit to, co no právě v tuhle chvíli. Byl to jen šutr bez pocitů a nálad, obyčejný studený kus horniny.

   „Taky,'' ozval se Arthur, jako by se pomalu ztrácel, nenápadně se schoval za Američanovo rameno.

   „Dej mi pusu,'' usmál se. Angličan byl nakonec stejně nucený ukázat svůj obličej.

   „Poker face... Myslel jsem, že tohle Angličané ovládají,'' zasmál se, Arthur se zašklebil.

   „Jak kteří...''

   „Hush, baby! The Time for talk is over.''

Poznámky na konec:

Poznámky, návrhy a nápady vítány. Jinak dík fík za přečtení~

This story archived at http://www.tenrai.cz/viewstory.php?sid=1595