Summit G8 by Glacea
Oceněné povídkyObsah:

 9:59 - Minuta do začátku setkání; připravuji propisku a zápisník, abych mohl celou naši produktivní debatu zaznamenat...

 

Zápisky ze setkání členů G8 v Německu - aneb jak těžké je vést schůzi plnou natvrdlých ignorantů.

 


Kategorie: Hetalia: Axis Powers
Postavy: Amerika, Anglie, Francie, Japonsko, Kanada, Německo, Rusko, Severní Itálie
Žánr: Komedie / Parodie
Upozornění: Žádné
Ostatní: Žádné
Výzvy: Vtipkuj, Vtipkujme, Vtipkujte
Série: Žádné
Kapitoly: 1 Dokončeno: Ano
Počet slov: 5187 Přečteno: 514
Publikováno: 29.08.14 | Aktualizováno: 29.08.14
Poznámky k povídce:

 

Yaay, po dlouhém snažení se mi podařilo tuhle povídku konečně dopsat ^^

um...

Snad pobaví~

 

1. Kapitola 1 by Glacea

Kapitola 1 by Glacea

10:00 – začátek setkání; na první pohled zjišťuji, že značná část členů chybí

10:01 – začínám číst seznam členů

10:02 – zjišťuji, že jediný kdo se kromě mě namáhal dorazit v čas je Japonsko a Rusko

10:03 – Rusko se pokusil navrhnout přijetí Číny z nedostatku členů

10:04 – pokusil jsem se mu taktně vysvětlit, že to není možné

10:05 – o něco méně taktněji jsem mu vysvětloval, že to není možné

10:06 – Rusko mě vraždí pohledem…

10:07 – Itálie dorazil

10:08 – Itálie začal vysvětlovat, proč nemohl přijít dřív

10:09 – Itálie pořád vysvětluje a Rusko mě pořád vraždí pohledem

10:10 – Itálie ještě pořád vysvětluje; Rusko mě pořád vraždí pohledem a Japonsko se nejspíš chystal něco říct, ale pak si to rozmyslel

10:11 – z vysvětlování Itálie se nakonec stalo něco mezi líčením, jak si nemohl zavázat boty a vysvětlováním, proč brunetky balí hůř než blondýny

10:12-10:20 – Itálie stále vypráví svůj příběh; Rusko se stále tváří nenávistně a Japonsko stále nic neříká

10:21 – Amerika dorazil s odůvodněním, že si musel jít ještě koupit Hamburgery

10:22 – Rusko začal nenávistně zírat pro změnu na Ameriku; Japonsko dál tiše sedí; Itálie pokračuje ve vypravování (nějakým nepochopitelným způsobem se dostal až k popisování výletu jeho bratra a Španělska); Amerika se chová jako by byl v místnosti ještě někdo další

10:23-10:30 – jediné, co se změnilo je, že Amerika začal jíst, a že Itálie mi z neznámého důvodu začal vyjmenovávat všechny způsoby  jakým jdou vařit těstoviny.

10:31 – přestal jsem se snažit poslouchat příběh Itálie a rozhodl jsem si znovu zkontrolovat docházku.

10:32 – zjistil jsem, že chybí Francie, Anglie a ještě jedna neznámá osoba

10:33 – od Ameriky jsem se dozvěděl, že ta „další neznámá osoba“ je Kanada a že tu údajně sedí už od začátku setkání (zvláštní já si nikoho nevšiml)

10:34 – začínám ztrácet trpělivost nad nedochvilností některých členů

10:35 – Itálie už nejspíš skončil s vyprávěním; Japonsko se dal do řeči s Amerikou; Rusko má ve tváři zlověstný výraz a Kanadu  se mi nikde v místnosti najít nepodařilo

10:36 – Amerika se snaží vnutit Japonsku nějaký svůj nový produkt, Itálie se mě ptá,  kdy začneme a Rusko znova vznesl požadavek na přijetí Číny doprovázený nějakým zlověstným mumláním

10:37 – znovu sem zamítnul požadavek Ruska a pokusil se nějak uklidnit Itálii

10:38 – Itálie si stěžuje že se nudí, Rusko si začal pohrávat se svou kovovou trubkou, Amerika pořád otravuje Japonsko

10:39 – nic se nezměnilo, jenom má trpělivost ubývá

10:40 – Francie a Anglie se konečně uráčili objevit

10:41-10:44 – Francie a Anglie se kvůli něčemu dohadují a všechny ostatní lidi v místnosti ignorují

10:45 – z hádky Francie a Anglie jsem pochopil, že Francie slíbil Anglii, že ho odveze na setkání, ale dorazil pozdě, což způsobilo jejich čtyřicetiminutové zpoždění

10:46 – podařilo se mi uklidnit Francii a Anglii

10:47 – Anglie začal o něčem diskutovat s Amerikou; Francie začal něco vyprávět Rusku a Itálie si začal stěžovat Japonsku, že už má hlad

10:48 – snažím se ostatním zdvořile naznačit, že bychom mohli začít schůzi

10:49 – ruply mi nervy

10:50 – podařilo se mi dosáhnout toho, že mi ostatní začali konečně věnovat pozornost a že Itálie se mávaje bílou vlajkou vrhnul pod stůl

10:51-10:55 – snažím se uklidnit Itálii a vysvětlit mu že mu nic nehrozí

10:56 – znova se snažím uklidnit všechen hovor v místnosti, který za tu dobu opět vznikl

10:57 – rozdal jsem všem rozvrh dnešního setkání

10:58-10:59 – nechal jsem ostatní prostudovat plán setkání

11:00 – po hodině se mi konečně podařilo oficiálně zahájit setkání G8

11:01 – Amerika vznesl námitku, že by úvodní řeč měl pronášet on

11:02 – zkusil jsem vysvětlit Americe, že úvodní řeč pronáší hostující země.

11:03 – Amerika mě nejspíš neposlouchal, protože znovu vznesl stejnou námitku s argumenty ve stylu, že je hrdina

11:04 – Anglie se pokusil zklidnit Ameriku

11:05 – Anglii se Ameriku nijak usměrnit nepodařilo

11:06 – Anglie a Amerika se začali hádat, protože Anglie nazval Ameriku „hamburgeryžeroucím ignorantem“

11:07-11:10 – Amerika a Anglie se spolu hádají; Japonsko vypadá, že jim chce něco říct, ale zůstává zticha; Itálie se krčí na židli a ustrašeně je pozoruje; Rusko si pro sebe něco mumlá a má na tváři děsivý úsměv; Francie konstatuje, že hádat se o něčem takovém je naprosto nevkusné a já opět ztrácím trpělivost

11:11 – Francii a někomu dalšímu (Kanadě?) se je podařilo zklidnit, takže konečně snad můžeme začít

11:12 – Francie měl nemístnou poznámku o kulinářském umění Anglie, což vyvolalo další hádku

11:13-11:17 – Francie a Anglie se spolu začali prát; Amerika na ně začal něco pokřikovat, ale jelikož se u toho cpal hamburgery nebylo mu rozumět; Japonsko jim nejspíš chtěl něco říct, ale pak si to rozmyslel; Rusko se stále usmívá; Itálie se schoval za moji židli a já jsem už opravdu dostal chuť někoho praštit

11:18 – podařilo se mi od sebe odtrhnout Francii a Anglii a ti teď po sobě vrhají nevraživé pohledy

11:19-11:23 – konečně jsem mohl pronést svou zahajovací řeč

11:30 – i přes neustálý rozruch v místnosti jsem pronesl svůj motivující a velmi zajímavý proslov

11:31 – zjišťuji, že jediný kdo se mě namáhal poslouchat, byl Japonsko a možná trochu Anglie ale těžko říct protože ještě pořád vrhá nenávistné pohledy na Francii, který nejspíš považuje setkání G8 za vhodnou dobu na to dělat si manikúru, zatímco Amerika stačil dojíst tu hromadu hamburgerů co si donesl, Rusko si stačil vyčistit trubku od zbytků zaschlé krve (opravdu netoužím vědět kde se tam vzala) a Itálie dokonce stačil usnout

11:32 – velmi nerad uznávám, že moje řeč možná nebyla zas až tak záživná

11:33-11:39 – s menšími nesnázemi budím Itálii

11:40-11:45 – snažím se uklidnit členy G8

11:46 – chystám se přejít k prvnímu bodu programu, když Amerika vznese návrh na polední pauzu na oběd

11:47 – Itálie návrh podpoří

11:48 – vysvětluji jim, že nejdřív bychom museli něco udělat, než si dáme pauzu

11:49 – Amerika mi naprosto nesmyslně oponuje s tím, že si potřebuje jít koupit hamburgery, které nejspíš považuje za důležitější než zabývání se globálními problémy

11:50-11:54  – Anglie se rozhodl udělat Americe přednášku o jeho stravovacích návycích, což, i když by to asi potřeboval, není nejvhodnější dělat uprostřed schůze

11:55 – Francie prohlásil, že sdílí s Anglií názor, že jídelníček Ameriky je opravdu hrozivý, ovšem nezapomene si přisadit, že Anglie na tom není o moc lépe

11:56 – Anglie nejspíš zapomněl, co chtěl říct Americe a začal se opět dohadovat s Francií

11:57 – Anglie a Francie ignorují moje žádosti o zklidnění se a dál se hádají; Amerika už po třetí vznesl žádost o polední přestávku a Itálie si začal stěžovat, že by si dal těstoviny

11:58 – snažím se zklidnit a naposledy vysvětluji, že polední pauza bude, až něco uděláme

11:59 – nic z toho co jsem říkal, očividně nebral nikdo na vědomí, navíc Rusko už po bůhvíkolikáté z neznámých důvodů vznesl návrh na přijetí Číny do skupiny G8

12:00 – jsme tu už dvě hodiny a pořád jsme nic nevyřešili a pořád mám nervy na pochodu

12:01 – už se neudržím a vybuchnu… zase

12:02 – všichni se víceméně ztiší přinejmenším na tolik, abych mohl začít s prvním problémem, který bychom měli prodiskutovat

12:03-12:08 – začínám hovořit o problémech s hladomorem v méně vyspělých zemích

12:09 – Amerika mě přeruší s tím, že on má hlad taky a že jako řešení navrhuje vyhlášení polední pauzy

12:10 – mám chuť Ameriku něčím praštit

12:11-12:14 - Anglie vysvětluje Americe, že nedostatek jídla v zaostalých zemích je velmi závažný problém, který vyžaduje řešení

12:15 – Francie využije téma k další nevhodné poznámce o vaření Anglie

12:16 – Anglie a Francie se opět začnou hádat

12:17 – Rusko prohlásí, že by se problém vyřešil, kdyby se všichni stali jedním s ním

12:18 – Amerika silně zpochybní návrh Ruska, což je za dnešek asi první rozumná věc, kterou udělal

12:19 – Rusko začne Ameriku propalovat nevraživým pohledem, což Amerika naprosto ignoruje

12:20 – Anglie a Francie se pořád dohadují; Amerika si začne někomu stěžovat (ale nejspíš trpí samomluvou, protože nikoho nevidím); Rusko se dál nepřátelsky kouká po ostatních členech G8; Japonsko se stále odmítá jakkoliv vyjádřit k dění v místnosti a Itálie se přihlásí, že by rád něco řekl

12:21 – dopředu odpovím Itálii, že teď není vhodná doba na to dělat těstoviny

12:22 – Itálie kupodivu prohlásí, že se chtěl zeptat na něco jiného, tak ho vybídnu, aby pokračoval

12:23 – říká, že by chtěl další papír, protože už nemá na co kreslit

12:24 – zjišťuji, že celý papír s rozpisem pokreslil

12:25 – snažím se uklidnit

12:26 – pořád se snažím zklidnit

12:27 – ještě stále se neúspěšně snažím potlačit svůj další výbuch vzteku

12:28 – Amerika vznese další žádost na polední přestávku

12:29 – přemýšlím, jestli mám po Americe hodit židli nebo ne

12:30 – nakonec rezignuji a vyhlašuju hodinovou pauzu

 

-PŘESTÁVKA-

 

13:30 – zahajuji druhou část setkání

13:31 – kontroluju docházku a „překvapivě“ zjišťuji, že několik členů chybí

13:32 – zjišťuji, že přítomní jsou jen Rusko, Japonsko a Anglie

13:33 – ptám se, jestli někdo z přítomných má tušení, kde ostatní jsou

13:34-13:36 –  Dovídám se že Amerika byl naposledy viděn u McDonaldu; že Itálie flirtoval s nějakou zrzkou a že o Francii nikdo nic neví (a dle názoru Anglie by to tak i mělo zůstat) a že existence Kanady ještě nebyla potvrzena

13:37 – zamítám návrh Ruska na přijetí Číny

13:38 – Anglie si začne o něčem povídat s Japonskem,  zatímco Rusko zamyšleně hledí před sebe

13:39 – zamítám opětovné vznešení požadavku na přijetí Číny

13:40 – Francie se konečně namáhal přijít a bez jakékoliv omluvy si sedne opět na své místo

13:41 – ptám se Francie jakou má výmluvu pro svůj pozdní příchod

13:42 – Francie mi odpovídá, že nerozumí otázce a že nechápe, proč by se měl za něco omlouvat, když se zpozdil jen o deset minut a když navíc tu stejně ještě všichni nejsou

13:43 – Anglie přeruší rozhovor s Japonskem, aby mohl Francii jeho obvyklou nedochvilnost vyčíst, což se Francii samozřejmě nelíbí

13:44-13:49 – Francie a Anglie se opět vrátí ke svojí hádce z rána; Japonsko jim chce nejspíš něco říct, ale nakonec nic neřekne; Rusko začne zkoumat jestli na trubce není ještě nějaká krev a já se snažím ovládnout abych prvního, kdo mi padne pod ruku nepraštil (což se mi daří především díky tomu, že nejblíž ke mně sedí zrovna Rusko)

13:50 – Itálie konečně dorazí s omluvou, že se zapovídal s jednou pěknou dívkou

13:51 – mávnu nad tím rukou a řeknu Itálii, ať si sedne

13:52-13:56 – Itálie má stejně potřebu mi dovykládat všechno, co se mu za tu hodinu a dvacet minut přihodilo; Japonsko si vyndá poznámkový blok; Rusko si pro sebe něco mumlá a Francie a Anglie se po příchodu Itálie už jakž takž zklidnili

13:57 – Amerika se konečně namáhal „obšťastnit“ nás svou přítomností s prohlášením, že si musel koupit jídlo do zásoby (což nejspíš vysvětluje všechny ty tašky, co sebou vláčí)

13:58 – Anglie konstatuje, že je naprosto nesmyslné přijít pozdě z takového důvodu a že to jídlo na setkání nemá co dělat, s čímž musím souhlasit

13:59 – Amerika mu odpoví, že může žebrat, jak chce, ale že mu stejně nic nedá, načež se Anglie naštve a obviní ho z toho, že nikdy není schopen poslouchat, co říká

14:00 – Amerika znova zopakuje to samé a jediný důvod proč se na něj Anglie vztekle nevrhne je, že se Francii podaří vměstnat do rozhovoru s další poznámkou o kuchyni Anglie, takže Anglie obrátí svůj vztek proti němu

14:01-14:05 – Po čtyřech hodinách jsme se nepropracovali k žádnému řešení; Anglie a Francie se stále hádají, Amerika stále něco jí; Japonsko se do toho stále nehodlá míchat; Itálie stále nesmyslně blábolí (myslím, že teď povídá nějakou historku o tom, jak jednou vařil Rakousku kávu); Rusko se stále zlověstně usmívá; Kanadu stále nikde nevidím a já mám STÁLE NERVY V KÝBLU!!!!!

14:06 – řvu na ostatní, abychom konečně mohli začít něco řešit

14:07 – všichni až na Itálii ztichnou, protože ten to opět nevydrží a ustrašeně se vrhne pod stůl

14:08-14:12 – utěšuju Itálii

14:13 – Itálie si utírá slzy ale jinak kromě velmi neomaleného a hlasitého přežvykování Ameriky v místnosti díkybohu vydržel klid

14:14 – navrhnu, abychom přešli k druhému bodu programu, který je potřeba vyřešit, čímž je globální oteplování

14:15-19 – pronáším svůj stručný úvod do tématu

14:20 – s potěšením zjišťuji, že vyjma Itálie, který začal kreslit i na Francisův program (čehož si majitel nejspíš nevšiml, protože se už zase zajímá o své nehty) a Ameriky, který pořád hlasitě přežvykuje, mě možná i někdo poslouchal

14:21 – dávám prostor ostatním se vyjádřit

14:22 – okamžitě se zvedne Amerika a chystá se ujmout slova

14:23 – prohlásím, že jestli se to, co se chytá říct, týká nějakých šílených a nerealizovatelných nápadů ohledně superhrdinů, tak že jeho nápad rovnou zamítám

14:24 – Amerika se naštve a sdělí mi, že mu nemám právo co zamítat, a že vytvořit za použití společných technologií superhrdinu, jako jsou v komiksech je náhodou velmi dobrý nápad

14:25 – oponuji mu s tím, že je to naprosto nesmyslné a nerealizovatelné jako mimochodem všechny jeho nápady

14:26 – Amerika se urazí a prohlásí, že on má dobré nápady a že je to naše chyba že je nejsme schopni pořádně ocenit

14:27 – už mírně vytočený mu odpovídám, že jsem od něj v životě neslyšel jediný dobrý nápad

14:28 – Americe se to očividně nelíbí a chystá se dál hloupě argumentovat o genialitě svých výmyslů, ale to už to Anglie nevydrží a řekne mu, že se chová dětinsky a že by se měl zklidnit

14:29 – Amerika zařve, že je naprosto klidný a naštvaně dosedne zpět na židli

14:30 – Anglie nezapomene ještě dodat, že je nevychovaný, což vede k dalšímu výbuchu vzteku Ameriky o tom, že není nevychovaný a k poznámce Francie, že ho asi „někdo“ špatně vychoval

14:31 – Francie a Anglie se opět hádají; Amerika se tváří uraženě a jí hamburgery; Itálie si kreslí obrázky koček; Rusko vypadá, že se dobře baví; Japonsko si usilovně dělá poznámky a já začal s dechovým cvičením, abych nemusel zase řvát

14:32 – Požádám Francii a Anglii aby se ztišili (což více méně ignorují) a rozhodnu se požádat Japonsko, aby pro změnu i on řekl něco k tématu

14:33 – Japonsko bezmyšlenkovitě (jinak bych to pokládal za nemožné) prohlásí, že souhlasí s Amerikou a opět se skloní ke svým poznámkám

14:34 – Zeptám se ho tedy, jestli by nám mohl aspoň sdělit, co si zapsal z naší velice „produktivní“ konverzace do poznámek

14:35 – Japonsko zrudne a tiše se omluví, že teď zrovna nedával pozor a že místo poznámek psal jednu takovou povídku

14:36 – Možná trochu příliš nepříjemně kvůli mé rozladěnosti z ostatních členů, se ho zeptám, proč si uprostřed setkání píše nějakou „povídku“

14:37 – Japonsko mírně zrudne a začne se horečně omlouvat a slibovat že už to nikdy neudělá

14:38 – řeknu, že je to v pořádku jestliže už se to nebude opakovat i když upřímně se mu ani moc nedivím, že se už začal díky způsobu, jakým debatujeme o problémech nudit

14:39 – považuji danou věc za ukončenou a rozhodnu se (opět) uklidnit ostatní země

14:40 – Francie ovšem očividně výjimečně vnímal i jiné věci než svůj spor s Anglií a nejspíš považoval za zábavné sebrat tu povídku nebo co to bylo Japonsku a začít si ji číst protože přesně to udělal

14:41 – Japonsko celý rudý zdvořile žádá Francii o na vrácení té povídky; Francie nereaguje

14:42 – Japonsko znova ještě víc rudý žádá stále zdvořile o vrácení povídky, k čemuž se přidám já a to o něco méně zdvořile; Francie se pořád nenamáhá reagovat, ale z neznámých důvodů se tváří, něčím co tam je nejspíš napsané, velmi pobaveně

14:43 – Japonsko už naprosto zoufale žadoní, aby mu ji vrátil; já přemýšlí, jestli mu ji konečně vrátí když ho něčím praštím a do rozhovoru se vkládá Anglie, který po něm rovněž považuje, aby mu ji vrátil

14:44 – Francie se konečně rozhodl poslechnout (asi tři vteřiny předtím než jsem ho opravdu praštil) a předal onu povídku s velmi pobaveným úsměvem Anglii, se slovy, že mu jí má tedy vrátit on

14:45 – Anglie se podezřívavě podívá na Francii a pak konečně vrací povídku vděčnému Japonsku, takže snad už konečně můžeme pokračovat ve schůzi

14:46 – takže nemůžeme, protože Anglii nejspíš něco, co znovu rudnoucí Japonsko napsal, upoutalo natolik, že si rovněž začal  i přes zoufalé prosby Japonska číst; Francie má mezitím na tváři neuvěřitelně vytáčející úšklebek, takže bych ho zase nejradši praštil

14:47 – požaduji po Anglii, který rovněž z neznámých důvodů zrudl, aby už to konečně vrátil a my mohli pokračovat

14:48 – Amerika, který si přestal hrát na uraženého prohlásí, že by si tu povídku taky rád přečetl načež mu Anglie s Japonskem jednohlasně odpoví ne a Francie se začne ještě víc nad něčím usmívat

14:49 – Itálie si přestane kreslit a prohlásí, že ho to taky zajímá, a že by to mohl Japonsko ostatním přečíst

14:50 – Japonsko zrudne ještě víc (i když se mi skoro nechce věřit, že je to vůbec možné) a návrh Itálie zamítne

14:51 – Amerika začne přemlouvat Japonsko, že ho to taky zajímá, a že když si to četl Francie i Anglie, tak proč ne on; Itálie začne taky prosit; Rusko konstatuje, že by to mohla být zábava;  Francie souhlasí, že je to moc hezká povídka a Anglie stejně jako Japonsko protestuje

14:52 – prohlásím, že nic takového sem nepatří a že by měli dát tu povídku zpátky Japonsku a že když ji nikomu nechce ukázat, je to jeho věc (i když i mě už docela zajímá, co tam jenom může být napsané…)

14:53 – Anglie podává tu povídku zpátky Japonsku a nejspíš se jí snaží zapálit pohledem

14:54 – Japonsko povídku rychle schová a pořád s červení na tváři požádá o pokračování setkání

14:55-14:57 – Velmi rád Japonsku vyhovím a začínám s dalším globálním problémem a to je znečištění slané i sladké vody

14:58 – Amerika mi skáče do řeči s prohlášením, že má žízeň a že si chce jít koupit Colu

14:59 – zamítám požadavek Ameriky, ale zdvořile poukážu, že jestli má žízeň tak si může jít dle libosti udělat čaj nebo kávu

15:00 – Amerika prohlásí, že než aby byl tuhle hnusnou břečku, tak radši umře žízní

15:01 – Rusko konstatuje, že by mu nevadilo, kdyby umřel žízní, s čímž musím vzhledem ke všemu, co dnes Amerika řekl souhlasit

15:02 – Amerika se začne hádat s Ruskem a nadávat mu do zmrzlých komoušů, což si samozřejmě Rusko nenechá líbit a stejnou notou oplácí

15:03 – Anglie protestuje proti tomu, že Amerika označil čaj za „hnusnou břečku“ ale Amerika je příliš zabrán do hádky s Ruskem, takže ho ignoruje

15:04 – Francie prohlásí, že káva je mnohem lepší než čaj, čímž vyvolá další hádku s Anglií

15:05 – Amerika se hádá s Ruske;, Anglie s Francií; Itálie si začal kreslit pro změnu po mém rozpise (jeho už je cel počmáraný); Japonsko je stále trochu červený a já nevím, jestli mám na ně řvát nebo po nich něčím hodit

15:06 – rozhodl jsem se je pouze seřvat, takže všichni kromě Itálii vyvázli bez zranění, protože ten se bouchl hlavou do stolu, pod který se vrhl s bílou vlajkou, když jsem začal křičet

15:07-15:11 – Utěšuju Itálii

15:12 – v místnosti panuje najednou neobvyklé ticho a všichni po sobě vrhají akorát vražedné pohledy

15:13 – jsem za to vděčný a doufaje, že to tak i zůstane, se rozhodnu začít s dalším tématem

15:14 – 15:19 – začínám hovořit o problému nakládání s odpadem

15:20 -  zrovna  když zmiňuji výhody recyklace, vznese Anglie stížnost, že je sexuálně obtěžován jedním ze svých sousedů (pozn. do budoucna: už nikdy při sestavování zasedacího pořádku nenechat sedět Anglii a Francii vedle sebe) -.-

15:21 – Francie ihned protestuje, že nevěděl, že je to jeho noha a že aby si něco začal, s ním musel by nejdřív ztratit všechen vkus

15: 22 – Anglii se ohradí, koho jiného by ta noha,  asi měla být, na což mu Francie odpoví pokrčením  ramen, že si ho nejspíš spletl s Kanadou (ale vážně, existuje ten Kanada vůbec?)

15:23 – do hádky se – jako by ti dva nestačili – zapojí i Amerika s výhružkou pro Francii, že Anglii ať si osahává, jak chce, ale bráchu mu má nechat na pokoji

15:24 – Anglie začne pořvávat po obou dvou nadávky; Rusko se vmísí do debaty s tím, jak je na těchhle schůzích vždycky tak hezky živo, což nějak využije Amerika, aby se s ním mohl znova začít hádat, a já již úplně ztratím – zaprvé: přehled o tom o čem se zrovna hádají a za druhé: sebekontrolu

15:25-15:28 – dobře, velmi těžko se mi někde podaří zbytky sebekontroly ještě najít a zklidnit je, aniž bych polovinu osazenstva musel přivázat k židlím s roubíkem

15:28-15:40 – přeruším zasedání, krátkou přednáškou o chováním vhodných na oficiálních setkáních

15:41 – zjišťuji, že Francii očividně připadá důležitější posílat někomu esemesky

15:42 – silně sarkasticky se zeptám Francie, zda ho náhodou nevyrušuji

15:43 – s klidem ve tváři mi odpoví, že ne, ale možná bych se prý měl ztišit, abych nevzbudil Itálii

15:44 – zjišťuji, že Itálie skutečně (a již po druhé) usnul

15:45 – Anglie nakoukne Francii přes rameno a pak směrem k němu poznamená, že by si měl se svými milostnými aférkami dopisovat někde jinde

15:46 – Francie se zeptá Anglie, zda žárlí

15:47 – Francie a Anglie se začnou hádat (pokolikáté už, proboha?)

15:48 – Amerika prohlásí, že už ho to tady nebaví a jak dlouho, že tu budeme muset ještě sedět

15:50 – odpovím mu, že tak dlouho než se nám podaří prodiskutovat závažné globální problémy

15:51 – Americe nejspíš konečně dojde, že tu nesedíme jen tak pro zábavu a oznámí, že má jeden geniální nápad

15:52 – přestože dopředu vím, že je to chyba, udělím mu slovo

15:53 – Amerika zklidní Anglii s Francií, nasadí velmi důležitý výraz a postaví se

15:54-16:01 – i přes slibný začátek jsem se nemýlil jelikož, Amerika začne znova prosazovat svůj nápad se superhrdiny

16:02 – Anglie se jako první odhodlá vyjádřit k proslovu Ameriky s tím, že je to naprostá blbost  

16:03 – Francie se nechá slyšet, že zásadně nesouhlasí, jak s Amerikou, tak s Anglií, který ihned začne protestovat, že Francie opět popírá veškeré zákony logiky (ano, v tomhle jsem s ním zajedno)

16:03 – Rusko zas pro změnu řekne, že mu to tak špatně nezní, ale že Amerika by to určitě zneužil proti němu

16:04 – Amerika se začne dušovat, že on nic takového nikdy neudělal a ani neudělá, jelikož má na rozdíl od toho komouše úroveň

16:05 – jelikož se Amerika hádá s Ruskem a Anglie s Francií, nejspíš jsem přeslechl, co říkal Japonsko, jelikož se mi zdálo, že souhlasil s Amerikou

16:06-16:09 – za mírného zvýšení hlasu se mi podaří členy uklidnit

16:10 – konečně sdělím Americe svůj (ne zrovna kladný) názor i já, načež prohlásí, že je hrdina a začne trucovat (alespoň že je konečně zticha)

16:11 – chystám se raději pokročit k další části zasedání, když tu se Itálie konečně probudí (je naprosto neuvěřitelné, že ho ten hluk nevzbudil už mnohem dřív)

16:12 – Itálie se zeptá, zda si může jít udělat těstoviny

16:13 – odpovím mu, že až schůze skončí a chci pokračovat

16:14 – Itálie se zeptá, kdy schůze skončí

16:15 – sdělím mu, že až se konečně k něčemu dobereme a chci pokračovat

16:16 – Itálie prohlásí, že mu přijde, že už jsme toho probrali dost a že už klidně můžeme skončit

16:17-16:23 – opravdu nechápu jeho bezstarostnost, ale zkusím mu vysvětlit, že naše „debaty“ nepřinesly žádné výsledky

16:24 – Itálie to očividně nepochopil

16:25 – Francie asi poprvé za tu dobu co tu jsme, poslouchal, co říkám a reaguje na to s letmou poznámkou, že to třeba bude tím, že „někdo“ špatně vede tohle zasedání

16:26 – vrhnu k němu vražedný pohled a se silně ironickým podtextem navrhnu, že bychom tedy mohli před probráním dalšího bodu přehodnotit složení členů G8 (pořád zírám na Francii)

16:27 - moji ironii nejspíš nikdo nepochopí, jelikož Amerika se ujme slova, že by vyhodil toho komouše

16:28 - Rusko se rozhodne pouze poznamenat, že tu žádný komunistický stát není a následně vznést návrh na přijetí Číny

16:29 - Francie prohlásí, že bychom mohli přijmout Španělsko, načež reaguje Anglie, že to se stane leda přes jeho mrtvolu

16:30 - Francie prohlásí, že v tom nevidí žádný problém a že mu bude potěšením, načež se opět začnou hádat

16:31 - Japonsko velmi tiše zamumlá, že souhlasí s Amerikou

16:32 – místnost je opět plná hluku a já své poznámky hluboce lituji

16:33-16:36 – Už je ani nezkouším zklidňovat po dobrém a opět je seřvu (hádám, že zítra mě z toho bude bolet v krku…)

16:37 – rozhodnu se ponechat vyděšeného Itálii pod stolem a mám v plánu se kouknout na program a přejít k dalšímu bodu

16:38 – nemůžu svůj program nikde najít

16:39 – zbytek států je výjimečně zticha, ale já jsem bez svého pečlivě stanoveného plánu, úplně bezradný

16:40 – Amerika se zeptá, jestli už bude konec, jelikož by si rád šel koupit nějaké hamburgery

16:41-  Rusko prohlásí, že nechápe, jak může mít hlad, když se pořád cpe vším tím jeho nezdravým jídlem

16:42 – Amerika opět začne nadávat Rusku do zmrzlých komoušů a řekne, že to není jeho vina, že potřebuje výživu pro jeho svaly

16:43 – Rusko se ho zeptá, kde ty svaly má a Anglie se ozve, že i když souhlasí s Ruskem, že se Amerika cpe až moc, mohl by mu nabídnout nějaké ze svých koláčků, co včera pekl

16:44 – Amerika odpoví Rusku, že prý všude a Anglii, že pokud budou tak hnusné jako minule, tak že je prý nechce

16:45 – Anglie se nejspíš chystá osočit, že je jeho pečení skvělé, ale Francie ho přeruší s otázkou, co že udělal Amerika tak hrozného, že se ho Anglie pokouší zabít

16:46 – Amerika se dohaduje s Ruskem, Anglie s Francií, Japonsko opět něco zapisuje, Itálie konečně vylezl z pod stolu a mě je to všechno jedno, jelikož po všech programech co jsem si vytiskl jako by se slehla zem

16:47 – Itálie se mě zeptá, co hledám

16:48 – když mu to objasním, řekne mi, že si z mých schémat složil během jedné, z těch všech hádek vlaštovky a vyházel je z okna

16:49 – už vážně netuším, jestli mám začít brečet nebo se tomu všemu jen smát

16:50 – Itálie se mi začne omlouvat a ustrašeně se vyptává, zda jsem v pořádku

16:51-16:55 – dosednu zpátky na svou židli a jen bezradně hledím před sebe

16:56 – zbytek členů se nějakým zázrakem sám zklidní a velmi znepokojeně si mě prohlíží

16:57 – Amerika se zeptá, jestli už je teda konec

16:58 – chystám se ho okřiknout, že jsme ještě pořád nic nevyřešili

16:59 – rezignuju a vyhlašuji oficiální konec summitu G8

17:00 – po sedmi hodinách od začátku jsme se jako vždy k ničemu nedostali…

17:01 – Amerika zve Japonsko a ještě někoho do McDonalda; Francie se ptá Anglie, zda nechce svést domů; Rusko konstatuje, že to byla zábava jako vždy, jen že by se příště mohla připojit ještě Čína a Itálie se zeptá, zda si s ním nechci jít dát těstoviny

17:02 – Nakonec souhlasím a přitom celou duší doufám, že příště… příště to snad konečně dopadne líp…

Poznámky na konec:

Jakékoliv připomínky vítány...

This story archived at http://www.tenrai.cz/viewstory.php?sid=2335