Waifu by Lt-Kaila
Obsah:

Co kdyby se něčí oblíbená anime postava mohla zhmotnit? Jak by to asi vypadalo?


Kategorie: Originální
Postavy: [OC]
Žánr: Romantika
Upozornění: Žádné
Ostatní: Žádné
Výzvy: Žádné
Série: Žádné
Kapitoly: 1 Dokončeno: Ano
Počet slov: 1151 Přečteno: 56
Publikováno: 06.08.17 | Aktualizováno: 06.08.17

1. Kapitola 1 by Lt-Kaila

Kapitola 1 by Lt-Kaila

p { margin-bottom: 0.25cm; line-height: 120%; }

Ráno nic nenasvědčovalo tomu, že právě tento den přinese tak zásadní změnu v jeho životě, a kdyby mu to někdo řekl, asi by se mu vysmál. Ale než slunce zapadlo, musel by změnit názor, protože něco takového ještě nezažil, pokud věděl, nikdo jiný. Co se vlastně přihodilo?

Přišel domů jako obvykle, chvíli odpočíval a pak se pustil do seminární práce do školy. Ale příliš dlouho u toho nevydržel, věděl totiž, že dnes vyšel další díl jeho oblíbeného anime. Pokušení bylo příliš silné. Po hodině a půl svůj boj prohrál a ponořil se do osudů inkvizitorky Leriany el Elion. V minulém díle ještě nedokončila případ mizejících dětí v jedné vesnici a tak doufal, že to dořeší teď. Vždycky ho bavilo sledovat její dobrodružné příhody, hledat sám řešení případů, dřív než je na obrazovce vyřeší ona, a nebo se na ni jenom dívat. Protože se mu prostě líbila. Měla velké fialové oči a dlouhé hnědé vlasy. Byla chytrá, odvážná a tvrdohlavá. A strašně roztomilá. Věděl sice, že je kreslená, ale to nezabránilo tomu, aby se do ní nezamiloval. Dokonce si všiml, že začíná žárlit na jejího společníka, Eliena el Ariona. Bylo to vlastně absurdní, ale bylo to tak. Představoval si, jaké by to bylo, kdyby byla skutečná, kdyby mohl získat její srdce, srdce hrdé inkvizitorky. Chtěl ji držet v náruči, hladit po vlasech, po tváři, po celém těle, líbat, slyšet její tep a dech, dívat se jí do očí... A to by byl jen začátek. Toužil po ní, toužil po jejím doteku, po její vůni. Udělal by pro ni snad cokoli. Představoval si, jaké by to všechno bylo. Ale mohl jenom snít, protože se jí nemohl ani dotknout. Jeho láska byla kreslená.

Teď si pustil tu novou epizodu, přinesl si pití, udělal pohodlí a ponořil se do příběhu. Tak moc, že si v prvním okamžiku nevšiml, že se děje něco divného. Uvědomil si to až ve chvíli, kdy z monitoru něco vyrazilo, proletělo těsně kolem něho a zastavilo se. A pak... jako by se spustila trochu pomalejší imploze. Ze všeho v okolí se začala hmota prudce stahovat do bodu, do něhož se smrštil vír. Odsunul se dál v poslední vteřině, než imploze zasáhla i jeho židli, kus se jí rozdrolil a přidal k víru hmoty. Vlastně zachránil na milimetr přesně sebe, ale už ne své kalhoty. Kus jich zmizel a také se rozložil na molekuly. Ze vzduchu, podlahy, omítky na stěně, ze všeho se uvolňovaly části a divoce se míchaly. Celé to trvalo sotva pár vteřin, když se celý vír prudce smrštil a na zem dopadla dívka. Zvedla se do sedu, dezorientovaně se rozhlédla a když zjistila, že na sobě nemá vůbec nic, vyděšeně vypískla, schoulila se a zakryla si ňadra rukama.

V první chvíli vůbec nevěděl, co dělat. Nikdo by asi nevěděl, kdyby se mu najednou v pokoji zhmotnila nahá dívka a on vůbec netušil, kde se vzala.

„Rozumíš mi?“ zeptal se jí opatrně.

Podívala se na něho a plaše přikývla. Pořád seděla schoulená na zemi a těkala očima kolem sebe.

„Počkej, něco ti dám.“

Stáhl z gauče pokrývku a přehodil ji dívce přes ramena. Zabalila se do ní a už nevypadala tak moc vyděšeně. Podívala se na něho.

„Díky.“

Znělo to trochu jako by nebyla zvyklá používat hlasivky, nejistě a zvláštně. Opětoval její pohled a skoro se v jejích očích ztratil. Byly velké, fialové, hluboké a nevinné. Ty oči už přece viděl. Ale kde? Věděl, že to ví, ale nemohl si ji najednou přiřadit ke jménu. Pomohl jí vstát. Měla velice malou a jemnou ruku, hodně světlou pleť a celá byla malá a drobná. Krásné rty, které zatoužil políbit, vlasy příjemné na dotek a postava tvaru přesýpacích hodin, s úzkým pasem, širšími boky a v poměru ke zbytku těla docela velkými prsy. Takhle nějak by mohla vypadat dívka z anime, kdyby dostala třetí rozměr. Ta myšlenka ho zasáhla jako blesk, ale nebyl si jistý, jak by se jí na něco takového měl zeptat, a tak to nevyslovil. Místo toho jí půjčil svoje tričko, aby se mohla aspoň provizorně obléknout – bylo jí hodně velké a vypadala tak ještě roztomilejší – a protože už byl večer, přenechal jí svoji postel a sám si lehl na gauč. Udělal to všechno k vlastnímu překvapení klidně a soustředěně, na to že se nestaral o návštěvu, ale o bytost, která se u něho objevila nejpodivnějším možným způsobem.

Když se ráno druhého dne probudil, jeho první pohled mířil k posteli, aby se ujistil, že to nebyl sen. Nebyl, ležela tam, spala a byla právě tak roztomilá tak si ji pamatoval. Co s ní? Je to vůbec člověk? I jestli je, tak nejspíš vůbec neví, co ji v tomhle světě může čekat, takže jí bude muset minimálně nějakou dobu pomáhat. A vůbec mu ta představa nevadila, naopak zjistil, že se mu líbí. Ale nejdřív by měl zkusit zjistit, co je vlastně zač.

Počkal, až se probudí, a přisedl si vedle ní.

„Dobré ráno.“

Posadila se, protáhla a upřela na něho velké oči.

„Dobré ráno,“ pousmála se. „Kde... Kde vlastně jsem?“

„U mě.“

„A to je kde?“

„V Praze, na Zemi... Jak to chceš popsat?“

„No... Předtím jsem byla jinde, neměla jsem tohle tělo a celý svět vypadal jinak. Tenhle je nějaký... jiný. Včera se něco stalo, vytrhlo mě to z mého světa a hodilo sem. Nedokážu to popsat, tenhle svět je jiný, moje tělo je jiné a ty jsi taky úplně jiný než ti které jsem znala tam...“ Všimla si, že si ji prohlíží, a začervenala se. Zatoužil po tom ji obejmout a přitisknout k sobě, ale ovládl se. Po jejím popisu začal mít podezření, že tuší, odkud je. A pořád sílilo.
„Poslouchej... kdo vlastně jsi?“ S bušícím srdcem čekal na odpověď.

„Nevím... ale dřív jsem byla Leriana el Elion.“ Tvoje waifu.

This story archived at http://www.tenrai.cz/viewstory.php?sid=2518