Tati by Alianna
Obsah: Celý svůj život snila o jediném. Splní se jí to?
Kategorie: Elfen Lied
Postavy: Mariko Kurama
Žánr: Psychologické, Sci-fi, Tragédie / Darkfic / Depresivní
Upozornění: Krev, Násilí, Smrt, Spoiler
Ostatní: Žádné
Výzvy: Žádné
Série: Žádné
Kapitoly: 1 Dokončeno: Ano
Počet slov: 740 Přečteno: 721
Publikováno: 15.07.08 | Aktualizováno: 15.07.08

1. Kapitola 1 by Alianna

Kapitola 1 by Alianna

No tak, hoď mi ten míč, tati.

Táta se usměje, vyhodí do vzduchu velký, červený míč. Natahuju se, abych ho chytila. Letí moc vysoko. Musím se víc natáhnout. Opřu se rukama o zem.

„Ty letíš,“ zavolá na mě.
„Mám delší ruce,“ odpovím vesele. Natáhnu se a chytím míč.
„Šikovná holka.“
„Budeme si ještě hrát?“

Nikdo mi neodpoví. Táta, louka i červený míč se vypaří. Zůstane tma. Je mi zima a nemůžu se hnout. Jsem zase zpátky. Nevím, jestli to byla vzpomínka, nebo sen. Ale pořád se mi vrací. Opravdu vypadáš takhle tati? Jak ráda bych to zjistila… Nevím, jak dlouho jsem tu zavřená, ani nevím, kde jsem. Jediné, na co si vzpomínám, je tvůj hlas. Občas slýchám jeho vzdálenou ozvěnu. Jako bys byl poblíž. Před chvílí jsem ho slyšela zase. Škoda, že nevím, cos říkal. Zaslechla jsem i jiné hlasy. O čem sis s nimi asi povídal? Všechno utichlo. Jediné, co slyším, je jakési slabé tikání. Zaposlouchám se. Nevzpomínám si, kdy jsem ten podivný zvuk zaslechla poprvé, ale vím, že jsem ho v sobě neměla odjakživa… Jak asi vypadala máma? Vůbec si na ni nevzpomínám. Kde asi teď je? Je pořád s tebou? Možná jednou taky přijde… Dneska mě zas odvezli kdoví kam. Neviděla jsem je, měla jsem zavázané oči a nemohla se pohnout. Připadalo mi, že se mě bojí. Nevím, co se mnou dělali, ale celé tělo mě strašně bolí. Chtěla bych, aby to skončilo. Chtěla bych, abys přišel, tati. Nelíbí se mi tu. Jsem sama a nikdo si se mnou nehraje. Proč to pokaždé bolí čím dál víc? A proč se ten tikavý zvuk, který slýchám od první chvíle, co tu jsem, mění pokaždé, když mě odvážejí? Něco se děje. Jdou sem. Někdo mě odnáší pryč. Jsi to ty, tati? Přišel sis pro mě? Ne, když mé oči poprvé spatří světlo, zahlédnu před sebou nějakou ženu v bílém plášti. Je to moje máma? Přišla za mnou? Ne, to není ona. Neznám ji. Chci si s někým hrát. Možná přišla právě proto. To je poprvé, co si tu se mnou chce někdo hrát. Usměju se. Její oči se tak legračně vypoulí. Jako by měly každou chvilku prasknout. Neprasknou, jen na mě němě zírají, zatímco jí z břicha vytryskne červený vodopád a drobné kapičky dopadají na podlahu. Něco měkkého a oválného z ní vylétne a s legračním plesknutím se rozplácne o stěnu. Opřu se rukama o zem a zvednu se. Vypadá legračně. Oči má pořád tak vypoulené. Něco mi narazí do ruky. Bolí to. Ruka odlétne a narazí do stěny. Neudržím rovnováhu a spadnu na zem. Třesu se. Proč to tak bolí? Vidím, jak se ke mně blíží několik lidí. Dostanu strach. Oni si nechtějí hrát, chtějí mi ublížit… Nevěřila jsem vlastním uším, když jsem zaslechla tvé jméno. Tati, jsi to vážně ty? Mám takovou radost. Konečně jsi pro mě přišel. Zaskočilo mě, když jsi na mě namířil zbraní. Proč? Proč jsi to chtěl udělat? Bylo to kvůli té holce, co ti říkala tatínku? Vážně bys byl smutný, kdybych ji zabila?To už nezjistím. Nevadí. Přišel jsi a to je hlavní. Položil jsi zbraň na zem, vzal mě do náruče a odnesl pryč od toho všeho. Mluvíš o mé mámě. Škoda, že už ji nepoznám. Znovu se mi vybaví sen, který se mi zdál celou tu dobu. Až přijdeme domů, stane se skutečností.

Vysoký tmavovlasý muž s malou holčičkou v náručí se zastavil. V jediném okamžiku mu hlavou proběhlo plno vzpomínek. Na to, co bylo, i na to, co mohlo být.

Po tváři mu stekla slza a dopadla na její tvář. Pohladil ji po dlouhých, růžových vlasech a pevně přivinul k sobě.

O kus dál zmáčkly něčí prsty červené tlačítko. Ozvala se rána a opuštěnou silnici ozářilo jasné světlo. Bomba, ukrytá uvnitř dívčina těla, právě vybuchla.

This story archived at http://www.tenrai.cz/viewstory.php?sid=327