- Velikost textu +
Autorovy poznámky ke kapitole:

Znovu po čtrnácti dnech... doufám, že jsem vám chyběla... *škleb*

***

Relaxoval. Lehce zvláštním způsobem nechal volně plout myšlenky, poslouchajíc nějakou moderní hudbu na notebooku. Nechápal, proč se tomu říká sešit, ale hrálo ta krabička dobře. Zuby přestaly zase se ozývat a tak spokojeně se kroutil do hudby aspoň v mysli. Přece jen neměl tolik odvahy před těma dvěma, zase by si mysleli a on to nechtěl riskovat.

Koukal se z malého výklenku, připomínající okno na budovy v dálce. Zapadalo slunce, ale na druhé straně než mohl vidět. Od skla se odrážely paprsky a tančily mu na tváři. Házely odlesky stínů na zeď za ním a on pozoroval každý svůj pohyb na stěně. Nepřipadal si tak sám, tak opuštěný.

Venku se zase zatáhlo a jako mrknutím oka se zvedla vichřice. Stromy se prohýbaly a byla to opravdu zvláštní podívaná, takhle k večeru a ty písničky, které z rychlé melodie pomalu přecházely ke smutnějším a pomalejším textům o lásce. Jako by někdo věděl, co to je ta zatracená láska!

„Budeme hrát karty!" navrhnul nadšeně s výsknutím Danny. Ed jen zíral, zase měl ty svoje nálady, kdy se choval spíše jako dítě, ale nevyčítal mu to. Jako by takový byl, chvilku za vola a chvilku zase jako právoplatný dosplělák s kamennou tváří, jak usilovně pracuje na postupu na své kariéře. Zajímavé zvraty na jeho osobnosti, ale tady byli všichni stejní jako nevyrovnaní puberťáci. Chvilku tak a pak zase hrajíce na druhou stranu.

„Seš na hlavu, ne asi?!" ohradils e proti nápadu celkem rychle Mustang.

Ale Dan si dělal svou. Odtáhnul stolek se dvěma židlemi do pokoje, kde byla postel. Tak aby se mohli všichni tři posadit a hrát.

„Jsme pro. Stejně nebudeme spát," zasmál se zvesela Edward. Pár karetních her uměl, mastil karty, jak se u nich říkalo, celkem dobře. Vždycky, když jel n nějakou misi nebo jen někam vlakem s bratrem vytahovali karty a hráli hry. Vyhrával aspoň většinou. Zabilo to čas a to bylo asi to nejhlavnější.

„Paráda," ozval se otráveně Roy.

„Tak nehraj ty-, ty-," nenacházel správných slov Dan.

„Budeme hrát sami, že jo!" zazubil se na Roye, který ztuhnul, když viděl, že tahle jeho snaha jde vniveč.

„Tak mohl bych si jednu, dvě partičky zahrát. Stejně jsme se snažil vás jen uchránit od toho, jak jsem dobrý hráč."

„Ty a dobrej hráč?" zasmál se Danny a skončil v předklonu, když prohraboval věci, aby našel karty. „Sakra kam jsem je dal?" Po chvíli, „Tak pánové vidím to, že dnešní karetní zábava nebude. Asi jsem je nechal na pokoji?" pokusil se o úsměv.

„Super!" založil si ruce na prsou Mustang.

„Nevadí. Já mám záložní plán, můžeme zahrát ještě kostky. Znám zajímavou hru. Jmenuje se to Macháček! Má to jednoduchý pravidla a můžeme u toho chlastat," postavil na stůl dvě láhve vína.

„No já nevím," odporoval Ed a hladil si bolavou tvář. Byla horká, ale teď nebolela.

„Alkohol ti pomůže. To je starej dobrej strejda. Skoro jako já," mrknul na něj chlípně vyšší z kluků.

Edmoc zkušeností s alkoholem neměl. Napil se, poslední dobou chodil s Royem a jeho bandou trotlů na pití do baru, ale vždy se jen opil, že si nic nepamatoval nebo mu bylo zle a to nic nevypil. A tuhle hru neznal, k tomu ten zub. Zdráhal se.

„Hleďte. Budeme házet dvěma kostkama, ale tak ať to vidíte jen vy a na toho dalšího co jede po vás, říkáte, co jste hodili. Buď je to lež, nebo pravda a on vám může nebo nemusí věřit, chápeme se?" Počkal, až mu to odkývali a pokračoval dál. „Tak hele, když hodím třeba na kostkách 3 a 5, tak to může být 35 anebo 53. Nejvyšší je 65 jako 6 a 5. A ten po tobě musí hodit vyšší číslo. Teďka dokud jsme ještě v klidu tak to pochopíte. Jó a ještě jsou indiáni. 1 až 6 indiánů.  1 jsou dvě jedničky, dva dvě dvojky a tak až do šestky. A indián je víc než 65, jo? Zkusíme to." Danny chytil kostky a hodil s nimi. Výsledek skryl v dlani a otočil se po směru hodinových ručiček na kyselý škleb Mustanga. „54!" řekl nic neříkajícím hlasem a tvářil se neurčitě.

„Věřím," vzal si kostky Roy a sám s nimi zahrkal v dlani. „61," zamračil se na Eda. Ed se zdráhal, ale byla to hra, když ten škleb.

„Věřím," usmál se.  „3 indiáni," kouknul se na Dannyho, který ho vyhodnocoval. On jediný měl největší zkušenosti s touhle hrou a tak jednoznačně asi uměl lépe odhadovat situaci, protože Ed hodil slabých 43, ale musel jít nahoru s číselnou řadou."

„Nevěřím," pronesl v klidu a Ed musel oddělat ruce.

„Sakra!" zasténal ne moc nadšeně Ed a podíval se na ještě neotevřené láhve od vína. Opravdu si nebyl jistý, jestli na ten zub to bylo to nejlepší.

„Půjdeme na panáky," napadlo Dannyho.

„Na panáky s vínem?" zopakoval celkem dost vykolejeně, slyšel už dost podezřelých věcí, ale že by se víno pilo na panáky, to ještě ne. Popravdě začínal si myslet, že Dannymu přeskočilo. Kdo kdy slyšel nebo viděl, aby se to takhle opravdu barbarským způsobem konzumovalo? Byl to alkohol, ale alkohol na úrovni. I králové za starých dob pili něco podobného, možná že ti pozdější právě to víno.

„Ne asi," protočil Mustang očima.

„Jiný kraj, jiný mrav," pokrčil na to Ed rameny, ale stejně mu přišlo nepřístupné takhle pít zrovna víno.

„A prvním panáček pro Edíka. "

„Dej si do nosu, zlatovlásko!" Povzbuzovali Eda, který to do sebe kopnul, protože víno nemělo moc alkoholu a nemělo to bublinky, jako třeba šampaňské, takže to šlo krásně. Jen měl na poprvé v puse zvláštní a charakteristický odér vína. Ta pachuť byla jednoznačným důkazem, že víno pil, mu tak trochu ulpěla na jazyku.  

A zábava se rozjela. Po chvíli pili už všichni a Ed se v duchu chválil, jak rychle tuhle hru pochopil, ale Mustang se moc nezdál. Pil asi nejvíc, protože se nechal vždycky Dannym nachytat. Dokonce se s Edem trochu odmluvili na něm a radili si, kdy podvádí a kdy ne, aby pil co nejvíc. Ani se to nezdálo, ale první flaška se už válela na zemi, z té druhé už taky moc nezbylo a Ed se cítil uvolněněji než předtím, zub ignoroval a smál se. Po dlouhé době se bavil a teď mu ani ten alkohol nepřišel jako špatný nápad.

„68," loupnul očkem Danny nejdřív po Edovi, protože Ed vypadal, že má dost. Nechápal sice, jak se mohl z toho trochu vína tak opít, ale Mustang na tom byl nejhůř. Doteď nepochopil pořádně hru a odkýval skoro všechno, co se po něm chtělo. S ním se hrálo jedna báseň, všechno to vypil, ale horší bylo, že byl zvyklý a proto mu nic alkohol skoro neudělal.

„Věřím!" řekl rozhodně Roy. Což byla samozřejmě nehorázná blbost, ale to Royovi asi opravdu nedocházelo.

Ed se zasmál ještě víc. I když mu alkohol koloval v žilách, cítil se jen jako by se nadnášel. Lehce se mu zastíral zrak, ale nic mu nebylo. Opravdu by se ještě trefil, možná ne, když se mu zhoupnul výhled na stůl. Ale myšlení měl nenapadené alkoholem.

„Vůbec nehaž a píj, protože já vím, že je to blbost!" lehce se rozkřičel.

Danny se usmál. Jeho kotě se opilo, to bylo tak-.

„Došel chlast," nechal vytéct poslední kapky červeného vína do štamprle, že kterých pili a bylo po zábavě.

„Aaa," zaskučel nelibně Ed.

„Tobě se nějak tohle zalíbilo," přivřel oči úplně střízlivý Dan. Sám měl jen párkrát po štamprli.

„No a co. Bavilo mě to pít," vzal jednu z prázdných lahví a lehce s ní zašermoval ve vzduchu a smál se. Netušil sice co je vtipného, ale smál se. „Chci ještě hrát!"

„Blondýnko, alkohol už není," šťouchnul Sekáč svého poddaného do čela.

„Au. A já nejsem žádná blondýnka," vystrčil bradu před sebe, aby ukázal, že to myslí vážně. Roy se tomu zasmál a Dan zrovna tak.

„Nikdy bych neřekl, že když tě člověk opije do nálady tak že se budeš chovat takhle. To budeme propagovat častěji.

„To víš, že jsi blondýnka."

„Moc blondýnek tu nemáme," přidal se do rozhovoru zase Roy a přikyvovala, co předtím Dan řekl.

Ed se na oba podíval jako na blbce.  „A tu na pravdu a fanty znáte?"

„Takže ještě hrajeme?"

„Jasný, když dáma řekne, tak hrajeme, ale nechal bych tam ty kostky," poposednul si Roy.

„Chtělo by to hudbu." Ed, jako bylo vidno, se už rozhodl vstát. Vysoukal se zpod stolu, protože nějakým nedopatřením sjel z postele dolů, a šel si pro laptop, jako tomu sám většinou říkal. Zapnul, co měl předtím v playlistu a pustil to na přijatelnou hlasitost.

„Takovej škvor a dokonce to tancuje," začal se kolem motat Roy. Danny usoudil, že hraje víc přiopilého než doopravdy je, aby se mu potom případné problémy neodrazily tolik na pověsti. Povzdechnul si a nechal se vtáhnout do tance taky, i když správný výraz bylo spíš jen kroucení se kolem sebe, Edovi to šlo.

„52!" hodil kostkami Ed, zase se přesunulis stolu, aby mohla hra pokračovat.

„Věřím. Jako jinak tobě vždycky," převzal si Dan kostky. Samozřejmě, že neměl co ztratit.

Ed se zazubil a čekal na další vývoj hry.

„7indiánů," otočil se na Roye, kterému to zatím šrotovalo v hlavě, 7 bylo divné číslo, ale stejně si nebyl jistý.

„Tak já teda taky věřím!"

„A dávej fant," zasmál se zase Ed. Netušil, jestli si z něho nestřílí, ale byla to zábava.

Roy si v klidu svlíknul tričko a hodil ho na zem, kde už pár svršků bylo.

Ed nervózně pokukoval po jejich obnažených hrudnících, byl lehce zaskočen. Sám si sundal zatím jen ponožky a jednu rukavici. Nechtěl, aby viděli jeho robotickou ruku, ale to si začal uvědomovat, až alkohol vyprchával. Zůstalo po něm jen prázdno v puse, potřeboval se napít.

„Hned jsme tu," prosmýknul se kolem nich do kuchyně, kde před chvilkou trsali. Bylo něco po čtvrté hodině a venku tma, že by se dala krájet. Pomalu se ho zmocňovala znovu únava.

„Kluci já už asi-" vracel se do pokoje, když našel Dannyho, jak sedí na stole, skoro leží, Roy na něm byl nalepený a oba se celkem dost žhavě líbali. Zbytek alkoholu odplul do neznámých končin, jak se mu rozevřely více oči a jak nechápavě přejel celou scénu před sebou.

Roy přidržoval Dana, aby úplně neležel na stole, kdy byly ještě zbytky po pijačce, a Dan se držel bosse Sekáčů za krk a celkem dost náruživě klouzal druhou rukou níž k jeho pozadí.

Ed se rozhlídnul doprava a doleva jako by čekal, že někdo řekne to je vtip, ale takovýhle vtipy nejsou vtipný, nikde žádná skrytá kamera nebo jak se jmenoval ten pořad na síti, který sledoval.

„Ehem, kluci, tak já nebudu rušit," zacouval.

Stejně mu ti dva nevěnovali žádnou pozornost a dál se nadšeně hladili a líbali, jak je ta činnost bavila. Ještě si stihnul všimnout, jak se Dannyho ruka nakonec přece jen dostala do kalhot a jak hladila pozadí druhému aktéru. Jejich dech byl rychlejší a namáhavější, ale oba vypadali spokojeně. Pro Eda to byl signál zmizet. Sice neměl ponožky a na jednu nohu ho zebalo, ale zavřel potichu dveře a vyšel z přiděleného bytu, momentálně tam bylo ještě méně místa než předtím.

A aby toho nebylo málo, zub se zase ozval. „Do piče!" zanadával do ticha chodby a podpořilo ho v tom řinčení nádobí z pokoje. Asi se už neudrželi v náručí a muselo to ze stolu. Ed to nechtěl poslouchat, a protože prášky byli tam, kde zrovna... a nehodlal se tam vracet, musel si najít nějakou jinou pomoc a to hned. Fňuknul jak to zase zabolelo!