Nikdy jsem příliš neholdovala americko/německo/kdovíjakým komerčnostem a, přes svou akčnost a pro bezduchý humor, oddechovým blbostem, jakou Hellboy 2 bezesporu je. Dnešní tvorba (ať už literární či filmová) však, chválabohu, nabízí vskutku široké spektrum psychologicky zajímavých postav, a nechává tak nám, zvrhlým pisálkům, dostatečné množství materiálu k následnému (prznění) rozvíjení charakterů. Třeba právě naprosto nevinným (tw)incestem ;). Ve filmu není vztah královských dvojčat, prince Nuady a jeho sestry Nualy, jež pojí velice zvláštní pouto, díky kterému se jeden stává jakýmsi médiem toho druhého, nijak více rozebírán, a tak jsem se, ve vší čistotě úmyslu, rozhodla kopat hlouběji pod povrchem. Osobnost Nuady zde není klasickým antagonistou a jeho činy mají svá morální opodstatnění (což nám však v poslední době poněkud ztradičnělo), která nejednoho diváka nechají na pochybách, kdo je vlastně v právu. Faktem ale zůstává, že větu 'Zabil jsi mi přítele.' neslýcháváme od "záporáků" příliš často. Naproti tomu Nuala je dokonalým ztvárněním konvenční a nezajímavé "světice", o čemž svědčí i její sebeobětování na konci snímku. Mezi těmito postavami lze vycítit nějakou chemii jen těžko (možná, když opravdu vydatně čenicháte). Ale jak už to bývá, každý příběh má svou historii...