- Velikost textu +
Autorovy poznámky ke kapitole:

Po dlouhé době nová kapitola (jedna z neopoznámkovaných od spoluautorky) a tentokrát potrápíme Hidana >:-D

***

 

 

Kolem tří ráno se ozval z opancéřovaného stanu Hidanův naštvaný křik

„Nanííí?! Ne, to já prostě dělat nebudu!“ stál si Hidan stále na svém.

„Hele, viděls, že jsme nešvindlovali. Dneska na tebe padl úklid tábora i vaření.“

„To je jedno! Já vám nebudu dělat šaška, jenom kvůli blbejm zápalkám!“

„Budeš, každý z nás, kdo měl službu, to bez reptání přijal“ pokračovala Konan neúnavně v hádce.

„Nebudu, ani kdybyste mi za to platili.“

„Kdybyste mi platili, tak já bych to za něj klidně vzal“ prohlásil Kakuzu s jiskřičkami v očích.

„Tak fajn, já ti zaplatím a ty to za mě vezmeš“ na to se Hidan zaculil a i naprosto tupý člověk by na něj poznal, že svůj slib nikdy nesplní.

„Tak…“ Kakuzu nedořekl, skočila mu do řeči Konan:

„Zapomeň. Ty mu to slíbíš a nikdy nezaplatíš, to už tady bylo.“

„Pche. Jen vás upozorňuji, že to jídlo může být otrávené“ prohlásil záludně Hidan a myslel si, že po tomhle mu to projde, ale to se šeredně mýlil.

„Hidane, a já tě upozorňuji, že už delší dobu mám v zajetí tvého králíčka, takže pokud se o něco pokusíš, přijde o hlavu, kterou nechám sežrat medvědům. Nemyslím si, že s tou notnou vrstvou nejrůznějších zbytků jídla to bude problém.“

„Cože?! Tys mi vzala Jasninká?! Néééé! Prosím, nic mu nedělej, udělám cokoliv na světě, jen mu neubližuj!“ Hidan se zatvářil jako Tobi, když mu vzali sunar a tekli mu z očí potoky slz.

To je vůl. Pomyslel si zbytek organizace a odebral se zpět ke svým stanům.

Kolem jedenácti ráno, u ohniště

„Tak bando, vyhlašuji odpočinkový den! Budeme se jen koupat, opalovat a podobně. Žádné souboje, žádné hádky, žádné bomby a jiné výmysly!“ zavelela Konan a šla se obléknout do plavek. Kdyby se něco stalo, ona by mohla velet za mě. Pomyslel si spokojeně Pein a šel se také převlíknout.

 

U vody

„Itachi chytej!“ zvolal Deidara a hodil Uchihovi so ruky něco slizkého, zeleného a více než dost podivně vyhlížejícího.

„Co to je?“ zeptal se Itachi, který se ještě neuvědomil co to drží a zapomněl si brýle.

Ten je slepej jak patrona! „Mořská okurka“ řekl Deidara a málem se začal válet smíchy ve vodě.

„Aha….Co?! No fuuj!“ zhnusil se Itachi odhodil mořskou okurku, ale naneštěstí pro něj DOST špatným směrem.

„Áááá! Co to sakra je?!“ zděsila se Konan, na kterou okurka dopadla.

„Kecám, není to okurka, je to jenom želé“ to už se Deidara válel ve vodě a smíchy se mu málem roztrhla bránice.

„TY JEDEN!“ zvolali Konan a Itachi naráz a začali po sobě stříkat vodu a ostatní se více či méně zapojili a takhle to šlo do večera, dokud všem nezačala být pořádná zima.

U večeře, kolem osmé v noci

„Jak vidím, tak jste se dneska dobře bavili“ prohodil Pein a házel očko po Hidanovi, který se ještě teď patlal s jídlem.

„Ano, velmi/ fakt dobře!“ prohlásili všichni členové Akatsuki.

„Já taky a co je dneska vlastně k večeři?“ optal se Pein a začínal mít menší tik v oku.

„No, dneska vařil Hidan, ale dneska jsem ho u plotny neviděl“ utrousil Kisame.

„A kde je vlastně celou tu dobu Tobi, Deidaro?“ zeptal se Pein.

„To je tajemství“ odvětil zcela klidně Deidara a pro sebe se úlisně ušklíbl. Velké tajemství.

Pein chtěl pokračovat v otázkách, ale to už tam byl Hidan a nosil na stůl.

„Uvařil jsem kuřecí stehýnka se salátem.“ Tak schválně, jestli poznaj, že toje z člověka. Lidský maso chutná jak kuře, tak by to neměl být problém.

„Hm je to dobrý.“ Nooooo… možná, že to začnu vařit častěji.

Autorovy poznámky na konec:

Tak co, dali byste si taky Hidanovu úžasnou večeři? :D