- Velikost textu +

Poštovní ninja lítal z jednoho konce Konohy na druhý a všem dával stejné pozvánky. Jediného koho nenašel byl zatím Kakashi. Rozhodl se teda nechat mu dopis u Tsunade.

Vyšel nahoru po schodech a už stál před její pracovnou.

„Dále,“ ozvalo se dřív než vůbec zaklepal. Otevřel dveře a vešel do místnosti, kde vládla pátá Hokage.

„Mám tu dopis pro Hatake Kakasho. Nechám ho tady. Nikde jsem jej nezastihl,“ podal Shizune dopis a odběhl si zase po své práci.

Tsunade držela před sebou obálku. Dost by jí zajímalo kdo mu může psát. A hlavně co! Její zvědavost byla tak veliká, že nakonec obálku otevřela.

Jediná Shizume se zastala Kakashiho osobního života a proto letěla dneska už podruhé z okna. Tentokrát jí však chytil Iruka. Ten se chystal za Tsunade, aby si mohli promluvit o té pozvánce co dostal.

***

„Hele pane AIYZ!“ vyřvával jak jen mohl. Chtěl vědět co se děje. Sice se mu ten chlap vůbec nelíbil, ale asi proto to bylo unesení, že jo.

Otevřely se dveře jeho věznice a v nich jeho věznitel.

„Hele já jsem X. Pochopíš že X!“

„Jasný XYZ!“ usmál se na něj.

X zatím rudnul vztekem. Ten kluk si dovoloval až příliš. Komolit jeho jméno, to mu příjde ještě draze! Však se dočká, brzy začnou hry. Po tomhle se začal uklidňovat, rudá zmizela úplně z jeho obličeje.

Naruto se smutně zašklebil. Tohle se mu teda nepovedlo.

„Co jsi po mě chtěl?“ začal X a zase se přibližoval.

Naruto začal zelenat a couvat ke stěně za sebou.

Celý zezelenalý narazil zády do zdi.

"Co po mě chceš?"

"Abys vyslovoval můj pseudonym správně! Je to X! X, rozumíš?"

"To písmeno nemám ve slovníku!"

"Tak to ho tam přidám. A když to nepůjde po dobrým, tak po zlým ano!" Pan X rozepl Narutovi bundu. .

"Mor na tebe!" vyplivl Naruto.

***

„Tsunade! Tsunade!“ každý jí volal. Ani nemusela zavírat dveře pracovny, každý v nich stál a chtěl vědět jestli je pravda, že je Naruto unesen.

„Ticho!“ vřískla na několik ninju. Ti všichni dostaly stejnou pozvánku, kde byli pozváni na hry. Hlavní cenou byl sám Naruto.

"Takže předpokládám, že se zúčastníte všichni," zamračila se Tsunade. "Je příliš kruté pro všechny, aby byl Naruto mimo vesnici příliš douho." Pohled stočila k Irukovi, který se tvářil, jako by měl kolem krku obří klíště. (On ho tam měl, jen bylo příliš podobné Kakashimu.)

***

Naruto se probral. Zase se probral. Takže tam to byl jen sen? blesklo mu hlavou. Zadíval se na svou odhalenou hruď. A zalapal po dechu.

"X!" vykřikl. Bylo to všude, skoro úplně všude na jeho těle... Rudé X. Naštěstí to byla jen rtěnka a hezky voněla. Jenže Naruto neml nic dělat, jeho ruce byly stále svázané.

"Nechci X! Ne..." Zuřivě sebou začal zmítat.

„Ježiš co vyvádíš?“ zatřepal hlavou X.

„Hele ty AIDSY nechej MĚ NA P-O-K-O-J-I! Snad to chápeš ty písmenkovém maniaku!“

"Nejsem písmenkový maniak," odvětil X klidně. "Ty jsi hlavní cena, takže se mě za pár dní zbavíš. Jen se modli, aby ses nedostal do MNOHEM horších rukou."

"Do horším? To už by musel vyhrát jen Sasuke!"

"Ten také dostal pozvánku." Naruto se vyděsil.

"Ne! Všechno jen ne Sasukeho!" vyjekl vyděšeně. "Raději X než ho!"

"Ty ho asi nemáš moc v lásce."

"V tom je ten problém. On mě má v lásce až příliš." Naruto se zamyslel. "Vlastně - mnohem horší by bylo, kdyby to vyhrála Sakura."

"Tak je taky pozvaná."

"Sakra..." Naruto sklopil hlavu. "A nemůžeš mě zabít rovnou?"

***

Sasuke se podíval na pozvánku co dostal od poštovního ninji. Četl ji už asi 50x stále dokola. Nechápal jak se mu mohla naskytnout taková příležitost.

Vzal svoji zatanu a lehce se škrábl ostřím do ruky. A tak jak kdysi Naruto sliboval nad vlastní ranou si i Sasuke slíbil, že Naruta vyhraje. Že bude jednou navždy jeho.

Raději zapojí ještě někoho ze svého týmu, čím víc lidí tím větší šance na úspěch. Prohlédl si disciplíny. Běh, Hod do dálky, Krasobruslení, Plavání, Potápění, Skok na lyžích, Šachy, Tenis.

Chvíli přemýšlel a nakonec se usmál: „ Seigetsu, pojď sem na chvilku!“

***

„Tsuna-Tsunade-sama? Já,“ děvče se zarazilo a celé zčervenalo.

„Sai? Co to, k sakru, vyvádíš?“ Sai zvedl oči.

„Já jen…“

„Co?“

„Mohla by se Hinata taky zúčastnit?“

„Možná, záleží na tom, jestli dostaneme Kakashiho z Irukova krku. Ale to nevysvětluje, proč máš sukni.“

„Mě se prostě dobře nosí,“ pokýval Sai hlavou. „Hezky to pod ní větrá.“

Hinata si prolupala prsty a vrhala se na Kakashiho. Když na něj skočila Iruka se pod vahou dvou těl prolomil a skončili všichni 3 na zemi.

„Kakashi slez ze mě! HNED!“ ztrácel nervy mistr Iruka.

"Ne a ne a ne!" zažvatlal Kakashi jako malé dítě.

"Slez-ze-mě!"

"Ne!"

***

„Hele a Sasuke myslíš to jako vážně? Víš, teda jako na co nám bude? Tým je komplet!“

Sasukeho mozkové buňky se daly do pohybu. Co mu mám jen říct? Pravdu? To by nepochopil a těžko říct jestli by se ke mě choval pak stejně. Zatraceně.

„Jistě, že nám k něčemu bude. A navíc je to dobrá příležitost jak se dostat do společenských kruhů. Zviditelnit se, chápeš?.... Konečně nás budou zvát na plesy. Ne jako do teď,“ Sasuke pokýval hlavou. „Konečně mi ten oblek na něco bude!“

***

"Poš-š-šta!" ozvalo se vystrašeně. Pošťák, jako vždycky raději zdrh předem. Nesnášel, když něco musel doručovat Akatsuki. Blue zvedla obálky a olízla si rty.

"Máme poštu..."

"Kdo?"

"Jedna pro mě, jedna pro Kisameho, jedna pro Itachiho, pro Tobiho, Deidaru, Sasoriho a jedna pro tebe." Hodila jednu obálku Leadrovi a málem mu vypíchla oko.

"Jsi brutální," vyčetl jí Leader a rozerval obálku.

"Zato ty jsi máslo," ušklíbla se Blue. "Teď vstaneš a odneseš poštu ostatním."

"Narozkazuj mi," zabručel Leader chabě. "Klidně bys to mohal odnést ty."

"Říkáš něco?" zavrčela Blue hrozivě, ale to už Leader vyběhl ze dveří se zbývajícimi obálkami v ruce.

***

Jeho společník odešel. A nechal ho pohlceného ve tmě. Zrovna nechtěl být sám. Hodně lidí by si asi chtělo srovnat myšlenky, vymyslet plán útěku, ale Uzumaki Naruto ne!

„Hej AIDSI! A-I-D-S-I!“ vyřvával jak na lesy. Těžko říct kde jsou, že!

Dveře se naštvaně rozrazily.

„Co je!“ pěnil X. „Nechej mě na pokoji,“ zadupal a zase odešel pryč.

„AIDSI!! AIDSI!! AIDSI TY MAMLASU!“

Naruto se zhluboka nadechl, aby zase mohl zařvat. Ucítil ránu do zátylku a pak viděl jen tmu a něčí nohy…

Pan X se zhlubka nadech.

"Možná nebyl až tak dobrý nápad ho unášet..." Ale při pohledu na spícího mladíka se u zdálo, že řekl něco hrozného, zakázaného.

„Nechám si ho sám! Jako domácí mazlíček není k zahození...“ šeptal si pod nosem.

***

Leader předal ostatním jejich pozvánky a na žádost Blue svolal radu.

"Tak co s tím?" zeptal se ležérně. "Měli bychom se zúčastnit, máme šanci."

"Souhlasím, dokud je Naruto hlavní cenou, souhlasím,"ozval se Itachi ze stínů.

"Já také!" vykřikovali ostatní.

"Výborně," přikývla Blue. "Teď nám zbývá jen poskládat Sasoriho..."

*po několika hodinách*

„A hele kde má Sasovi pravou ruku? Ne že by mi vadilo kdyby ji neměl, ale jen ať víme.Přece jen by mu chyběla,“ vyptával se ostatních členů Akatsuki. Už měli všechny díly, jen ne tu pravou ruku.

Do jedné z místností se teleportovali Kisame s Itachim. Uchiha zakýval hlavou na ne a oba zase zmizeli.

„Mám ji, mám ji, mám!!“ vyřvával Deidara po celém doupěti. Všichni se seběhli k němu.

„Kdes ji našel?“ propaloval ho pohledem Tobi.

Deidara se zašklebil. „Neříkej, že nevíš kde byla!“

Tobino maska ztratila barvu. A Tobi vzal nohy na ramena a řval: „Tobi is a good boy!“

***

Sakura dokončila svých 100 kliků na palci jedné ruky a zhluboka se nadechla.

"Těš se, Naruto! Já to vyhraju, tomu věř!" zasmála se svým ďábelským smíchem. "A nejdřív... nejdřív zjistím, jestli jsi opravdu tak dobrý, že tě Sasuke měl radši!" V očích se jí ďábelsky zablesklo.

„Musím zajít za Tsunade! Snad nebude nic důležitého na práci.“

*v pracovně*

„Ťuk, ťuk!!“

„Hele co opravdu zaklepat na ty dveře a nevydávat podezřelé skřeky za nimi?“ protáhla se v křesle Tsunade.

„Mistře! Chtěla jsem se zeptat jestli nebude vadit pokud bych se chtěla zúčastnit závodu o Naruta,“ vyklopila jen co otevřela dveře.

Pátá poklepala na desky jedné zprávy z jiné vesnice. Tohle čekala.

„Sakuro!“ zavelala tím svým hlasem. „Hinata chce jít taky. A myslím, že není dobrý nápad se účastnit. Jsi med-ninja. Musíš mě a Konoze nechat důstojnou tvář. Nemůžeš přece hrát na nějakých ubohých hrách. Já vím, že je ti Naruto blízký, nebo máš určitě proč mu chtít pomoc,“ odmlčela se.

Sakura vyčkávala jejich slov a přemýšlela zda-li má pravdu.

„A navíc. Hinata chce jít taky. Pokud opravdu chceš tolik tu hlavní cenu, tak budeš bojovat o pozvánku na hry s ní!“

Sakura přikývla.

„To nebude problém,“ zabručela spokojeně. Otočila se a zamířila ke dveřím.

„Kam jdeš?“ sykla Tsunade.

„Najít Hinatu…“ Sakuřin obličej potemněl a světelnou rychlostí vyletěla ven.

"Sakuro, Sakuro!!" pokývala hlavou a podívala se na dívku, která celou dobu stála vedle Sakury. Hinata se začervanala.

"Ani si mě nevšimla," povzdechla si. "Asi bych měla jít já za ní..."

"Cože? Někdo tu mluvil?" trhla sebou Tsunade a rozhlédla se. Hinata se nadechla a tiše vyšla z místnosti.

"Proč si mě nikdo nevšímá?"

„Ale takhle to už nepůjde! Já nebude tak tichá a každý mě uvidí. Já budu žena šestého Hokageho, tomu věřte,“ pípala před Ichiraku ramen. Pokud si myslela, že oblohu protne obrovský blesk, nebo že před ní spadne zoubková víla, tak se nic nestalo.

Pokračovala v cestě najít Sakuru a vypořádat se s problémem na cestě zachránit Naruta.

„Hinato!!“ zaječela Sakura.

Hinata se otočila.
“Sakura-chan…“

„To JÁ pojedu na soutěž!“ vykřikla Sakura a rozběhla se proti Hinatě. Ta sice uhla, ale Ichiraku Ramen padl k zemi.

„Sakuro!“ pípla Hinata z plna hrdla. „Já…!“

„Nééé!“ zavřískla Sakura a znovu se rozběhla prosti Hinatě. Dost tak připomínala nasraného nosorožce a taky že do něj neměla daleko. Hinata před útokem uhnula, ale Sakura ještě před tím stačila zachytit kousek látky. Prudce trhla a Hinata tam najednou stála úplně bez šatů.

„S-sakura-chan…“ zakoktala se a zrudla. A Sakura tam stála a zírala. „Sakura-chan?“ Sakura stále zírala. Po chvíli se jí spustila krev z nosu a omdlela. „Sakura-chan… jsi v pořádku?“

„Tak jsi to vyhrála. Tahle se už ani nepohne!“ ozvalo se za Hinatou.

Polekaně sebou škubla a podívala se za sebe. Stál tam Kiba s Akamaruem. Pes k ní přiběhl a začal jí olizovat. Za to Kiba stál opřený o plot a schovával se ve tmě.