- Velikost textu +
Kapitola 3. – Zkrotni

Japonsko přemýšlí

Odešel k sobě do stanu, kde se posadil. Bylo mu jasné, že ta dívka ho nenávidí, ale také se ho bojí. Nechápal proč. Zda za to může jeho chování nebo činy. Nevěděl. Byla tvrdohlavá, vzpurná a tak… nezkrotná. Uvědomoval si, že ona má v sobě plamen, podivnou jiskru smíchanou s touhou přežít. Netušil, koho mu svým chováním tak strašně připomíná. Měl pocit, že ji odněkud zná, jen si nedokázal vybavit, odkud. Přemýšlel a zarputile se snažil vyvrátit myšlenku, že ho ta dívka přitahuje tou svou neobyčejnou živočišností.
Její pohyby, gesta, drzá mluva, vzpurnost… proč mi to nedošlo dřív? Zapadá to do sebe až moc přesně. Ona, ta drzá vojínka… je ta dívka, o které mi Arthur vyprávěl, když jsme spolu uzavřeli alianci. Je to… jeho sestra.
Málem se zapomněl nadechnout, jak z toho byl v šoku.
Toho by se dalo šikovně využít, jen z ní dostat přiznání. Kdybych si ji dokázal omotat kolem prstu… mohla by mi začít věřit a vymámil bych z ní informace. Jen si na ní musím správně políčit.
Vstal a vzal do ruky dokument s písmeny C. J. Už věděl, co udělá.

Wang na hranicích

Hleděl na zaschlé krůpěje krve na zemi, těla už pohřbili. Čína si prohlížel zbylé stopy, které směřovaly pryč od bojiště.
Zajali je a odvedli do vnitrozemí. Tady nic nesvedu. Nemůžu zaútočit, jen dát vědět Anglii, co se stalo, a posílit hranice. Zabráním tomu, aby přes ně někdo prošel sem nebo zpátky. Už nechci, aby došlo k dalším nečekaným přepadením a úbytku posil, které nám Alfréd poskytnul. Jsem mu zavázán, přestože do války oficiálně nevstoupil. Trochu posmutněl, když viděl, kolik dalších lidských obětí si válka vyžádala.

Rozhovor v táboře

Vešel za ní a zavřel zamřížovaný vchod. Těžce se mu dařilo krotit tu nedočkavost v sobě, ale nakonec to ustál. Chtěl, aby se přiznala. Posadil se naproti ní a pozoroval ji. Dokonce shledal, že má některé rysy v obličeji stejné jako Alfréd.
„Kdo jste?“ zeptal se klidně.
„Diane Greysová,“ odvětila šeptem.
Vstal a přešel k ní, než se nad ni sklonil. „Teď lžete. Chci vaše pravé jméno.“
„Nemám vám co říct,“ hlesla.
„Máte. Myslím, že máte, a sama to víte. Pletu se snad, když si myslím, že udržujete přátelské vztahy s vůdci Anglie a Spojených států Amerických?“
Všiml si, že neuhnula pohledem. Mám tě. Chytila ses do pasti.
„Hra skončila. Můžete přestat s předstíráním, agentko, nebo bych měl spíš říct: Jižní Ameriko?“
Pohlédla na něj s nenávistí v očích. „Kdo jste?!“ vykřikla.
„Jsem Japonsko, Honda Kiku,“ představil se a sundal si z obličeje masku. Viděl v jejích očích strach, zmatek, ale také tu velikou nenávist, která ani teď, když se prozradil, nezmizela. „Řeknete mi nyní své jméno?“ zeptal se důrazně. Všiml si váhání v jejích očích.
„Cassidy Jonesová,“ zašeptala slabě v odpověď a v hlase se jí mísilo překvapení s nechápavostí.
Pro sebe si přikývl a posadil se, aniž z ní spustil oči.
„Máte strach?“ Hleděl na ni a čekal nějakou reakci, jakoukoliv. Neodpověděla, ale nevadilo mu to.
„Chápu, že jsem vás překvapil, a nejspíš vám i způsobil šok.“ Mluvil tiše. „Nechtěl jsem nikdy, aby tenhle konflikt zašel tak daleko, ale už se stalo. Nemůžu vás pustit, i kdybych chtěl. Uzavřeme dohodu, co říkáte?“
„Jakou dohodu?“ zeptala se tiše.
„Budete mým zajatcem a všichni z tohoto tábora budou volní. Vy, Cassidy Jonesová, výměnou za vaše lidi. Věřím, že je nechcete vidět umírat.“ Vstal. „Zítra si přijdu pro odpověď, slečno.“
Odešel, zanechal ji samotnou. Doufal, že se dívka rozhodne správně. Byl si téměř jistý, že na jeho nabídku přistoupí. Znal národy a věděl, že v opačné situaci by se nechal vyměnit za své podřízené.

Cassidy přemýšlí

Všechno to snažení… bylo marné. Nikdy jsem se neměla zapojit do tohohle konfliktu. Kdybych jen věděla, kam až to zajde! Odhalil mě tak snadno… a dal najevo, že celou tu dobu je o krok nejen přede mnou, ale i před Arthurem. Tohle tady je stále na úplném začátku, dal teprve nejspíš vědět světu, že se přidal k Ose, takže bude chvilku trvat, než se síly Spojenců přeskupí.
Unaveně se opřela o zeď. Nevěděla, kudy dál, ale nehodlala se vzdát tak snadno, a už vůbec ne vydat všanc životy svých lidí.