Kapitola 1. - Dopis
Byl jako obvykle krásný den, který pro každého dopadl jinak. Tak se stalo i dnes.
Tsunade seděla ve své pracovně, kde měla práci až nad hlavu. Opravdu. Na jejím stole stály tři hromady papírů, přes které nebyla vůbec vidět.
Otráveně odložila zrovna jeden papír, když v tu chvíli vrazila do pracovny udýchaná Shizune.
„T-tsunade-sama, přišel dopis od velitelky ANBU,“ řekla velice plynule, na to že byla udýchaná.
Tsunade si od ní vzala obálku a začala číst. Po chvíli odložila dopis a lehce se usmála.
„Co se stalo, Tsunade-sama?“ ptala se nechápavě Shizune, když viděla její úsměv.
„Velitelka ANBU posílá jenom pozdrav a k tomu jeden vzkaz, že kdybychom měli volné ninji, takže se můžou připojit k ANBU. Já je do toho, ale nebudu nutit. Shizune, oběhni všechny nejnovější schopné jouniny a vyřiď jim to,“ ukončila rozhovor Tsunade a dál se věnovala papírům.
Za chvilku, se u ní objevila Shizune.
„Tsunade-sama, všem schopným ninjům i Narutovi jsem to řekla, ale nikdo nevypadal, že by se chtěl přidat,“ oznámila Shizune.
„Myslela jsem si to, ale on se určitě někdo najde, kdo bude chtít. Sice ne teď, ale jednou určitě,“ usmála se Tsunade a dál znuděně papírovala.
Mezitím v Ichiraku.
„Dám si jako obvykle,“ křikl hyperaktivní blonďatý chlapec s modrýma očima na Teuchiho.
Ten se jen usmál a hned začal připravovat rámen.
„Naruto, dneska jseš tu nějak brzo?“ zeptala se Ayame.
Naruto se na ni usmál svým úsměvem.
„Ayame-chan, přece nepůjdu na misi s prázdným žaludkem! Navíc jsem od rána nic nejedl,“ řekl a hned se pustil do rámenu, který mu připravil Teuchi.
„A s kým jdeš na misi, když už tu není Kakashi-san?“ zeptala se zvědavě Ayame.
V tu chvíli si vzpomněl na Kakashiho-senseie. Odešel před třemi roky a bábi říkala, že se přidal k jednotkám ANBU. Tak snad se mu tam vede dobře. Říkal si pro sebe Naruto.
„No jdu se Sakurou-chan a Hinatou,“ řekl s plnou pusou.
Když Naruto svůj rámen dojedl, vydal se i se svým baťohem k bráně. Tam na něj už čekali obě dívky.
„Naruto, kde ses tak zdržel. Máš pět minut zpoždění! Začínáš být jako Kakashi-sensei! Už jsme měli vyrazit do Suny!“ zakřičela Sakura, tak hlasitě až se Hinata lekla.
„Ahoj,“ zasmál se Naruto a naštvanou Sakuru nevnímal.
„Naruto-kun,“ špitla Hinata a koukala na něho.
„Jé Hinato, to je fajn, že máme zase misi, co?“ zeptal se jí Naruto s úsměvem.
Hinata omámená jeho sladkým úsměvem málem zkolabovala, kdyby ji Naruto nepomohl.
„Sakra, Hinato! Ještě jsme ani nevyšli a ty jsi zase omdlela,“ řekl udiveně Naruto a otočil se na Sakuru.
Sakura okamžitě přiskočila a proklepala jí tváře.
Hinata otevřela oči a uviděla dvoje oči. Jedny byly zelené a ty druhé nádherně modré jako nebe.
Když si Hinata uvědomila, co se stalo, zčervenala a Naruto ji pustil.
„Tak vyrážíme!“ zavolal nadšeně Naruto a už běželi lesem.
Běželi dost dlouho a dost rychlým tempem, že pak už obě dívky nemohli.
„Naruto, dáme si na chvilku odpočinek, já s Hin už nemůžeme,“ řekla jednoduše Sakura.
Naruto okamžitě seskočil ze stromů a sedl si pod jeden, kde byl stín.
Dívky ho hned napodobily. Všichni těžce oddychovali a koukali na sebe.
Když Hin uviděla, že se na ni Naruto dívá, okamžitě zčervenala.
Naruto si toho, ale nevšiml, jelikož v tu chvíli se otočil na Sakuru. Po chvíli někam zmizeli a nechali tam Hinatu, aby si odpočinula. Ta neměla žádné námitky, jelikož už opravdu nemohla.
Uplynulo deset minut a oba se vrátili zpátky. Co, ale Hin zarazilo, bylo, že se oba drželi za ruce a usmívali se.
Hin se velice naštvala, ale nedala na sobě nic znát.
„Můžeme vyrazit?“ zeptal se Naruto Hinaty.
Ta jen kývla, jelikož byla ve velkém šoku.
Vydali se opět na cestu.
Naruto běžel vepředu a s ním i Sakura, se kterou si povídali a drželi se za ruce. Zato Hinata běžela vzadu a nepromluvila ani slovo. Bylo jí to hrozně líto, že když má konečně misi s Narutem, tak se stane ta nejhorší věc pro ni.
Nemá mě rád. Problesklo Hinatě hlavou a stekly jí dvě slzy. Poté dál pokračoval v klidu a přemýšlela nad svým životem. Nejradši by ho zahodila. Hin tuhle možnost vybrala jako správnou, ale nejdřív musela dokončit misi.
