- Velikost textu +
Autorovy poznámky ke kapitole:

Další díl. ^^ Tak doufám, že se bude líbit a děkuju za komentáře. n_n

***

Kapitola 3. - Nemilé překvapení

Okamžitě šli za Gaarou, písečným Kazekagem, a jejich přítelem.

Gaaro,“ vykřikl nadšeně Naruto a objal ho. Gaara byl taky velmi rád, že potkal opět svého kamaráda.

Pak se uvítali Hina Sakura s Gaarou. A nakonec přišli i Temari a Kankuro, přivítat své přátele.

Po uvítání hned předali svitky a dostali od Kazekageho jiné svitky, určené pro Hokage.

„Tak to bychom měli, teď se s námi pojďte navečeřet,“ pozval je Gaara.

Pozvání samozřejmě přijali, jelikož nechtěli urazit a navíc měli děsný hlad.

Snědli toho opravdu dost, až jim přetékala břicha. To víte nějaký ten den bez normálního jídla.

Poté popřáli všem dobrou noc a šli do svých pokojů. Sakura s Narutem měli jeden pokoj a Hin ten druhý. Byla zato ráda. Konečně ji od nich oddělovala zeď. Přes plachtu stanu slyšela věci, které v životě nechtěla slyšet.

Hin se umyla a natáhla se na postel. Přikryla se peřinou, ale pak jí zase odkopla. V pokoji bylo děsný horko i nato, že měla na sobě jenom slabou noční košilku.

Poté začala opět přemýšlet na Yuuem. Vzpomínala, jak se setkali a on jí pomohl se střepem. Jeho dotyky byli, tak lehké a něžné, že ani vyndání toho střepu nebolelo.

Byla rozhodnutá. Nemá cenu zůstávat v Konoze. Vždyť, co ji tam teď drží? Rodina. Otec ji nemá rád, ale Neji s Hanabi? Bude jim to líto. Moji přátelé. Láska. To všechno jsem už dávno ztratila.

Ano, po dokončení mise se budu hlásit u ANBU a najdu si tě, Yuu!

Se vzpomínkou na něho usnula.

Ráno ji probudili sluneční paprsky, které jí lechtali na tvářích. Otevřela oči a začala se protahovat.

Nakonec vylezla z postele a šla se umýt. Oblékla si tentokrát něco kratšího a pohodlnějšího v takovém prostředí. Vzala si fialové mini kraťasy a bílé tílko k tomu. Samozřejmě nezapomněla na vestu. Poté se vydala na snídani.

Cestou potkala blonďáčka. Kupodivu bez Sakury.

„Ahoj, Naruto,“ řekla jsem normálně a nijak jsem se o něj nezajímala.

Naruto jen vykuleně hleděl na mě a moje oblečení.

Musela se usmát, ale bylo jí to jedno. Její láska k němu, dávno vyprchala.

Snídaně byla jednoduchá a rychlá. Hned ji všichni měli v sobě.

Netrvalo dlouho a začalo loučení. Všichni jsme se rozloučili a vyrazili.

„Naruto, nezapomeň pozdravovat, Hokage-sama,“ křikl na něj ještě mladý Kazekage.

Konenčě vyrazili na cestu zpět.

Už abychom tam byli. Strašně se těším na návrat a potom na můj odchod do ANBU. Snad mi to Hokage-sama dovolí.

Opět běželi celý den a tentokrát i bez zastávek. K večeru se usídlili na okraji jedné louky. Jakmile si Hin postavila stan, utíkala do lesa. Nechtěla, jen tak sedět v táboře a koukat, jak se růžovláska s blonďáčkem muckají.

V lese bylo nádherně, už od mala  milovala, Hinata přírodu. Na chvíli se tam natáhla na měkký mech, rozprostřela své vlasy okolo sebe a hleděla do koruny smrku. Vždycky jí to uklidnilo.

Najednou ucítila čísi ruce, jak si hrají s jejími vlasy a pak uslyšela ten hlas.

„Tak co noha?“ zeptal se Yuu, který se tu objevil z nenadání.

Hin se na něho podívala, opět ucítila ten zvláštní pocit u srdce. Vypadal jako minule, akorát teď měl okolo krku omotaný dlouhý červený šál.

„Co tu děláš?“ zeptala se s úsměvem.

Otočil svůj obličej na ní.

„Od té chvíle, co jsme se poprvé potkali, tak si mě velice fascinovala. Jsi vážně velmi pěkná a myslím, že ti takovou to poklonu skládá každý muž, nemám pravdu?“ zeptal se Yuu.

Hinata lehce zčervenala, ale potom hned nasadila smutný výraz. Po tváři se jí skutálela jedna slza.

„Udělal jsem něco?“ zeptal se po chvíli smutně.

Hin se, ale jen smutně usmála.

„Ne, ty si nic neudělal. Já jen, že moc lidí se o mě nezajímá a ani si mě moc nevšímají.“

„Už jste dokončili misi?“ zeptal se, aby odvedl řeč.

Hin si sedla a pozorovala ANBU.

„Dneska už se vracíme domů. Hned co přijdu, tak řeknu Hokage-sama, že chci do ANBU,“ řekla s radostí.

„Už se těším. No nic budu muset jít. Já už jsem skončil taky se svou misí. Navíc si potřebuju ještě něco zařídit,“ řekl a vstal. Chtěl odejít, ale ještě se vrátil k Hin a pohladil ji po tváři.

„Uvidíme se později,“ zavolala za ním Hin, když zmizel.

Bylo už pozdě, a tak se vydala zpátky za ostatními.

Sakura s Narutem seděli v objetí u ohně.

„Hin, kde jsi byla?“ zeptali se naráz.

„To je jedno,“ řekla jsem a zalezla do svého stanu.

Během minuty jsem usnula.

Ráno mě probudil hlas růžovlásky.

„Hin, vstávej! Měli bychom vyrazit!“

Otevřela oči a líně se vyhrabala ze stanu.

Dneska nebylo pěkně. Na obloze nesvítilo sluníčko, jelikož ho zakrývali šedavé mraky. Asi bude pršet.

Hin se rychle protáhla, potom se rychle ve stanu ještě převlíkla a začala balit. Zbývali jim dva dny do Konohy a potom se to stane. Radovala se Hin.

S úsměvem jí šlo všechno lépe a rychleji. Stan měla během pěti minut sbalený.

„Tak můžeme?“ ptal se modrooký blonďáček, jako každý den.

Sakura i Hin kývli na souhlas.

Opět se rozeběhli do lesa. Cestou si povídali, když najednou okolo Naruta proletěl kunai. Jen taktak se stačil vyhnout.

Naruto zastavil a dívky ho následovali. Otočili se na místo, odkud vyletěl kunai.

„Byakugan,“ šeptla Hinata a prohledávala okolí.

„Naruto, nalevo od tebe. Jsou v křoví,“ zašeptala, aby to slyšeli jenom Naruto a Sakura.

Naruto se na to místo zamířil.

„Vylezte ven!“ křikl Naruto na ně.

Nebyla to ani vteřina, když se před nimi objevily dvě postavy.

„Kdo jste?“ zeptala se Sakura.

„To ti může být jedno,“ řekl ten vyšší a hned se rozeběhl proti Sakuře.

Naruto se mu, ale postavil do cesty. Ninja vytáhl kunai a zarazil ho Narutovi přímo do srdce.

*PUF!* ozvalo se.

V tu samou chvíli zaútočil ten menší ninja na Hin. Ta mu, ale vzdorovala, jak jen mohla.

„Stínový klon?“ zeptal se nechápavě ninja, který bojoval proti Narutovi. Stál tam a nevěděl, co dělat.

Najednou seshora na něj zaútočil Naruto v ruce měl rotující modrou čakru a mířil na srdce.

„Rasengan!“ ozvalo se z Narutovy pusy a hlas byl doprovázen ohlušující ránou.

Ninja se sesypal k zemi, jako by byl z papíru.

„Jeden je z krku, druhý zbývá,“ dokončil Naruto.

Hinata se snažila zneškodnit toho druhého, nakonec to zakončila.

„Juuken,“ řekla a druhý ninja během dvou minut padl k zemi.

„Kdo vás poslal?“ zeptala se, když viděla, že je ještě naživu.

„A-akatsuki,“ odpověděl ninja naposled. Poté zavřel oči a usnul navěky.

Autorovy poznámky na konec:

Tak doufám, že opět přibude nějaký ten koment. ^^