V Konoze bylo dnes velmi krásně, ptáci zpívali, včeličky poletovaly z květu na květ a Hanabi okopávala brambory s takovou vervou, až jí kolem hlavy létaly kusy hlíny i s nebohými bramborovými hlízami. Málem by zlikvidovala celou Hyuugovskou úrodu, kdyby se v prvním patře nerozrazili okenice a její otec jí raději neposlal čistit hrnce. Hanabi byla v arestu už druhý měsíc. Přece jen utekla na Konohamaruovu oslavu „nenápadně“ se vrátila domů až kolem třetí hodiny ráno. Lehce podroušená zakopla o věšák, který vysklil okno, vzbudila celý dům a jako vrchol všeho pozvracela otci pyžamo. Hinata musela krýt sestru vlastním tělem a Neji musel šéfa klanu div nepřišpendlit k zemi, aby své nejmladší ratolesti v afektu nezakroutil krkem. Nikdo se asi nebude divit že Hanabi nastaly krušné časy. A Konohamaruovi taky, ten na tom byl snad ještě hůř, na toho si došlápl jak Hiashi, tak Shikamaru s Kurenai. To je ale vedlejší, hlavní bylo, že se Hinata plížila ven. A naivně si myslela, že jí to projde, jenže nic nepřivolá tolik pozornosti právě, jako plížení v domě kde žije Hiashi Hyuuga.

„Kam jdeš?“ ozval se otcův hlas, když už už sahala po klice zadních dveří. Hinata se poplašeně narovnala jako prkno a pomalu se otočila, Hiashi vypadal klidně a ležérně se opíral o futra dveří.

„Kam jdeš?“ zopakoval.

„Eh..mno já jen tak. Já jdu ven,“ poslední slova ze sebe vyhrkla a snažila se, aby to neznělo moc provinile. Její otec pozvedl obočí. Hinatě k němu tohle gesto vůbec nepasovalo. Pouštět hromy a blesky to ano, ale aby zvedal obočí?

„Á s kým pak?“ zeptal se a pousmál se koutkem rtů. Hinata začala uvažovat, jestli se v noci nepropadla do nějakého šíleného alternativního vesmíru, kde všechno bylo naopak.

„Jdu za Kibou,“ vyhrkla první jméno, které ji napadlo.

„Aha, každopádně si nezapomeň vzít hodně vody, až za ním půjdeš,“ poradil otec a přátelsky se na ni usmál.

„Vody?“ nechápala Hinata. Úsměv z otcovy tváře zmizel jako mávnutím kouzelného proutku.

„Pokud je mi známo tak Kiba s Nejim a Rock Leem jsou na misi v Zemi větru, já jen abys mi neumřela cestou přes poušť, až za nimi půjdeš.“ Hinata zbledla asi o tři odstíny, takhle blbě se nechat chytit.

„Tak kápni božskou, víš, že nesnáším, když mi lžeš.“

„Jdu za Shikamaruem, Izumo si zlomil ruku, tak jim pomůžu třídit nějaké papíry, vždyť víš, že je před zkouškami,“ zamumlala, s pohledem zabodlím do země. Hiashi si povzdechl.

„Kvůli tomu se nemusíš plížit ven jako zloděj. Mohlas mi to říct hned. Tak teď mazej, ať to všechno neoddřou sami. Hyuugové se vždy podíleli na řízení vesnice,“ řekl tak důležitě až Hinata dostala strašnou chuť se ho zeptat co má co společného řízení vesnice a třídění přihlášek na Chuuninské zkoušky, místo toho se raději kousla do jazyka a pak poděkovala otci, že ji pustil.

„Mimochodem, ten Nara se mi vcelku zamlouvá,“ prohlásil šéf klanu a Hinatě málem vypadly oči z důlků. Tohle nedopadne dobře.

„To je dost, že jdeš. Ještě pět minut sním o samotě a asi bych ho zabil,“ vrčel Kotetsu zpoza obrovského sloupce papírů a šanonů, které nesl Tsunade, aby je podepsala.

„Co se děje,“ zjišťovala situaci Hinata a rychle přiskočila k papírům, které se začaly v Kotetsuově náruči povážlivě naklánět a půlku si vzala.

„Dik“ Zamumlal Kotetsu a stabilnější hromádku si dal i pod bradu, aby měl jistotu, že papíry nevysype.

„Tak co se děje?“ vyzvídala Hinata dál. Kotetsu protočil oči při vzpomínce na Shikamaruovo běsnění.

„Asi zešílel, chytl ho rapl a všechny tady jen buzeruje. To se mu vůbec nepodobá, zajímalo by mě čím to je,“ povzdechl si a rychle vyrazil k Tsunadině kanceláři. Hinata klusala za ním.

„Jeden telefonát do Suny a jako by mu přeskočilo, on byl divnej i dřív, ale teď to dotáhl k dokonalosti,“ pokračoval. Aha tak telefonát do Suny. Pomyslela si Hinata. To mnohé vysvětluje, vždyť v Písečné má dozor nad zkouškami na starosti Temari. No to bude ve vsi veselo.

Kotetsu ramenem několikrát drknul do dveří Tsunadiny kanceláře a chvíli čekali, než jim Shizune otevře.

Když Tsunade viděla kvanta papírů, zoufale si povzdechla.

„Chjo. Dejte to sem a zmizte,“ řekla a praštila hlavou o stůl.

„Jo ty červený formuláře, to jsou jen faktury, ale ty bílé prosím podepište dvakrát, to je schválení propustek pro do Konohy pro geniny jiných vesnic.“ vysvětloval Kotetsu, zatím co vystrkoval Hinatu ze dveří.

„Nevíš náhodou, co přelítlo Narovi přes nos? Přece jen poslední dobou jste spolu vidět často,“ zeptal se. Hinata jen neurčitě pokrčila rameny. Kotetsu nebyl drbna jako Izumo, ale některé věci je lepší nechat si pro sebe.

„To víš ten předzkouškový stres, je zkoušející a to je velká odpovědnost.“ zamumlala. Kotetsu se chraptivě rozesmál.

„Nara a stres? Tos ho neviděla loni, celou dobu co sme měli na přípravu, seděl v kanclu s nohama na stole a zíral do stropu. Všechny papíry se dodělávaly den před zkouškami. Myslel jsem, že Tsunade a Genmu trefí šlak.“

Tak tohle nevyšlo. Pomyslela si Hinata a znovu pokrčila rameny, jako že už nemá žádné vysvětlení pro Narův záchvat šílenství.

„K čertu! Tady to není. KOTETSU!“ zaburácel hlas z malé kanceláře. Hinata se instinktivně přikrčila a Kotetsu nadskočil. Kotetsu Hinatu poplácal po rameni.

„Vítej v pekle, maličká,“ povzdechl si a otevřel dveře. Shikamaru stál se vzteklým výrazem uprostřed místnosti a kolem něj byly bez ladu a skladu rozházené papíry.

„ No konečně, můžeš mi říct, kam si zašantročil ty papíry ohledně delegace z Kamenné? Musím to zkontrolovat kvůli ubytování. Pokud to nezařídím do odpoledne Tsunade mě zabije a bude to TVOJE vina!“ rozkřikl se na ně. Kotetsu na něj něco zavrčel, Hinata nepostřehla co, byla natolik fascinovaná tím jak se Shikamaru najednou šíleně podobal své matce. Nahlas by to ale neřekla, v tomhle stavu by jí byl schopný zakroutit krkem. Ono bude asi něco pravdy na tom, že naštvaní flegmatici jsou ta nejhorší sorta lidí.

„Kde jsou ty papíry?“ zavrčel Shikamaru.

„Nevím, měl je Genma,“ zamračil se Kotetsu. Rozhodně nevypadal, že by si dal líbit to jak si na něj Shikamaru vyskakuje. Byl o dost průbojnější než Izumo.

„Kde je Genma?“

„Doma.“

„Můžeš mi vysvětlit, co dělá Genma doma, když máme nejvíc práce?“ Shikamaru se začal zase rozohňovat a přiblížil svůj obličej ke Kotetsuově tváři.

„Asi tě měl plný zuby tak odešel.“ Teď se skoro dotýkali nosy a Hinata čekala, kdy se začnou přetlačovat. Byl čas zasáhnout. Zlehýnka si odkašlala.

„Jestli chcete, já bych proto zašla. Vím, kde Genma bydlí a byla bych tu za chvíli,“ prohlásila rozhodnuta utnout hádku a hrozící rvačku obou kolegů dříve, než by to utla Tsunade dobře mířeným pravým hákem.

„Dobrý nápad,“ souhlasil Shikamaru. „Půjdu s tebou, být tady ještě o pár minut dýl tak bych se asi zbláznil.“

„Být tady o pár minut dýl tak potřebujeme vaky na mrtvoly,“ yamumlal Kotetsu a začal sbírat papíry, které Shikamaru rozházel po zemi, když hledal doklady geninů z vesnice ukryté v Kamení. Hinata netušila, jestli Shikamaru Kotetsu slyšel, jestli ano rozhodl se to nekomentovat.

„Tak, teď mi vysvětli, proč se chováš jako idiot,“ spustila Hinata hned po tom, co opustili správní budovu. Shikamaru se na ni úkosem podíval, pak si povzdechl a ruka mu automaticky sjela pro krabičku cigaret a zapalovač.

„Mluvil jsem s Temari,“ začal.

„A?“

„Nejdřív takový ty organizační tlachy a pak mi navrhla, že můžeme být přátelé.“ poslední slovo vztekle zavrčel.

„A jéje,“ řekla Hinata.

„Jo to to vystihuje. A jéje,“ pitvořil se Shikamaru.

„No a dál?“

„Zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Ty fakt musíš vědět všechno,“ řekl a znechuceně zakroutil hlavou. Ještě před měsícem by se Hinata málem zalkla studem, ale teď do kamaráda drcla bokem, až se zapotácel.

„Musím,“ vyplázla na něj jazyk. Shikamaru se pousmál a drcnutí jí vrátil.

„Nemusíš,“ uchechtl se.

„Sobče,“ zasmála se Hinata a dala mu herdu do ramene.

„Slepice,“ Shikamaru jí vrátil herdu.

„Vztekloune,“ vrazila do něj plnou vahou.Shikamaru se povážlivě zapotácel, až mu z ruky vylétla cigareta, ale neupadl, místo toho ji chytil loktem pod krkem a začal jí cuchat vlasy, stejně jako to jemu prováděl Asuma senior, když se mu zdálo, že nevnímá. Hinata začala pištět.

„Já ti dám vzteklouna, protekční princezno.“ Hinata si vzpomněla na chvat, co ji z dlouhé chvíle naučil Neji. Vysmekla se Narovi a vyskočila mu na záda.

„Já ti dám protekční princeznu,“ smála se. „A opovaž se říct, že jsem tlustá.“ Dodala výhružně, když slyšela jak Shikamaru hekl, po tom co mu vyskočila na hřbet.

„Co to tady k čertu vyvádíte?!“ ozval se nezaměnitelný ječák Naruta. Shikamaru a Hinata se rychle otočili. Nedaleko nich stál celý Narutův tým včetně Saie a všichni se na ně dívali jako na osmý div světa. Shikamaru se zatvářil důstojně, což šlo celkem špatně vzhledem k tomu, že mu Hinata stále seděla na zádech.

„Máme na práci nějaké věci v zájmu vsi,“ řekl formálním tónem, který s oblibou používal Hinatin otec. Hinata vyprskla smíchy.

„Odkdy je tohle v zájmu vsi?“ nechápala Sakura.

„Odjakživa,“ prohlásila smrtelně vážným tónem Hinata. „A teď když nás omluvíte. Hyjé!“ oslnivě se usmála a pobídla Shikamarua patami přesně jako koně. Shikamaru vyprskl smíchy a vyrazil s Hinatou směrem ke Genmově domu. Sasuke, Naruto a Sai jen zírali, zato Sakura měla co dělat aby se udržela na nohou, jak se najednou začala smát.

Hinata seskočila na zem hned, co zašli za roh a začala se smát stejně jako Sakura.

„Sakra, ty si pitomá,“ kroutil hlavou Shikamaru, ale taky se mu cukaly koutky. Hinata se trochu uklidnila.

„Nevím, co to do mě vjelo,“ hihňala se.

„Tak to já taky ne, umíš si představit, jak nás teď ti čtyři budou všude drbat?“ Shikamaru zněl nad míru pobaveně. Hinata se nevesele ušklíbla a ukázala na dřevěný plot.

„Mno, horší to snad nebude,“ podotkla při pohledu na sprejem vyvedený nápis: HYUUGOVÁ MILUJE NARUA!!! Pod kterým bylo asi kunaiem vyryto: No a co? A Nara se takhle neskloňuje, blbče.

Shikamaruovi poklesla spodní čelist.

„Ten sprej odhaduju na Konohamaruovu bandu, ale to vyrytý bude nejspíš od otce, nesnáší, když někdo komolí naše jméno… jinými slovy jsme v troubě,“ prorokoval.

„Jo, to jsme,“ potvrdila. „Můj otec ráno nadhodil, že se mu zamlouváš,“ oba se na sebe podívali a pak se začali smát, když si uvědomili absurditu situace.

„Myslíš, že nám naši domluví rande?“ zeptal se jí.

„Myslím, že už nám i vybrali prstýnky,“ kývla s kamennou tváří.

„Neměli bychom raději vyzvednou ty papíry u Genmy?“

„Jo, to měli.“

„Jo a Hinato?“

„Ano?“

„Všimla sis, že si se potkala s Narutem a nejen že si nezrudla, ale dokonce si i promluvila?“

Hinata jen vyvalila svoje levandulové oči.