- Velikost textu +
Autorovy poznámky ke kapitole:

Chci se moc omluvit, nejen že se mi níže uvedená část absolutně nelíbí, ale taky se za ní stydím (dokonce víc, než za celou moji fanfic tvorbu dohromady) jenže jsem už nevěděla, jak víc jí upravit, abych s ní byla spokojena. No, posuď te sami a po dočtení mi neubližujte

***

Chvíli tam jen stáli, pak se začali smát a vzájemně se obviňovat z paranoie. Ten smích byl trochu nucený a křečovitý. Nakonec kvapně zamířili k přízemnímu domku, ve kterém bydlel Genma pro ty „nutné“ papíry. Hinata znechuceným pohledem sjela neudržovanou zahradu. Kytky by potřebovali přesadit a trávník posekat, taky by si sem mohl dát pár stromků, aby to nevypadalo tak zoufale prázdně. Shikamaru zatím bezvýsledně zvonil na zvonek.


„Hej! Vylez!“ zahulákal znenadání a Hinata úlekem vypískla. Genma stále nejevil zájem vylézt.


„Asi není doma,“ řekla celkem zbytečně Hinata. Shikamaru se na ní podíval.


„A kde by jinde byl? Prohodím mu oknem dýmovnici a z tý jeho nory ho vykouřím. Genmo!“ hulákal znovu. Genma nevylezl, ale stará paní z vedlejšího domu ano.


„Co tu hulákáš, blbečku?“ obořila se na Shikamarua. „Snad vidíš, že není doma.“ Shikamaru jí probodl pohledem. Dnes se opravdu neměl chuť hádat se starou ženskou.


„Nemůžete obtěžovat někoho jiného madam? Třeba jedovatý hady,“ zavrčel Shikamaru.


„My se moc omlouváme," řekla rychle Hinata a nenápadně do kamaráda kopla. „Kde je prosím vás pan Genma?“ ptala se zdvořilou úklonou a paní hned zjihla.


„Tak před půl hodinou někam vyběhl, jako by měl za patami všechny čerty, děvenko. Asi běžel za tou svou slečnou,“ usmála se na Hinatu a Shikamarua spálila pohledem. „Z ní si vem příklad, hrubiáne!“ práskla dveřmi stařena.


„Ježibába,“ zamumlal Shikamaru a očima metal blesky. Vážně celá paní Nara .Uchichtla se v duchu Hinata.


„Takže je asi u Kurenai,“ Konstatovala zjevné Hinata a Shikamaru se ještě víc zamračil. Podle něj Genma ani zdaleka nedosahoval kvalit Asumi a nechápal, jak si ho mohla Kurenai narazit. Hinata ho raději popadla za ruku a táhla ho směrem k místu, kde měla Kurenai byt.


„Co se mohlo stát, že tak lítl?“ meditoval Shikamaru nahlas


„Snad u ní nehoří,“ smála se Hinata.


 


U Kurenai nehořelo, právě naopak. Otevírala jim úplně zlitá a bylo jasně slyšet, jak u ní v kuchyni stříká voda. Ten zvuk přehlušil i Genmovo doprdelování a Asumovo nadšené výskání.


„Praskla mi v kuchyni trubka. Už jsem vyplavila i Raidoua pode mnou,“ řekla nešťastně, zatím co Shikamaru zamířil do kuchyně, pravděpodobně se posmívat Genmovi, který zápolil s trubkami a vypadal, jak když se chystal na soutěž miss mokré triko. Malý Asuma poskakoval kolem a měl z toho druhé vánoce.


„Kde jsou ty papíry pro ty blbce z Kamenný?“ vybafl na něj zatím, co popadl mrně za límec a hodil ho k Hinatě a Kurenai do obýváku.


„Cože?“ nechápal Genma a snažil se ucpat díru.


„Ty papíry,“ zopakoval Shikamaru.


„K čertu s papírama, ty už jsem dal na potvrzení včera, ti to Kotetsu neřekl? Moc nečum a raději mi pomoc,“ vrčel Genma a voda najednou zázrakem přestala téct.


„Co se to stalo?“ nechápal. Shikamaru jen pokrčil rameny.


„Už je to spravený?“ strčila Kurenai hlavu do dveří.


„Ne, tys vypla vodu?“ zeptal se Genma.


„Já? Ne. Myslela jsem, že to ty.“


„Mno jo Pat našel svýho Mata,“ ozval se mužský hlas z obýváku a za chvíli do kuchyně vešel Raidou, který měl přes rameno tašku s nářadím.


„Vy teda vypadáte,“ podotkl při pohledu na Genmu,Shikamarua a Kurenai, kteří byli všichni turch. Hinata mezitím vedle převlékala Asumu do suchého.


„Raidou, promiň, samozřejmě ti zaplatím opravy,“ spustila okamžitě Kurenai, popálený jounin si povzdechl a gestem ji zarazil.


„To je dobrý, vždycky jsem si přál doma bazén, hlavně když se něco podobnýho stane, vždycky volej prvního mě, bydlíme přece v jednom baráku. Tamhle ten trouba ti maximálně skvěle uvaří, ale na podobný věci je levej.“ Genma se na kamaráda zamračil a pak se obrátil na Shikamarua a Hinatu.


„Co jste po mě vlastně chtěli s těma lejstrama?“


„Ty papíry musíme dát akutně potvrdit,“ vysvětlovala Hinata, zatím co se snažila malého Asumu přesvědčit aby si vlezl do suchého.


„Vždyť ty už jsou potvrzený a Kotetsu je expres poslal zpět do Kamenný, sám jsem na to dohlídl.“ Genma vypadal trochu zmateně.


„Kotetsu?“ zeptal se Shikamaru a začal si dávat dvě a dvě dohromady. „ Ten idiot se mě chtěl jen zbavit!“


„Nemluv sprostě před malým,“ napomenula ho Kurenai, což Hinatě připadalo dost nespravedlivé, vzhledem k tomu jak tam předtím klel Genma. A to používal o dost ostřejší výrazivo než jen idiot.


„Takže tu lítáme jak pitomci zbytečně. No to je skvělý. Hinato, valíme zpátky.“ zavelel Shikamaru a bez rozloučení odešel. Kurenai za ním nevěřícně zírala.


„Co to do něj dneska vjelo?“ Zeptala se Hinaty. Ta jen pokrčila rameny a vyběhla za ním.


 


 


V týden kdy měla probíhat první část Chunninských zkoušek měli všichni napilno, kvůli rekordnímu počtu účastníků. Ibiki byl rád, že je všechny vmáčkli do jedné místnosti a nemuseli je půlit. Hinatě se nedobrovolně prodloužilo brigádničení při přípravě zkoušek a byla jedním ze čtyř chininů, které hodlal Ibiki rozmístit mezi zkoušené. Původně měla dělat dozor, proti tomu se ale důrazně postavila Tsunade, že to už rovnou můžou všechny vyházet a protože jí žádní letošní genini z Listové neznali a ona vypadala poměrně mladě, snadno jí mezi ně zamýchali. Hinata se musela pousmát, když si vzpomněla, jak byla nervní, když měla zkoušku dělat ona. Jenže ona byla nervní ze všeho. Předtím než se měl psát test, odchytl si ji Ibiki.


„Měj zaplý Byakugan, zajímalo by mě kolik, lidí se nechytí při opisování,“ nakázal jí a Hinata roztřeseně kývla, ten chlap jí naháněl hrůzu.


„A snaž se působit trochu sebejistě, ať na sebe přilákáš jejich pozornost,“ instruouval. Hinata kývala hlavou jako o život.


 


Pro Hinatu bylo zajímavé sledovat roztřesené geniny, kterak zápolí s těžkými testovými otázkami. I když všimla si pár jedinců, kteří aniž by opisovali, tak vyplňovali test, až se jim od tužek prášilo. Jiní zase pochopili pravý záměr testu a opisovali, kde mohli, na což ti nešikovnější krutě dojeli a byli vyhozeni z místnosti. Ti šikovnější byli tak dobří, že je zachytil jen Hinatin byakugan. Zvlášť jí zaujalo jedno děvčátko z vesnice ukryté v trávě, které naoko nervózně klepalo propiskou. Sice to nebyla morseovka, ale Hinatě bylo hned jasné, že tak posílá zprávu členům svého týmu. Chytrá holka. Pak tu byl jeden dost odvážný hoch z vesnice ukryté v mlze. Seděl nedaleko jednoho z nastrčených „geninů“


Ať už to bylo díky nějakému speciálnímu jutsu nebo kekkei genkai, pohyboval se tak rychle a nehlučně, že ho lidské oko nevnímalo ani jako rozmazanou šmouhu. Jeden by řekl, že se teleportuje a i v rychlosti jakou se pohyboval po třídě, byl v pohodě schopen nahlédnout Hinatě přes rameno. Ta měla co dělat aby mu instinktivně nevrazila loket do oka, jako to dělala Hanabi vždy, když se jí nenápadně snažila u večeře znárodnit moučník. Hinata si všimla, že hoch nebyl vůči svým týmovým kolegům ani zdaleka tak solidární jako ta travní dívenka. Když čas vypršel Ibiki zase začal se svojí psychohrou a letos to opravdu prožíval. Hinata se přistihla, že má chuť zvednout ruku stejně jako skoro třičtvrtina lidí v místnosti. Ibiki byl letos rozhodně ve formě. Nakonec tam zůstalo plus minus třicet pět lidí. Včetně toho rychlého kluka a holky s morseovkou.


Následně tam tradičně vtrhla Anko a začala šíleně hulákat, ostatně jako pokaždé.


Pak měla volno a poprvé od svých opravných zkoušek se potkala se Sabaka no Temari. Vskutku velmi inspirativní zážitek.


Temari byla takový ten typ, co kluci milujou, nezávislá, prsatá blondýna, co vypadá, jako když na svět vyskočila z titulní stránky pánského časopisu. Prostě pravý opak Hinaty. Neměla ji ráda, za to co provedla za to, co kdysi provedla TenTen a za to, jak se chovala k Shikamaruovi měla chuť, tu blonďatou rajdu popadnout a přivázat ji za vlasy na strom.


Eh, vážně myslela na to, na co myslela? Vždyť by to byla sebevražda. Takže se spokojila alespoň s tím, že když procházela kolem ní, sjela ji zničujícím pohledem. Koneckonců Hinata byla Hyuugová a pokud Hyuugové něco uměli, bylo to vrhat vražedné pohledy. V tom byli dokonce lepší než svého času Uchihové. Temařin zmatený pohled jí byl dostatečnou satisfakcí. Ale jestli někdo vedl ve znervózňování Temari byl to Shikamaru Nara, mistr světa v ignoraci. Jenže po pár dnech mu Temari začala oplácet stejnou mincí, což Shikamaruovi zkazilo všechnu radost. Navíc si sebou přivlekla nového přítele. Když ho Hinata poprvé spatřila, málem jí vypadli oči z důlku, stejně jako zbytku ženského obyvatelstva Konohy. Ten kluk snad kolem sebe rozprašoval testosteron. Není nutné uvádět, že se rázem stal mezi hochy velice „populární“ protože většina žen měla náhle šíleně moc práce v jeho okolí, hlavně, když si jednou sundal triko.


Hinata dál pomáhala se zkouškami, i když další část měla na starosti hlavně Anko a Iruka.


„Viděls toho svalovce, co si přivlekla Temari?“ zeptala se Hinata, když měl Shikamaru další kuřpauzu na jí dobře známém místě. Shikamaru stál opřený o borovici a Hinata seděla kousek od něj na pařezu.


„Viděl, dokonce mi ho představila.“ Hinata se snažila v jeho hlase najít třeba jen záblesk žárlivosti, ale bezvýsledně.


„A?“ Snažila se dál.


„A b. Naštvala se, když jsem se začal smát jeho jménu.“ Shikamaru se uchechtl a vypustil kouř nosem.


„Jak se jmenuje?“


„Ken, myslím, že se to k němu hodí.“


„Jako podle té hračky?“


„Jo. Mají tak srovnatelné IQ, myslím, že kdybych se mu kouknul na zadek, bude tam mít vyraženo Made in china.“ Hinata vyprskla smíchy, ale Shikamaru moc nadšeně nevypadal.


„Tak je Temari na blbečky. No,“ pokoušela se ho trochu povzbudit.


„Temari je mi putna.“ Zalhal přesvědčivě. „ Všimla sis toho z Bažiny? Ten mě znervózňuje daleko víc.“ Bažina byla slangový výraz pro lidi z Mlžné. Hinata hned věděla koho myslí.


„Jo všimla, je jako blesk.“


„Mluvil jsem s jeho sensei. Mimochodem šíleně pitomá ženská, místo aby tajila jeho vlastnosti, tak mi málem nadiktovala i jeho rodné číslo.“


„A co ses dozvěděl zajímavého?“


„Jmenuje se Riku Jáužnevímjak a v jejich vesnici tvrdí, že je to druhý Zabuza.“


„Myslíš, že bude taky na chlapečky?“ Shikamaru se musel smát.


„Ty seš blbá,“ řekl a hodil po Hinatě klacík, který sebral ze země. Hinata se zahihňala a snadno se mu vyhla.


„Mě spíš zaujala taková ta drobounká zrzka z Travní, šikovná herečka a dost chytrá, co jsem si pak prohlížela, dala ten test na šedesát procent. Pokud vím tak Sakura jednou říkala, že průměrně inteligentní člověk je rád za třicet. Víš jak se v tom Ibiki vyžívá.“ Shikamaru vypadal, že přemýšlí.


„Z Travní a zrzka? To by mohla být jedna z našich letošních celebrit. Dcerka tamního Kage, jmenuje se Kumiko nebo nějak tak, podle mě jen protekční spratek,“ představil Hinatě její objev.


„Protekční neprotekční, je dobrá,“ stála si pevně za svým.


„Jen jestli projde přes les, ale vzhledem k jejímu původu by to měla dát“ usoudil Shikamaru a zkontroloval hodinky. „Madame, zvedáme kotvy a vracíme se zpět do pracovního procesu pod milým vedením naší kage,“ povzdechl si, típl cigaretu o kmen a pomohl Hinatě na nohy.


„Travní na tom není zrovna nejlíp co?“ zeptala se Hinata. Shikamaru, ač se nezdál, si podobné věci docela hlídal a měl poměrně dobrý přehled o situacích ve vedlejších zemích a jejich ukrytých vesnicích.


„Moc ne, mají tam pár lumpů, kteří vsi nedělají zrovna dobré jméno a zároveň jim chybí schopní ninjové, kteří by změnili pověst vesnice k lepšímu,“ vysvětloval, zatímco vykročili směrem k vesnici.


„Myslíš třeba takovou tu kytku, na jejíž jméno si za bohů nevzpomenu, co je v Akatsuki?“


„Přesně tu, právě ta kytka, jaks jí nezvala, je docela problém. Potenciální zákazníci si myslí, že jsou tam všichni jako on, proto se se zakázkami obracejí buď na nás, nebo na písečnou. Protože, když si odmyslíš Sasoriho, Itachiho a Orochimaru, tak máme nejlepší pověst. Z části hlavně kvůli našim Kage,“ mluvil k Hinatě, jako by to bylo velmi malé a velmi nechápavé dítě a jí začal ten jeho tón lézt na nervy, protože přesně takhle s ní mluvil její otec. Chvíli šli mlčky a Hinata uvažovala o jeho sdělení. Takže zákazníci dávají až takhle na první dojem? Ona sama by si spíš vybrala nejsilnější vesnici na splnění své zakázky, ale zase jistota, že vám váš dočasný zaměstnanec nezkonzumuje orgány, o zbytku těla nemluvě, byla velmi lákavá. Ale stejně si myslela, že to bylo nefér a strašné, což i vyslovila na hlas.


„Věř mi ani zdaleka to není tak strašné jako to co teď vidím.“ Hinata se podívala směrem, kterým se díval Shikamaru a málem si překousla jazyk, nedaleko nich stála Temari s Kenem a vášnivě se obírali přímo uprostřed náměstí, aby je každý viděl. Hinata náhle nevěděla kam s očima.


„Ona tu snad na mě čekala,“ povzdechl si Shikamaru, když zahlédl, jak po něm Temari každou chvilku pokukuje, jestli se dívá.


„Hinato.“ V jeho tónu bylo něco, co se Hinatě ani za mák nelíbilo.


„A-ano?“


„Teď udělám něco, za co mě prosím nemlať a hlavně se neodtahuj. Věř mi, že kdybys nebyla jediná dívka v okruhu pěti metrů, se kterou vydržím vést konverzaci déle než deset sekund, tak bych se k tomu nikdy neodvážil,“ tahle věta se Hinatě už tuplem nelíbila a modlila se, aby neudělal to, co si myslela, že chce udělat.


„Po-počkej! Co jak chceš…“ Hinata zmlkla v půlce věty, tedy přesněji řečeno byla umlčena. Shikamaruovým jazykem. Hinata v tomhle odhledu neměla moc zkušeností a jedinou pusu dostala, když nepočítala otce, od Nejiho k narozeninám, ale to byl takový ten typ rychle-ať-už-mám-ten-trapas-za-sebou. Vždycky tak nějak v koutku duše doufala, že ta první pořádná pusa bude od Naruta za nějaké prudce romantické situace. Kdyby jí někdo řekl, že její první pořádná pusa bude od Shikamarua Nary, jen proto, aby nakrkl svou bývalou přítelkyni, byla by asi dost nešťastná. Teď čekala, až se dostaví ten pocit zklamání a ponížení a ono nic, jen v duchu konstatovala, že tohle je rozhodně lepší, než ta každoroční narozeninová pusa od Nejiho. Koutkem oka si všimla, že Temari odstrčila Kena a jen je sledovala s vytřeštěnýma očima a spodní čelistí tak spadlou, až se Hinata bála, že si ji blondýnka vykloubila. Když Shikamaru skončil, popadl ji za ruku a rychle odvlekl do jedné z postraních uliček, aby nikdo neslyšel, jak se oba dva smějí jako blázni.


 

Autorovy poznámky na konec:

Eh *stydí se* No každopádně vše je připraveno pro Grande finale a to se pokusím udělat lepší

editováno: 4.3.2014