Naruto seděl v trávě a pozoroval krajinu před sebou. Tenhle pohled ho nikdy neomrzel. Musel se vždy usmívat. Najednou si však uvědomil, že je až moc ticho. Rychle se otočil, aby zjistil, jestli už neodešli.
„Děje se něco?“ zeptala se žena a její úsměv rozdával radost. Naruto si úlevně oddechl. Pořád tu jsou. Prohlédl si oba své rodiče, a pak se opět otočil.
„Je tu tak krásně! A ten klid,“ řekl a zavřel oči.
„NARUTO!“ ozvalo se z dálky. Naruto se shrbil a dělal, že tam není.
„NARUTO!“ ozývalo se už blíž. Naruto otevřel oči a vzdychl.
„NARUTO!!!“
„Tady jsme, Sasuke!“ křikl Naruto a postavil se.
„Naruto! Ty jsi byl vždycky lajdák, ale tohle nemůžeš nechat jen tak být! Máš odpovědnost za celý svět!“ lamentoval Sasuke. Naruto si říkal, jestli si se Sakurou nevyměnili místo. Ale chápal to. Sasuke ze oprostil od své touhy po pomstě, a tak neměl nic lepšího na práci.
„No jo, no jo! Dyť už jdu!“ řekl Naruto zkroušeně a odcházel. Kushina a Minato se jen usmívali. Naruto a Sasuke už mizeli v dálce, když se Kushina zasnila.
„Na co myslíš?“ zeptal se Minato a tázavě se na ni podíval.
„Jen vzpomínám, jak tohle všechno začalo!“ řekla a usmála se na něj. Minato se trochu zamračil, ale pak se začal také smát.

…

„Vítám tě, Kushino. Doufám, že budeš stejně skvělá jako tvůj otec a tvá babička. Oni byli nedílnou součástí Strážců rovnováhy!“ řekla starší žena s vážným výrazem. Kushina se bázlivě usmála.
„Tohle je Merkyl, ona tě tu provede,“ řekla stařena a odcházela. Kushina si prohlédla mladé děvče, staré asi stejně jako ona. Blonďaté vlasy měla až na zem a její šaty byly zlatavě vyšívané. Kushina si pomyslela, že tohle je Strážce první kategorie.
„Ahoj. Já jsem Merkyl! Jsem moc ráda, že tě poznávám. Protože jsme tu jediné, takhle mladé. Jinak tu jsou samí páprdové! Ty jsi opravdu z té rodiny Ika Muzu? Slyšela jsem o tvém otci a babičce! Ti byli tak skvělí!“ švitořila vesele a nejevila známky pustit Kushinu ke slovu. Kushina ji po nějaké době přestala vnímat a začala se rozhlížet po okolí. Byly na velkém nádvoří, které se nacházelo uprostřed hradu Strážců. Byla tu jako malá a v té době jí to tu připadalo jako ohromné a nehostinné místo. Přemýšlela, jestli se její názor změnil. A musela uznat, že ne. Pořád to tu bylo pusté a depresivní. V duchu se musela usmát.
„Halo? Posloucháš mě? Halo?“ ozývalo se smutně. Kushina se podívala na Merkyl, která byla nezvykle potichu.
„Promiň, nějak jsem se zamyslela,“ řekla s úsměvem Kushina. Merkyl, se usmála a začala se znovu ptát na miliony a miliony otázek.
Během odpoledně Merkyl Kushině ukázala prostory pro studium, trénink, jídelnu a nakonec i její pokoj. Byl velice skromný. Postel, stůl, skříň a jedno malé okno.
„Není to nic moc. Já vím, ale zvykneš si. Navíc, stejně budeš během výcviku spát dost často jinde!“ řekla Merkyl a podívala se z okna.
„Máš výhled na řeku, ten je nejlepší! Hele? Co kdybych tu bydlela s tebou?“ řekla Merkyl a poprvé čekala na odpověď. Kushina byla její otázkou zaskočena.
„Já nevím? Snad až se víc poznáme?“ řekla napůl tázavě. Merkyl se nejdřív zatvářila, jako uražené dítě, ale pak se znovu usmála.
„Dobře! Ale teď už musím jít. Za chvíli se mám setkat se svým učitelem. Takže tě teď opustím!“ řekla a vyletěla z pokoje skoro tryskem.
Kushina si sedla na postel a rozhlížela se po pokoji. Byl naprosto jiný než její pokoj doma, ve kterém měla všechny své oblíbené věci a hračky z dětství. Ale nakonec veškeré myšlenky na domov zapudila a přešla k oknu. Západ slunce nad řekou byl opravdu nádherný!

„Dnes se setkáš se svým učitelem! Je to člen první kategorie, tak doufám, že se k němu podle toho budeš chovat!“ řekla stařena, se kterou se Kushina setkala už včera. Kushina jen přikývla a trochu rozzlobeně sledovala odcházející stařenu.
„Ona není tak zlá, jak vypadá!“ Kushina sebou trhla. Za ní stál mladík, ne muž s tváří mladíka. Tvář mohla klamat, ale oči říkaly, že ten muž už má spoustu let za sebou.
„Já jsem Dukhan! Od teď jsem tvým učitelem!“ řekl muž a usmál se na ni. Kushina nevěděla co říct. Tak se jen poklonila. Dukhan se na ni jen usmál.
„Nemusíš se mi klanět, byl bych rád, kdyby jsi mě brala spíše jako přítele!“ řekl Dukhan a podával jí ruku. Kushina mu podala svou a představila se.

…

„Tenkrát, to všechno začalo!“ řekla Kushina tiše a zahleděla se do zapadajícího slunce. Minato ji jen objal a usmál se.