- Velikost textu +
Poznámky:

Trochu GerItay fluffu.... i když tenhle ship nemám zas tak v lásce~~

Stál tam již dobrých pět minut a zíral na Itala vyhlížejícího z okna. Začínal si připadat čí dál tím víc jako idiot. Co tu vlastně dělá, měl by se raději otočit, odejít a zapomenout. Bylo by to pro oba lepší a neničil by jejich krásné přátelství a taky…

Zavrtí hlavou. Ne, teď zní jako zbabělec. Byly tu nepopiratelné signály, které k němu jeho nejlepší přítel vysílal… i když signály možná byly slabé slovo. Neustále ho objímal. V noci se k němu chtěl tulit. Vítal ho polibkem na tvář. Vždyť už skoro byli ve vztahu, jen… jen sebrat odvahu. Zhluboka se nadechne a…

Otočí se. Ne, tohle je chyba.

„Ve…?“ Ital nejspíš zaznamená nějaký zvuk a začne hledat jeho zdroj. „Ludwigu? Kde se tu bereš?“ vyskočí a rozběhne se k němu. Němec se k němu s červení na tváři někoho, kdo byl právě přistižen při čemsi nekalém, obrátí a schová kytku za zády.

„Feliciano… no… přišel jsem si s tebou promluvit,“ zhluboka se nadechne. Postaví se tomu čelem jako správný muž!

„Promluvit? O čem?“ Ital na něj zvědavě upře své kávově hnědé oči.

„No… já… spíš jsem se tě chtěl na něco zeptat…“ lehce se zakoktá Ludwig. Uh, to tu celou dobu bylo takové vedro…?

„Klidně se ptej, Ludwigu~“ jeho úsměv se snad roztáhne ještě víc, jakoby přímo úměrně s růstem rudé na Němcově tváři, „od čeho by byli přátelé, kdyby ses jich nemohl zeptat na cokoliv, ne…?“ Ludwig se zhluboka nadechne a vytasí před sebe pugét růží.

„Fe-… Felici…,“ odkašle si a začne znova, „Feliciano, n-nechtěl bys být můj přítel?“ vyhrkne a jako v křeči zůstane na Itala zírat. Ten mlčí. Úsměv mu zmizí z tváře. Zamyšleně svraští obočí. Němec se začne potit ještě víc. Každá setina najednou jako by trvala rok…

„Ve… myslím, že nerozumím, co myslíš…“ prohlásí nakonec nezvykle vážným hlasem… „přítel jako…?“

„Budeš se mnou chodit?!“ zeptá se znovu zoufale, zatím, co si v hlavě tiše nadává, že se ho opravdu zeptal. Ale pak se Ital usměje. A Ludwigovi hned poskočí srdce. Trochu se uvolní a mnohem méně křečovitě úsměv opětuje.

„Ludwigu…“ oddaně na něj pohlédne a obejme ho. Němec obětí opětuje se a cítí se tak šťastně. Feliciano od něj poodstoupí stále se usmívající a… „promiň, ale ne…“

A Němcovi se zbortí celý svět. Počkat, ale proč? Vždyť právě… Konečně pugét květin upustí a opět neuvěřitelným způsobem změní svojí dominující emoci na naprosté zmatení.

„Velmi si cením tvé nabídky,“ pokračuje jeho přítel, jen přítel, ano jenom v tom kamarádském smyslu, „ale bohužel ji musím odmítnout jelikož… já vím, že jsem to nikdy nezmínil, nechtěl jsem tě s tím obtěžovat, ale… mé srdce patří někomu jinému…“ prohlásí odhodlaně, jako by se právě o své lásce přesvědčoval a trochu zasněně se zahledí někam do dáli.

„Aha,“ přikývne Ludwig přiškrceně. Každý přeci sladkého veselého Feliciana miloval… Tak proč by si Feliciano ze všech těch lidí měl vybrat zrovna jej, že, Dávalo to smysl… najednou se cítil, jako idiot, když se domníval, že by Ital vůči němu mohl chovat stejný druh náklonosti.

„Ludwigu…? Jsi v pořádku…?“ z úvah ho vytrhne Felicianův ustaraný hlas. Němec se pokusí o úsměv. Nechce mu přidělávat starosti… on konec konců vlastně za jeho zlomené srdce nemůže…

„Ja, ja… I bin-… totiž jistě že jsem,“ omylem sklouzne do němčiny „jen… směl bych vědět, koho miluješ?“ musí se zeptat. Nebyl si jist, zda to vážně chce vědět, ale… nedalo by mu to spát, kdyby to netušil. A později by už odvahu k otázce možná nesebral.

„No…“ najednou je ten s červení na tváři Ital, „já vím, že to možná bude znít hloupě, ale… před pár lety jsem dal někomu slib, že na něj počkám. Říkal, že si mě najde a… Já věřím, že to zvládne. Slíbil mi to!“ zavzpomíná a… Ludwig si najednou uvědomí, že tenhle výraz v jeho tváři vidí prvně. Takový lehce zasněný, toužebný a přetékající láskou… takový, který se na tváři objeví při vzpomínce na milovanou osobu. Chtě nechtě, nemůže žárlit, ne když se Ital takhle usmívá. Tiše si povzdechne.

„Určitě si tě najde…“ položí mu ruku na rameno.

 

„Ve~, já vím!“

Autorovy poznámky na konec:

Názory, připomínky či kritika vřele vítány~~