- Velikost textu +
Poznámky:

Tak dobře, tak to sem tedy dám. :-D Doufám, že někdo nebude šokován tím, že shipuju Scara a Shesku. :-D Tohle je mimo jiné takové vysvětlení, jak by se asi tak mohli vůbec seznámit.

Následující část příběhu: http://tenrai.cz/viewstory.php?sid=2503

p { margin-bottom: 0.25cm; line-height: 120%; }

Sheska dočetla útlou knížku a se spokojeným povzdechem ji zavřela. Ještě jednou si prohlédla ilustraci na obalu, pohladila ji a odložila na jednu z hromad okolo sebe. Protáhla se a pomalu natáhla ztuhlé nohy. Tak. Tahle byla tak na rozjezd, pro zahřátí. Kterou teď? Sáhla poslepu na nejbližší sloupek knih. Přejížděla prsty po deskách a vnímala struktury papíru, kůže, látek a kovu. Každá byla jiná, každá individuální, originální. Milovala knihy. Byl to prostě její svět, nádherný svět, kde trávila celé dny, týdny a roky, kde se dozvídala stále nové věci o všem možném, o přírodě, umění, historii, cizích zemích, alchymii, zažívala úžasná dobrodružství v těch nejfantastičtějších světech... Byla to prostě nádhera. Její prsty se zastavily na hřbetu jednoho svazku. Nahmatala na něm vystouplé a vytlačené ornamenty. To knihovnici zaujalo. Vytáhla ji z hromady, aby se na ni podívala blíž.

Byla to nádherná kniha. Měla kožené desky s vytlačenými jednoduchými ornamenty a okované rohy, ozdobené několika kameny, čirými jako voda nebo rudými jako krev. Kov měl zlatou barvu. Nebyla si jistá, jestli to je pravé zlato nebo napodobenina, ale rozhodně to vypadalo krásně. Papír měl příjemný povrch a hezky voněl, tak jako většina starých a zajímavých knih. Na přední straně měla vytlačený světlý ozdobný medailon se zvláštním symbolem, tmavě orámovaný. Pod ním se skvěl ozdobný zlatý nápis: Dějiny Ishbalu.

Ishbal... Zvláštní, fantastická a tajemná země na východě. Země připojená k Amestrisu dobyvačnou výpravou minulého Vůdce. Ishbalské povstání, které po nějaké době následovalo, bylo stále ve velice živé paměti. Na občanskou válku a následný krvavý masakr se nedalo tak snadno zapomenout. K nesmyslně krutému vyhlazení byli využiti – vlastně spíš zneužiti – státní alchymisté. Ale většina lidí věděla jen o tom, že tam došlo k povstání a od té doby se rudookých Ishbalanů bála. Měli pocit, že jsou nebezpeční – vždyť se vzbouřili a byli natolik nezvladatelní, že na ně museli být vysláni státní alchymisté. A k tomu ty divné rudé oči. Ale co když to bylo jinak? Sheska něco věděla a byla dost inteligentní na to, aby si zbytek domyslela. Bylo to tehdy opravdu jinak... Nynější Vůdce Mustang se snaží to celé napravit a knihovnice dobře znala upravenou verzi pro lid o tom, že povstání bylo vyvoláno záškodníky v armádě, kteří ale byli zlikvidováni, takže se nikdo nemusí bát, že by se něco podobného opakovalo. Znovu se zadívala na knihu a pohladila rohy a rámeček se symbolem. Ishbal... Tak fascinující... Přesedla si, usadila se tak pohodlně, jak to jen za daných podmínek šlo, a s napjatým očekáváním knihu otevřela. Začetla se a za pár okamžiků nevěděla o světě.

 

„Shesko! Slečno Shesko!“ Zpět ji přivedl hlas, který někde v přední části knihovny volal její jméno. Vrátila se do přítomnosti, ne příliš ochotně, ale co nejrychleji. Věděla, že ji tady neplatí za to, že si čte v pracovní době. I když i to k tomu tak nějak patřilo, čím víc toho přečetla, tím víc dokumentů měli zálohovaných v její hlavě. Odložil knihu tak, aby ji zase bezpečně našla, vyskočila a rozběhla se do přední části knihovny.

„Shesko!“

„Už běžím!“ Proklouzla mezi regály a došla ke knihovnickému stolu. Muže v uniformě, který tam stál, znala. „Pane Havoku? Potřebujete něco?“

„Mám vám vyřídit, že Vůdce by s vámi rád mluvil.“

„Proč?“ Hlavou se jí rozběhly všechny možné katastrofické scénáře. Pošlou ji někam, kde nebude mít své knihy? Vyhodí z práce? Nebo něco nevědomky provedla a půjde do vězení? Nebo všechno dohromady... ?

„To vám řekne on,“ řekl Jean Havoc. „Já vás mám jen přivést. Co přesně chce, to nevím.“

„Hm... Co vlastně dělá Vůdce tady v Centrálu?“ napadlo ji náhle. „Ne, nechci říct že by tady neměl být, je to Vůdce, má tady své hlavní sídlo,“ vysvětlovala rychle, „ale... nebyl náhodou na východě v Ishbalu? Pomáhal tam s obnovou té země.“

„Byl,“ potvrdil voják. „Ale včera přijel sem do Centrálu a dnes mi řekl, abych vás přivedl, že s vámi potřebuje o něčem mluvit.“

Sheska jen přikývla a šla s ním.

 

O chvíli později Havoc otevřel dveře do Vůdcovy pracovny.

„Slečna Sheska je tady, jak jste chtěl, pane.“

Mustang zvedl oči od hromady papírů na stole před sebou.

„Děkuji, pane Havoku. Můžete jít.“ Voják zasalutoval a odešel. Vůdce ukázal na křeslo před svým stolem. „Posaďte se, Shesko. Předpokládám, že vám Jean řekl, že s vámi chci mluvit.“

„Ano,“ přikývla. „Ale neřekl mi, o čem.“

„Jde o Ishbal,“ řekl Roy Mustang bez obalu. „Asi víte, na čem pracuji, společně s dalšími, přibližně od té doby, co jsem se stal Vůdcem.“

„Na obnově Ishbalu.“

„Správně,“ přikývl. „Ale když chcete obnovit celou civilizaci, potřebujete k tomu hodně věcí. A teď nemluvím o penězích nebo materiálu. Myslím tím, že potřebujete někoho, kdo si pamatuje jejich jazyk, náboženství, umění, architekturu a spoustu dalších věcí. A takových bohužel moc není. Scar si leccos pamatuje, ale...“

„Počkejte, pane!“ skočila mu do řeči Sheska. „Opravdu jste řekl Scar? Ten záhadný sériový vrah státních alchymistů, kterého jste se snažili před dvěma lety chytit?“

„Ano. Proč? Je jedním z mých nejdůležitějších spolupracovníků při obnově... jeho vlasti.“

„Takže žije? A už nezabíjí státní alchymisty?“

„Mrtvý by moc práce neodvedl a zabít mě už nechce, jinak bych tady asi už nebyl.“

„Proč se změnil? A proč to všechno předtím dělal?“

„Mluvil jsem s ním o tom... Byl tehdy vlastně v právu. My alchymisté... Zasloužili jsme si to, za to, co jsme tam tehdy udělali. Ale on... pak došel k tomu, že to není to nejlepší, co může dělat, a přestal.“

„Aha...“

„Kde jsem skončil, než jste mě přerušila?“

Sheska sklopila provinile hlavu.

„Promiňte, pane. Omlouvám se... Říkal jste, že Scar si leccos pamatuje.“

„To je v pořádku, Shesko. Nic se nestalo. Chápu, že vás to překvapilo, že spolupracuji s někým, kdo mě ne zas tak dávno byl rozhodnutý zabít. Sám se tomu občas divím. Takže... Scar si sice něco pamatuje, ale zdaleka ne všechno. Major Miles už vůbec ne, nejsem si jistý, jestli někdy dřív v Ishbalu vůbec byl. Vyrostl v Amestrisu. Z jejich vzdělanců a elit bylo tehdy hodně zabito“ přes tvář jako by mu přelétl stín, když si vzpomněl na hrozný masakr, kterého se sám zúčastnil, a nadto si vzpomněl, že to on sám tehdy sežehl budovu, kde se sešla většina těch, kteří byli považováni za nejdůležitější pro přežití země „a z těch zbylých někteří zemřeli, jiní si pamatují jen útržky a něco v průběhu let zapomněli, protože neměli, kvůli snaze o holé přežití, jak své vědomosti a umění udržovat, a najdou se i takoví, kteří spolupráci odmítají jen proto, že jsem Amestrijec. Takže mi jde o tohle,“ upřel na Shesku tmavé oči. „Vy jste knihovnice a máte úžasnou paměť.“

„Ano. Eh... Děkuji, pane,“ začervenala se.

„Máte zmapované, co kde v Centrální knihovně je.“

„To mám.“

„Takže chci tohle. Najděte mi všechny ishbalské knihy, dokumenty o Ishbalu, všechno, co s tím souvisí. Můžete mi už teď říct, jestli tam něco takového je?“

„Je, pane. Už jsem několik takových knih našla.“

„Výborně. Tak mi najděte a shromážděte, co jsem řekl. Kolik času na to potřebujete?“

„No... Centrální knihovna je veliká... Čtyři dny?“

„Máte je mít,“ přikývl Mustang. „Pusťte se do toho. Ve čtvrtek se vás zeptám, jak jste na tom. Můžete jít.“

 

Ve čtvrtek přišel do knihovny. Neposlal tam pro ni někoho ze svých podřízených, přišel osobně s Havokem a Rizou. Vstoupili do obrovské budovy a uviděli Shesku se sloupkem knih v rukou. Všimla si jich a zastavila se.

„Máte, co jsem chtěl, Shesko?“

„Ehm... Skoro, pane. Pojďte se podívat.“ Vedla je do jedné z vedlejších místností knihovny a hrdě ukázala na stěnu zastavěnou ne stovkami, ale tisíci knih, dokumentů a dalších písemností. „Ještě mi něco zbývá, pane, ale do večera budu hotová.“

Mustang zůstal stát, na okamžik neschopný slova.

„Eh... Doufal jsem, že něco najdete, ale ne že toho bude tolik. V tolika knihách se ani nevyznám.“

„Já ano, pane,“ řekla nesměle Sheska.

„V to jsem doufal. Neřekl jsem vám totiž ještě všechno. Rád bych, abyste tam jela se mnou a starala se o tyto knihy. Možná budete i první knihovnice ve znovuvybudovaném Ishbalu. Potřebuji někoho, kdo se v těch knihách dobře orientuje a zná je, a kdo je na takovou práci povolanější než vy?“

„Děkuji, pane. Takže já... pojedu do Ishbalu?“

„Ano. Nemusíte, nebudu vám to přikazovat, pomoc s budováním je dobrovolná. Ale například major Armstrong se tam přihlásil dobrovolně. A doufám, že to uděláte i vy.“

„Udělám, pane. Od té doby, co jsem našla knihy o Ishbalu, bych se tam chtěla dostat, a když budu něčím užitečná, budu jenom ráda.“

„Dobře, Shesko. Ale asi bych vás měl varovat. Nebude to tam takové jako v knihách. Bývala to drsná a horká země, ale přesto krásná. Teď je to rozbitá pustina. Doufám, že nebudete příliš zklamaná."

"Já už vím, co se tam stalo. Vůdce. Ale jestli je šance to zase vybudovat, už jsem říkala, že s tím chci pomoci."

"V tom případě to tady dokončete a začněte se chystat na cestu. Zítra vám sem pošlu několik mužů, aby vám pomohli dát knihy do beden a odnesli je do vlaku a pozítří vyjíždíme.“