p { margin-bottom: 0.25cm; line-height: 120%; }a:link { }

Roy Mustang se probudil z neklidného spánku a zlých snů jen proto, aby zjistil, že uprostřed jedné noční můry opravdu je. Ve vedlejší cele na tvrdé zemi ležela Riza Hawkeye. Snad spala. Přál by si, aby spala a mohla tak aspoň na chvíli zapomenout na to, kde jsou. Ohnivý zaskřípal zuby v bezmocném vzteku, když si vzpomněl na to, co Velmistr předevčírem udělal. Vzal je oba do své „výzkumné laboratoře“, jak si zvykli o té místnosti přemýšlet. Vypadalo to, že ví přesně, co hledá. Dal Rize svléknout kabát uniformy a přivázat ji ke sloupu, podpírajícímu strop, tak, aby stála k pilíři čelem. Velmistr si prohlédl její záda a když uviděl jizvu a malinké, sotva znatelné zbytky obrazců, ze kterých se nedalo nic vyčíst, zatvářil se trochu zklamaně. Ale jen trochu. Pak jí nakreslil na kůži transmutační kruh.

„Co jí chcete udělat?“ vykřikl Mustang, když to uviděl.

„Uvidíte, Vůdce Amestrisu. Vaše ohnivá alchymie se mi hodí, ale potřebuji něco víc, než jen vaše rukavice.“ Pak spojil ruce a položil je na kruh. Rozzářilo se rudé světlo a Riza vykřikla. Mustang se zazmítal, až se mu pouta zařízla do rukou, ale vůbec to nevnímal. Viděl jen to, že žena, kterou miluje, trpí a on s tím nemůže nic udělat. Bylo to hrozné. Pak světlo pohaslo, Velmistr spustil ruce a se zájmem si prohlížel své dílo. Riza visela za ruce u kůlu jako omdlelá, ale byla při vědomí. Po několika vteřinách se roztřeseně postavila.

„Co jste jí udělal?“ rozkřikl se Roy.

„Pojďte se podívat, Mustangu,“ vyzval ho Velmistr. „Jenom jsem obnovil něco, co dříve mívala. Něco, z čeho jste se naučil svou ohnivou alchymii.“

Opravdu. Na Riziných zádech se znovu objevily složité obrazce, značky a kruhy, záznamy jejího otce, díky kterým se stal Ohnivým alchymistou – a které kdysi na Riziny naléhavé prosby zničil. A ten mizera je znovu obnovil, znovu zrekonstruoval ty prokleté znaky, díky kterým měl Mustang moc srovnat se zemí Ishbal, a se zájmem je studoval. Ohnivému se chtělo vykřiknout, až by se jeskyně nad nimi zřítila a pohřbila klidně i je, ale hlavně toho mizeru, chtělo se mu lusknout prsty a sežehnout ho na uhel, na malinkou hromádku šedého prachu, na obláček kouře, který se rozplyne ve vzduchu, uškrtit ho vlastníma rukama – ale nic z toho nemohl, protože byl svázaný a za ním stáli dva ozbrojení muži, kteří ho hlídali. Bylo to strašné.

Ale teď, jak se zdálo, Riza klidně spala a vypadalo to, že kromě obnovení záznamů na jejích zádech žádné další následky nepocítí.

Podíval se na druhou stranu. Scar seděl nehybně na zemi, opřený o mříže. Mohl spát, ale taky nemusel – tady ve vězení tak trávil celé hodiny, vypadal až apaticky, ale přitom sledoval cokoli, co se jen hnulo. Po něm chtěl Velmistr zase jinou věc. Velice ho zajímalo Scarovo tetování a dělal, co mohl, aby ho přinutil spolupracovat. Mustang věděl celkem přesně, k čemu ho potřebuje. Ti, kteří je nakonec zajali, měli něco podobného, vytetované transmutační kruhy na pažích, ale jejich znaky byly ve srovnání se Scarovými velice primitivní a málo účinné. Proto je chtěl vylepšit. Pak by byli jeho eso v rukávu, elitní skupina, se kterou by se mohl klidně postavit i státním alchymistům. Mustang dobře věděl, jak by něco takového bylo nebezpečné – ještě si dobře pamatoval na dobu, kdy Ishbalan ve vedlejší cele terorizoval celou amestrijskou armádu. Státní alchymisté, nejsilnější vojáci Amestrisu, se báli vycházet ven a ti, kteří se nebáli, skončili brzy s vybuchlou hlavou. A teď by takových byla celá skupina a ještě k tomu pod velením takového fanatika, jako byl Velmistr. Bylo by to hodně, hodně zlé a Mustang byl svému spolupracovníkovi vděčný, že dělá, co může, aby výzkum svého tetování zpomalil, když to nemůže úplně zarazit. Ale bál se, děsil se chvíle, kdy jejich věznitel vytetované znaky konečně pochopí a použije. Nezdálo se, že by to mohlo být v nejbližší době, ale věděl, že je to jen otázka času. Času. Který potřeboval, aby vymyslel útěk. Protože zůstat tady nemohou, to mu bylo jasné. Neslo to s sebou příliš mnoho nebezpečí, pro Rizu i pro jeho podřízené. Zaťal zuby, když si vybavil, co se stalo hned první den jejich uvěznění. Teroristé tehdy použili jeho vojáky, které zajali o chvilku dřív než jeho, jako živé štíty. To by ještě nebylo tak zlé, mířit uměl skvěle, byl na to také patřičně hrdý, ale pak chytili Rizu. A jeden z těch vylepšených jí nasadil dýku na krk.

„Vzdejte se, Mustangu. Nebo ta žena zemře.“

Viděl sice, jak mu Riza naznačuje, aby se na ni neohlížel a bojoval dál, ale neodvážil se to udělat. Neodvážil se riskovat její život. Nemohl by žít s vědomím, že ji zabili kvůli němu. Spustil ruku v rukavici se škrtátkem a zůstal nehybně stát.

Pak je odvedli do jiné části podzemní sítě jeskyní a chodeb, kde měli vězení. Jednotlivé cely byly vlastně oddělené jen mřížemi. Zavřeli je každého zvlášť. A právě tehdy se to stalo. Chudák Reed. Byl to jeho podřízený, věřil mu jako svému Vůdci, a on ho nedokázal ochránit. Jejich věznitelé právě odvedli Scara do jeho cely, ale místo aby ho jen zamkli a odešli, někdo z nich s asi rozhodl, že tomu zrádci ukáže, a zaútočil na něho. Scar před ranami uhnul, pak vymrštil pravou ruku a chytil ho za nohu. Okamžik šoku a překvapení, a pak končetina odpadla a terorista se zhroutil v kaluži krve. Velmistr se na to klidně díval a pak řekl:

„Skvěle. Děkuji vám za příležitost ukázat, co se stane, pokud jakkoli napadnete mě nebo mé lidi.“ Pak se otočil k celám, kde držel Mustangovy vojáky. Pomalu přešel podél nich. U jedné se zastavil a ukázal na Reeda.

„Vyveďte ho ven!“

Jeho poskoci odemkli mříž a vyvlekli vojáka před svého vůdce. A pak... Velmistr udělal Reedovi to samé, co předtím Scar teroristovi, který ho napadl. Nechal ho chvíli ležet, pak ránu uzavřel, snad ho ještě potřeboval na nějaké experimenty a nechtěl si předčasně zabít pokusné zvíře, a dal ho zase zavřít.

„Tak,“ prohlásil. „To bylo pro výstrahu. Udělejte tady někomu cokoli – a já udělám to samé někomu z vás.“

Mustang jen zatínal pěsti a tiše zuřil. Tohle se už nesmí opakovat. Musejí pryč, ale jak? Několik dní ho nic nenapadalo, ale pak si všiml jedné věci. Havokovi z nějakého důvodu, snad si toho nevšimli, zapomněli sebrat zapalovač. Jednou při střídání stráží Mustangovi doputovala ta dobrá zpráva. Tím mu svitla jiskřička naděje. Doslova jiskřička. Kdyby ten zapalovač získal, měl by oheň, mohl by se dostat z cely, osvobodit ostatní a snad by se jim mohlo podařit se odtud dostat a později vymyslet lepší plán, co s nepřáteli. Ale Havokova cela byla skoro na druhém konci prostoru. Domluvit se s ním trvalo další dva nebo tři dny, protože si toho nesměli všimnout jejich věznitelé. A tak používali znakovou řeč, morseovku, odezírání a všechno, co ho napadlo. Nakonec voják konečně pochopil, co se po něm chce, a s těžkým srdcem souhlasil, že se svého zapalovače vzdá. Další problém byl zařídit, aby se potenciální prostředek jejich záchrany dostal do rukou Vůdce. Museli kvůli tomu zasvětit celou řadu mezi sebou. Bylo to lehčí, protože si to mohli normálně říct, trochu jako tichou poštu, ale také nebezpečnější, protože čím víc lidí něco ví, tím víc hrozí, že to někdo prozradí. Ale Roy svým spolupracovníkům věřil. A lepší možnost neměli.

Zapalovač už byl na cestě, jen dvě cely od Ohnivého. Vůdce se už pevně rozhodl. Jakmile bude mít zapalovač v ruce, utečou. Čím dříve, tím lépe. Takový byl plán. Věděl, že detaily nedomyslel, ale zůstat tady opravdu nemohli. Postupně by je asi zabili a s jejich schopnostmi by vážně ohrožovali celý Amestris. Nenápadně stočil pohled na Armstronga. Strážný, který přecházel podél řady cel, právě došel na konec své cesty a otáčel se. Na okamžik se ocitl zády k nim. Teď! Zapalovač, který mu podával voják ze sousední cely, zmizel nejprve v majorově obrovské ruce a pak (prozatím) v kapse. Trvalo to sotva vteřinu a než se hlídač úplně otočil, tvářili se zase oba jako by nic. Mustang na okamžik napjatě strnul, jestli si terorista něčeho nevšiml, ale zase se uvolnil. Strážný přecházel dál sem a tam, líně a znuděně. Další krok ke svobodě proběhl neodhalen. Už jen kousek, jen chvíli, a bude připraven k útěku. Při další hlídačově otočce se zapalovač přesunul ke Scarovi. A zase si ničeho nevšimli. Mustang začal hledat něco, čí by si nakreslil na rukou transmutační kruh. Ten pro ovládání ohně nutně potřeboval. Jeho pohled se zastavil na hřebíku ve stěně. To by byla možnost. Ale... Sice by tak získal barvu na kruh, svojí vlastní krev, ale kdo ví, od čeho ta věc může být. Klidně by to mohlo být otrávené nebo prostě jenom špinavé tak, že by z toho mohl dostat otravu krve. Tak to ne. Zkusil najít jinou možnost. Podíval se na svůj loket. Odřel si ho, když ho Velmistrovi poskoci srazili k zemi. Strup, který se tam udělal, byl docela velký. To by mohlo stačit. Obrátil se ke stěně, aby si strážný nevšiml, co dělá, a strup si strhl. Z rozrušené kůže začala prosakovat krev. Nakreslil si s ní na ruku potřebný kruh. Už byl skoro hotový, právě dokončoval obrazec uprostřed, když si uvědomil, že strážný stojí přímo za ním. Zabral se do práce tak, že si ho nevšiml. Ale už bylo pozdě si něco vyčítat. Musel jednat.

„Hej! Co to děláš?“ zeptal se hlídač výhružně.

Mustang byl náhle naprosto klidný. Teď, nebo nikdy! Kostky jsou vrženy. Rychlým tahem nakreslil poslední čárku a natáhl ruku k vedlejší cele.

„Scare!“

Ishbalan mu hodil zapalovač. Mustang jej lehce chytil, luskl prsty a hlídač vzplál jako pochodeň. Několik dalších, kteří jinak seděli u vchodu, se seběhlo k Vůdcově cele s vraždou v očích, ale dopadli stejně. Odněkud z chodeb a sousedních prostor se ozval dupot přibíhajících nohou, přilákaný křikem hořících teroristů. Mustang neztrácel čas. Roztavil mříže své cely a vyběhl ven. Scar své vězení rozložil obvyklým způsobem a už pouštěl z cel amestrisjké vojáky. Se svou čistou destrukcí byl rychlejší než Mustangovy plameny, Vůdce musel mříže nebo aspoň zámek roztavit, což chvilku trvalo. Ale už byl venku, otevřel Rize a ohlédl se po Scarovi. Ten zatím stihl osvobodit všechny ostatní. Trvalo to jen několik vteřin. Pak dovnitř vtrhli další nepřátelé. Skupina ustoupila ke vchodu na druhém konci místnosti, ale tam se objevili další teroristé. Většina jich měla pušky, sice zastaralé, ale to v tak relativně malém prostoru nehrálo větší roli. Navíc se netvářili právě jako někdo, kdo by měl jakýkoli problém je použít. Než je Mustang stihl sežehnout, padlo několik výstřelů a voják, jehož jméno si nepamatoval a který podpíral jednonohého Reeda se zhroutil na zem. Po uniformě se mu rychle šířila velká rudá skvrna. Mustang škrtl zapalovačem a všichni útočníci před ním vzpláli. O ty na druhé straně se postarali Scar s majorem Armstrongem. Jakmile byli hotovi, Havok s ostatními vojáky sebral mrtvým zbraně a střelivo. Riza se podívala na Mustanga, který ji ochranářsky podpíral.

„Jsem v pořádku, Royi. Můžete mě pustit,“ usmála se. „Měla bych taky být užitečná.“

Vzala si od Havoka jednu pušku a nabila ji. Opravdu to vypadalo, že je v pořádku, ale přesto se Mustang rozhodl raději držet u ní.

Voják, kterého před chvilkou zasáhli, byl už mrtvý. Mustang přikázal dalšímu, aby vzal raněného. Reed sice byl proti, chtěl, aby ho tam nechali, že je jen zatěžuje, ale Vůdce to bez debat odmítl.

„Jednou jste můj podřízený. Udělám, co budu moci, pro vaše bezpečí. Už jsem ztratil dost lidí. Jdeme! A rychle, další tu budou každou chvíli.“

Když tam dorazil Velmistr, přivolaný svými poskoky a výbuchy, našel už jen zdemolované mříže a mrtvé hlídače. Podle způsobu smrti – spálení, probodení kamennými hroty nebo jakoby rozervání zevnitř – na první pohled poznal i to, čí obětí se kdo z nich stal. A pořád nestihl pořádně prozkoumat jejich schopnosti. Ale... Vlastně toho zjistil dost. Dost na to, aby je mohl pořád ještě zničit. Zlomyslně se usmál. No počkejte, amestrijští okupanti. Ještě o mně uslyšíte. Nahlas ale řekl:

„Za nimi! Chyťte je a přiveďte!“
„Všechny, Mistře?“

„Jen alchymisty a toho zrádce. Ostatní,“ zle se ušklíbl, „zabijte.“

Jeho elitní skupina ihned vyrazila za prchajícími zajatci. Bylo jich asi patnáct, takže už početně byli v přesile, ale k tomu ještě velká část Mustangovy skupiny byli jen obyčejní řadoví vojáci, zatímco Velmistrovi lidé měli podobné schopnosti jako Scar – skvělý bojový výcvik v ishbalském stylu a vytetované transmutační kruhy, dávající ji podobně jako Scarovi destrukční schopnosti, jen o něco slabší. Ti se tedy hnali za Vůdcovou skupinou, z nichž nikdo to podzemní bludiště prakticky neznal a navíc je zpomalovalo nesení zraněného. Snažili se vybírat chodby, které stoupaly, ale ne všechny stoupaly pořád, některé začaly po chvíli zase klesat a navíc se Mustang obával dalších překážek a nástrah. A ne marně. Náhle se celá skupina zastavila. Chodba končila zdí.

„Co budeme dělat, pane?“ zeptal se jeden z vojáků.

„Vrátíme se a zkusíme to jinudy,“ řekl Vůdce. Sám se obrátil a ušel několik kroků směrem, odkud přišli, ale vtom ze tmy vyletěl kamenný projektil a roztříštil se o stěnu těsně vedle něho. Mustang ihned vytáhl zapalovač a zkontroloval si transmutační kruh.

„Pane? Děje se něco?“

„Děje, a nevypadá to dobře. Světlo!“ Vytrhl jednomu vojákovi baterku, kterou si ve vězení znovu vzali od mrtvého teroristy, a posvítil si před sebe do chodby. Kužel světla rozťal tmu a ozářil kus od nich skupinu postav, které se k nim blížily. Jeden z nich položil levou ruku na stěnu a Mustang a jeho lidé tak tak uskočili před několika dalšími projektily.

„Teď s nimi bojovat nemůžeme! Musíme pryč! Majore, stěnu! Scare, udělejte něco s tou zdí před námi!“

Z podlahy okamžitě vyrostla ochranná hradba, o kterou se roztříštilo několik dalších střel. Scar zatím rozložil skálu na konci chodby. Nic je nezavalilo, jak se někteří obávali, ale ocitli se na břehu podzemního jezera, což také nevypadalo moc nadějně. Na druhý konec ani neviděli, mohlo to být padesát metrů daleko, ale taky pět kilometrů nebo mnohem víc. Ale neměli na výběr. Za nimi se blížila přesila, Havokův zapalovač už byl z poloviny prázdný a ohnivé útoky by jim tady v podzemí spotřebovávaly příliš drahocenného vzduchu.

Major Armstrong položil ruce na zem a plocha, na které stáli, vyrazila přes jezero. Nepřátelé se rozběhli za nimi. Major zrychlil. Vypadalo to, že je přesto doženou, ale náhle byli na druhém břehu na pevné zemi. Scar se otočil a most za nimi rozložil. Pronásledovatelé skončili ve vodě. Mustang doufal, že jako lidé z pouště (pravděpodobně) nebudou umět plavat, ale víc než polovina jich to bohužel uměla. Amestrijci neztráceli čas a vyrazili nejbližší chodbou pryč.