- Velikost textu +
Poznámky:

Vložen text písně Listen to the Rain

Povídka  věnována Lauritte

Autorovy poznámky ke kapitole:

 

***

listen

Listen

listen

Listen

Listen (listen) listen (listen)

Listen listen 

Prázdnou chodbou se ozývají kroky. To jediné přeťalo to ticho…Hlasité uspěchané kroky.

„Lavi!!!“ Křik chlapec se světlými vlasy a nevinou tváří jenž celí den hledá svého přítele. Ale stejně jako ostatní neúspěšně, zmizel s Bookmanem. Nechápal proč se nerozloučil a prostě jen odešel.  

„Lavi!!“ Znovu zakřičel to jméno a běžel do jeho pokoje.

Třeba tam něco bude. Vzkaz cokoliv. Přece by jen tak nezmizel.

Našeptává si mysl v naději že to co se zdá jasné je jen hloupý sen, výmysl.

Prudce rozrazil dveře Laviho pokoje a vběhl dovnitř. Malý pokojík byl tmavý a pečlivě uklízený.

‚Opravdu jsem byl tak naivní když jsem si myslel že tu něco najdu? On tu nic nenechal.‘I

přes vtíravé pochybnosti začal prohledávat přihrádky skříně, postel cokoliv kde by mohlo něco být. Když odsunul madraci všiml si že pod ní něco bylo.To co jeho pozornost zaujalo byla malá kniha v taková ta která se používá pro něčí deník.  

„Deník? Ale to je přeci hloupé to by neudělal.Nenechal by tu kus sebe sama..‘

ani si neuvědomil že drobnou knihu otvírá. První stránka nebyla nijak nadepsaná jen na ni bylo datum. Neznal tohle datum. Bylo to ještě před jeho příchodem  do černého řádu.

Po prolistování dalšími stránky poznal že to bylo datum kdy sem Lavi přišel. Ale to ho vlastně teď nezajímalo. Otočil o pár stran dál. Nepotřeboval vědět nic o Laviho minulosti chtěl vědět kde je teď. Zvědavost je mocná věc.

                                                                       

 - - -

 Připadám si tak zvláštně . Jako bych se dopouštěl něčeho špatného.

 Koho vlastně klamu?

Své přátelé?

Toho starého Bookmana?

Nebo snad sebe?

Nevím jsou otázky které si asi nikdy nezodpovím a možná je to tak správně.

- - -

První řádky zněli tak zvláštně..Jen u poslední věty jako viděl Laviho typický úsměv. Cožpak nebyl ten úsměv opravdoví?

Lehce pokrčil rameny, otočil na další stranu a dal se od četní dalšího zápisu který byl napsán jako předchozí úhledným písmem.

‚To jsi to psal tak čitelně protože jsi věděl že to po tobě bude někdo číst?‘

Musel se lehce usmát při téhle myšlence bylo to tak absurdní..

- - -

Listen to each drop of rain (listen listen)

 Miluji ty dlouhé vlasy rozprostřené po polštáři.

To štíhlé bledé tělo..

Jsem blázen udělal jsem přesně to co jsem měl celou dobu zakázané.

Zamiloval jsem se..Nemůžu za to prostě jsem to tiché volání vyslyšel..Možná to bude moje záhuba.

Ano vím že jsem smrti blíž a blíž ale jediné po čem teď toužím je Vidět jeho krásnou tvář , slyšet jeho sladce znějící vzdechy do temné noci a držte ho v náručí když usínám.  Ano majetnicky si ho k sobě přitáhnout i přes jeho protesty..

Je můj a vždy bude!

- - -  

S menším zaskočením zíral na to co před chvílí dočetl.

‚Lavi někoho miloval? Koho?‘

Odpověď se mu naskytla hned v dalším zápisku s ne moc povzbudivým nadpisem. 

- - -   

Nigtmares 

 Je to část těch nočních iluzí které nazýváme snění. Zoufale natažené ruce, směřující víš a víš doufajíc že se co nejdříve trhnutím probudí a pak se octnou v něčím uklidňujícím náručí..

Jak pěkně to zní

Zdá se mi to jako že je to jen cesta plná temných chodeb. Tem mrazivý pocit který se nezlepší ani po probuzení

Většinou se vyděšeně ohlédnu vedle sebe  abych pak mohl pocítit tu drobnou úlevu při zjištění že stále leží vedle mě.

Kolikrát jsem tě takhle probudil Yuu?

Nočních můr se asi nezbavím každý je má dokonce i Yuu . Nemusím nijak moc přemýšlet nad tím co se v těch jeho odehrává

Růžovobílí květ jenž pomalu uvadá v mrtvolnou šeď

Vidím mu to na očích že tyhle sny nemá rád. Ale i přes jeho lehký třas těla a přerývavý dech. Nenechá se obejmout.

Chci ho chránit ale on mi to nedovolí!!

- - - 

Štíhlá bledá ruka se nepatrně zatřásla když musela otočit na další stranu. Nikdy nevěděl že by chladného mladíka mohl někdo milovat. Jeho pohledy by spíše odpuzovali.

‚Ano Kanda v sobě něco měl. Něco co člověka lákalo ale pak se každý většinou dočká krutého odmítnutí v podobě chladného pohledu. Jako Ledová královna co si k sobě nikoho nepustí..‘

Zavrtěl nad sebou pohrdavě hlavou. Lavi a Kanda měli mezi sebou trochu zvláštní vztah je jen jeho chyba že to nepoznal dřív.

‚Proč si tedy teď připadám tak zvláštně , smutně až pomalu zoufale?‘ 

Lehce otočil tedy na další stranu. Byla umazaná, ne čistá jako ta minule a i písmo bylo jiné špatně čitelné jakoby to dotyčný spal hodně rychle.  Ale nějak ho nezajímalo písmo  jen to co je to za divné skvrny ..

‚Vypadá to jako…krev? ˇ

Pokrčil rameny

To je možné jestli to psal po nějaké misi..‘  

 

- - -

Nemám to rád. Sotva jeden boj skončí začíná nový. Lidi umírají jiní zas brečí nad mrtvými.  Svět je šílený plný bolesti, utrpení a přesto ho už nejsem schopný vnímat jako před tím… Jsem Lavi a jako Lavi ho teď taky vnímám.

 

- - -

Frantically searching for someone to hear

Their story before they hit ground

Please don't let go

Can't we stay for a while?

It's just to hard to say goodbye

- - -

 Strašné, nikdy bych neřekl že by mě něčí smrt mohla tolik zasáhnout, Chci brečet ale nejde to.

Proč to nejde? Já to potřebuji chci za něj brečet.Naivně jsem si nalhával že vše bude v pořádku. Ani jsem neviděl jak zemřel jen si pamatuji jeho krev na svých rukách z toho jak jsem jeho chladné tělo k sobě zoufale tisknul Bez slzy.

Allen brečel, Lenalee taky..

Tak proč já ne?

Jediné co jsem dokázal bylo křičet.  Ano křičet zoufale, alespoň nějak ze sebe dostat co cítím 

- - -

Chlapec sklopil hlavu a bolestně si zkousnul spodní ret. Měl chuť si přitáhnout kolena k bradě a jen se schoulit.  Proč smrt blízkého člověka bolí i po delší době??

Podíval se na deník který stále dřímal v rukou a po menším váhání se opět pustil do čtení.

- - -

Listen listen listen listen listen listen to the rain

Weeping

Je to tak jiné cítit teď jak je má postel prázdná. Ano byla prázdná  často ale stejně je to takové jiné když si uvědomím jak jsem si na jeho přítomnost zvykl. Celkově jako by vše dostalo ještě temnější nádech než před tím. Už jen čekám kdo bude další..

Allen?

Lenalee?

Crowley?

Nebo snad já?

Už nevím. Nevyznám se tady v tom. Jedno z mých já jen pomalu umírá. 

- - - 

Open your eyes to the love around you

You may feel you're alone

But I'm here still with you

You can do what you dream

Just remember to listen to the rain

- - -

Musím jít ani jsem se nestihl rozloučit. Mohu jen doufat že mi to Yuu promine.  Na jednu stranu on stejně nikdy nebyl na nějaké to loučení a kdyby náhodou mi to vyčítal vynahradím  mu to až se někdy v příštím životě zase někdy setkáme.

- - -

Allen zoufale udeřil do zdi až si bolestně rozedřel ruku. Nedbal toho byla to jen malá bolest oproti tomu co cítil. Byl naštvaný na Laviho že tu ten deník nechal a na sebe že ho přečetl.

Mohl se aspoň udržovat v naději že se jednou vrátí. Takhle pochopil že Lavi už se nevrátí.  Lavi zemřel spolu s tímhle deníkem který tu nechal. Zbyl jen rezavovlasý mladík které ho neznal.

Hřbetem ruky setřel slzy které mu skanuli po tvářích aniž by si toho před tím všimnul.

‚Nestihl se rozloučit to je trefné. Protože s Kandou by se ani neměl jak rozloučit. Nebyl tu hrob ke kterému by přišel a utápěl se hloupě v slzách a výčitkách.‘

Znovu udeřil do zdi, znovu a znovu pořád dokola pak se sesunul k zemi. Pohlédl na pohozený deník na zemi sledoval jak na poslední popsanou stránku skanulo pár kapek jeho krve a zamazávalo to co teď přečetl..

- - -

Co jsou pro mě vlastně lidé?

Jen inkoust na papíře?

Už dávno  ne..