- Velikost textu +

„Ha! Ede!“ křiknul André, když Ed procházel kolem nástěnky s rozvrhem a různými absencemi nebo změnami při hodinách. Rovnou se podíval na svůj rozvrh a musel si gratulovat, dneska samá matematika. Pan Vi onemocněl a za něj dostal supl Mason. Navíc s tímhle profesorem měli hnedka čtvrtou i pátou, takže o zábavu bylo postaráno. Matematika a ekonomika…možná by mohl dělat v účtárně.

Začínal si na tenhle řád školy zvykat. Vlastně to bylo fajn. Lidi ve stejném věku, pak možnost uplatňovat se ve škole, studovat, po večerech si občas něco přivydělat. Krásný život studenta.

Dneska byl dokonce pozván ke stolu za Dannym. Prý, že proberou pár věcí než se připraví na start do autoopravny. Dost se těšil.

„Edé! Edéé! Edé!“ zamáchal André rukou zamyšlenému Elricovi.

„Co?“ vykulil oči, když si všimnul, že se na něj někteří divně dívají. „Ježiši André!“ chytil se za srdce, protože černoch do něj dloubnul prstem.

„Mám s tebou matematiku.. vynechám teďka dvě hodiny, abych mohl být na matice…sedím s tebou!“ houknul a byl pryč.

„Jó,“ mávnul rukou Ed a ještě něco študoval na nástěnce.

***

Začínala přednáška a nebo spíš hodina pro debili a spol. Probírali tu věci jako prváčci na základní škole a stejně to mnozí nechápali.

Rozrazili se zadní dveře a dovnitř se vší parádou, jen potlesk chyběl, vešli Sekáči. Všichni ztichli a Ed se nemusel ani otáčet, bylo mu to jasné.

„Slyšel jsem..“ přiblížil se k němu André, „že ses včera porval s Mustangem!“ přimhouřil oči. „Je to pravda?“

„Jo je.. ale úplně mě odrovnal!“ potřásl hlavou.

„To je přece jasné. On je nejlepší...přepere každého a má styky u mafie…navíc dělá pro svý lidi maximum takže i oni mu to vrací…neotáčí proti němu. Je vlastně dobrej kluk, ale stejně z něho mám strach.“

Ed si vzpomněl jak se s ním vybavoval. Kdyby on měl z něj strach, musel se začít potichu chechtat.

„Nesměj se mi!“ okřiknul André Eda, ale nemyslel to vážně spíš jen tak to řekl, aby se neřeklo. Edward byl jeho kamarád a taky uměl dobře matematiku. André doufal, že od něj něco pochytí, možná že se přiučí. Matematika byla pro něj Tokíjská ulička.

Profesor napsal jednu rovnici na tabuli a začal pěkně od začátku vysvětlovat postup při počítání a potom krok za krokem ukazoval řešení jednoduchých rovnic jako byla ta na tabuli. Edward se ušklíbnul. Přišlo mu to tak primitivní.

Přejel pohledem ostatní studenty, dost jich bylo starších než on, ale to nevadilo. Spíš ho zaráželo proč nikdo neuměl matematiku, bez ní se přece nedá přežít! Umět poznávat písmenka je stejně důležité jako číslice. Taky je důležité vypočítat si plat a umět zacházet s penězi. To přece ví i to malé dítě.

Profesor se snažil do roztrhání těla, procházel i po lavicích a vysvětloval individuálně čemu kdo nerozumí. Nakonec dvouhodinovka skončila a Ed se rozloučil s Andrém, který chudák ještě teďka nemohl přijít jak se jmenuje ta číslovka co přijde po čísle 999 999.

Ed se už moc nesmál. Tušil, že se zase něco semele, ale nechtěl na to myslet na to byl moc hezký den. Celou další hodinu koukal z okna, jen občas si zaznačil nějakou drobnost do notebooku.

Takhle nějak mimo provoz byl Ed až do oběda, kdy si ho zatáhnul Dan někam daleko od ostatních a dělal, že tam není.

„Umíš udržet tajemství?“ ukázal na něj hůlkami a s plnu pusou ho poprskal.

Ed si znechuceně otřel obličej a přikývnul.

„Promiň. A chceš furt jít se mnou na tu práci? Budeme tam celý pátek i sobotu a až v neděli se vrátíme,“ ukazoval na něj dál těma hůlkama.

„Jo chci jít...“ přikývnul Ed bez rozmyslu.

„Tak….uvidíme co nám nechystali…Víš celý týden se tam dávají věci a opravu a my potom spravujeme o víkendech co tam dají. Dobře platí a zase se moc nenadřeš…“

***

Ed stál u jednoho starého skladiště a prohlížel si jeden ten létající stroj, ve kterém ho vezla ta jejich policie. Vlastně si ho předtím nemohl pořádně prohlédnout, ale věděl komu by se tohle všechno líbilo. Winry by byla v sedmém nebi a ještě i výš. Prošmejdil to okolo a prohlížel si i vybavení interiéru. Nádherné kožené sedačky, skvělá rukojeť volantu a ty sladěné barvy.

„To je bourák, co?“ přidal se k jeho prohlídce Dan. Ed jen němě přikývnul.

„Tak se koukneme na jádro!“ Ed ho následoval. Danny zvednul kapotu a Ed rozpoznal jakýsi ovál modře světélkující. „Tak to je jádro! Nejnovější hit!“ zubil se Danny, který vypadal ve svém živlu a hnedka si vzal do ruky násadu na šroubovák.

Elric se je koukal co vlastně Dan dělá. Ta násada byla univerzální..pokud jste chtěli šroubovák, z násady vylezl šroubovák, který jste potřebovali. Potřebovali jste pilník, vylezl pilník a tak dále.

„Na co to jezdí?“ zeptal se po chvíli.

„Na nečistoty... je to dost chytrý. Lapá to všechen bordel ve vzduchu. Takže zaprvé do toho nic neliješ jak kdysi..žádná ropa, žádný jiný sračky…prostě jede to na vzduch,“ pohladil motor, tedy vlastně jádro, které zlehka zfialovělo. „A je to!“ prohlásil pyšně.

„Ale když je tu tolik aut, tak jak to může ještě chytat ty škodliviny?“ vyptával se dál zaujatě Ed.

„Mno...to je taky chytře vymyšlený. Když se do výroby a potom na trh nasadily tyhle typy tak za chvilku vyprchalo to co v tom vzduchu špatný bylo…proto se každý den na určitý čas otevírají tunely..něco jako okna ven z města, abychom nabrali další prostředky. Přes tunely to ještě odfiltruje ty nebezpečný zplodiny a pak to jde do města…je to výhodný jak pro nás tak to i zlepšuje životní prostředí..máme nejčistší vzduch, kterého můžeme dosáhnout. Proto tu je taky třeba modrá obloha a nemusíme se bát, že by nás sežehlo slunce!“

„Týýýjo!“ 

„Taky to vymyslet trvalo vážně dlouho…muselo se toho hodně postavit a hodně vymyslet, abychom tohohle dosáhli. Byla to dlouhá cesta vzhůru!“

Ed si pomyslel, že venku musí být opravdu příšerné podmínky. „Co víš o tom venku?“

Danny se dost zmateně podíval. A potom mu asi něco docvaklo. „No jo, vždyť tobě to vlastně smazali,“ plácnul se do čela. „Venku je nic. Jen pustila. Nesvítí tam slunce a když by náhodou, jeho svit by zabil všechno co by ještě žilo. Navíc po různých válkách, zkoušení zbraní a různých technologií je to tam stejně neobyvatelné…já vím, že odtamtud nejsi…tam by nikdo nemohl žít. Viděl jsem fotky ze sondy. Jediné co tam žije jsou netvoři..zmutovaní jedinci, ale ty na ně nevypadáš,“ hlas mu dost zhrubl a chytil ho silně za zápěstí.

V Edovi hrklo. Danny začínal být hodně nebezpečný. A Edovi začalo být jasnější a jasnější, že má i druhou tvář. Nebyl to přece jen totální vůl, ale jen dobře vypočítavá liška, která se schovávala, aby mohla v čas udeřit.