- Velikost textu +

Nečekané potíže ...

Hnala se poli, loukami až vstoupila do lesa. Hodiny ubíhaly nespočetnou rychlostí a tak se pomalu schylovalo k večeru.
Yasui prudce zabrzdila. /Někdo je přede mnou ...? / podivila se a teď už opatrně, se vydala dopředu. Čím více se blížila, tím víc cítila chakru těch lidí. Připadala jí povědomá. Spatřila kouř z ohně. Co nejtišeji tedy postoupila a odhrnula větvičku keře. Na mýtině byli ti ninjové, co jim překazili misi. Blonďatý chlapec se usmíval na dívku s růžovými vlasy chytající rudou barvu vzteky. Stříbrovlasý muž je pozoroval.

/To je ten s tím Sharinganem .../ přimhouřila oči. Sklouzla pohledem z muže, jelikož jí upoutala hádající se dvojice. Dívka právě chlapci vrazila facku, až odletěl o kousek dál. Naruto se chytl za tvář a zanadával si pro sebe.
„Dyť jsem nic neprovedl," skuhral. Dívka si rezignovaně odfrkla a přišla k němu.
„No tak promiň," začala mu léčit ránu. Yasui se zasekla ... jako by tohle chování už někde v minulosti viděla. Před očima jí proběhl stejná situace ale místo dívky byla dospělá žena a místo chlapce muž zraněný zřejmě po boji. Yasui zatřepala hlavou. Rozhlédla se po mýtině, ale nikde neviděla muže, co byl s nimi.
/Kde je??? / podivila se Yasui.
„Kdo si? Co tu chceš?" ozvalo se za jejími zády a někdo jí přiložil chladné ostří k hubenému krku. Yasui neváhala ani vteřinu a v mžiku vytáhla svou katanu. Proklouzla a odrazila kunai.
Naruto se Sakurou zaslechli cinknutí zbraní o sebe. Kakashi se pozorně podíval na dívku.
Spatřil plášť Akatsuki. /To je ta holka.../ vzpomněl si stříbrovlasý muž.
Dívka se podívala Kakashimu hluboce do očí a poté zmizela pryč. Akorát doběhla Sakura s Narutem k senseiovi.
„Co se stalo?!"vyhrkli oba naráz.
„Měli jsme nečekanou návštěvu ..." /Kam mířila? / zadíval se na místo, kde zmizela.

Yasui už byla zas na cestě. Přesto stále myslí byla u těch ninju.
/Chovali se k sobě tak ... přátelsky... /Ano ona tohle pořádně neznala. Vždyť u Akatsuki to snad ani nemohla čekat. Jo byli na ní hodní, ale každý se přetvářel. Nikdy jí to nechyběla a nevyhledávala to, jenže když teď viděla ty dva ...
Že by se z té krvežíznivé dívky stávala normální? /Ne to nikdy!!! Jsou to jen slabí hlupáci! / Napomenula se včas Yasui. /Nic mi nechybí ... jsem šťastná .../ zahnala myšlenky a věnovala se cestě před sebou. Noc proběhla klidněji. Po cestě už nikoho nepotkala a tak mohla ještě zrychlit. Se svítáním dorazila k hranicím Země Písku. /Fajn ... jsem tu. /
Stála na kraji lesa a pozorovala ztvrdlé hory písku šikmo před sebou.
Vydala se úplně ke krajní řadě a došla ke třetí zepředu. Provedla pečetě, co jí ukázal Pain a dotkla se pravé strany. Zase udělala pečetě a dotkla se levé strany. Do třetice už se dotkla hory přímo naproti ní, uprostřed. Poté na to místo položila dlaň. Část písku se vysunula nahoru. Otvor byl jen o trochu menší než dveře. Yasui promáchla rukou, aby odehnala prach a smítka z písku. Poté vstoupila dovnitř a točitými schody zamířila do podzemí. Jakmile sešla schody, ocitla se v kamenné chodbě s loučemi na zdech a sem tam nějakými dveřmi. Většinou zamčenými nebo prázdnými. Zatočila doprava, i když neměla vůbec ponětí, kam jde. Doufala, že někam dorazí.
Když už nějakou chvilku bloudila, tak se začala rozčilovat.
„Tohle je ale blbej úkryt!!! Tisíce chodeb, zatáček a všeho možného!!!" vztekala se Yasui.
Vítr zavál, až se plamínky loučí zahýbaly. Dívka ucítila pohyb a za zády se jí mihl stín. Šáhla po kunai a prudce se otočila. Její zbraň se zasekla o katanu tmavovlasého chlapce se Sharinganem.
„Co tu chceš?!" vychrlil na ní nepříjemným chladným hlasem.
„Musím něco předat Orochimarovi," odpověděla mu stejným tónem a na tváři měla neutrální výraz. /To musí být Sasuke ... stoprocentně .../ poznala ihned Uchihu.
„Tak mi to dej. Předám mu to," všimnul si teprve teď, že má na sobě plášť Akatsuki. Odrazil kunai a oba od sebe odskočili,
„Ne, tohle mu musím předat osobně."
Sasuke se zamračil.
„Nech toho Sasuke," ozval se před nimi Kabátův hlas.
„Orochimaru tě očekává," podíval se na dívku, která souhlasně přikývla. Uchiha schoval meč zpátky do pouzdra a vydal se za nimi. Prošli chodbou, zatočili doprava a nalevo od nich, a spatřili dvoj dveře. Kabuto chytil za kliku a otevřel je. Naskytli se v obdélníkové místnosti dosti velké, aby se sem vešli sloupy držící strop.
Došli až ke křeslu na konci místnosti. Kabuto se Sasukem se postavili vedle něj. Yasui zůstala stát předním.
„Vítám tě Yasui. Dlouho jsme se neviděli..." promluvil Orochimaru.
„Omluv Sasukeho. Musíme si dávat pozor, kdo nám sem leze," pokračoval.
/Orochimaru jí zná?Yasui jo .../prohlížel si dívku Uchiha. Zjistil, že je dost pěkná ...taková tajemná ... něco ho lákalo odhalit jaká doopravdy je a co umí. Ovšem zachoval si svou kamennou tvář. Nikdy nedával pocity najevo, a když už tak co nejméně.
„Znám jí totiž skoro odmalička ..." prohodil k Sasukemu, jakoby mu četl myšlenky.
„Než si odešel," dodala Yasui.
„Vyrostla si ... i do krásy," ušklíbl se Orochimaru a pohlédl letmo na Sasukeho. Tomu se zablýsklo v očích.
„Pf-" odfrkla si dívka: „Tohle ti posílá strýček."
Yasui přikročila ke stvoření na křesle a podala mu srolovaný dopis do ruky. Orochimaru vstal, rozbalil ho a pustil se do čtení. Procházel se sem tam, dokud se nezastavil. Složil svitek zpátky a jeho tenká ústa se zkřivila do úsměvu. Otočil se na dívku a olízl si rty svým kluzkým hadím jazykem.
„Výborně ... to mu vyřiď," řekl jí. Vypadal nadmíru spokojený. Yasui přikývla.
„A pozdravuj ho ... Sasuke doprovoď jí ven, ať se znova neztratí," pokynul mladíkovi a poté zmizel spolu s brýlatým chlapcem ve dveřích. Uchiha spolu s dívkou vyrazili ke dveřím, odkud přišli.
„Kdo je tvůj strýc?" zeptal se náhle Sasuke.
„Pain, ale není můj pravý," promluvila stále stejným chladným hlasem jako doteď. Víc neřekla, protože mu do toho nic není. Nikomu se jen tak nesvěřovala a navíc, když ho ani neznala. Uchiha si jí prohlížel.
„Aby ti nevypadli oči z důlků," uchechtla se Yasui, když ho spatřila.
„Dej si pozor na jazyk,"zavrčel. Nebyl zvyklý na tohle chování k němu v poslední době.
„Nebo co? Nic by sis nedovolil. Smetla bych tě jednou rukou ..." /Sice nevím, co umí, ale to nevadí .../ ráda provokovala.
„Mám tě pozdravovat od bratříčka ..." otočila se na něj ještě, když vycházela zpět na světlo.
Sasuke nenápadně dal ruce v pěst. Začínal vněm proudit vztek, který nakonec potlačil jen tak tak.
„Taky ho pozdravuj, ať se těší, že si pro něj brzo přijdu," sdělil jí s neutrálním výrazem.
Yasui přikývla: „Díky za doprovod," snad poprvé se usmála. To Sasukeho překvapilo.
„Pojď," oslovila velkého bílého tygra. Ten vstal a po boku s ním se vydala směrem pryč.
/Uvidím jí ještě? / zeptal se sám sebe jen tak Uchiha.
„Ještě se uvidíme ..." zavolala na něj z dálky otočená zády k němu.
Jakoby mu dneska všichni četly myšlenky. Díval se za ní, dokud nezmizela v korunách stromů. Otočil se a zase zmizel v podzemním úkrytu. Když byl na chodbě udeřil silou do zdi až kousek z ní popraskala.
„Itachi ..." zavrčel nenávistně.

***

Tentokrát Yasui pokračovala pomalu a nikam nespěchala. Teď už neměla kam. Šla po lesních cestičkách, jelikož se chtěla vyhnout hlavní, aby na nikoho nenarazila a jen tak poslouchala zvuky okolí. Pozorovala koruny stromů, se kterými si hrál vítr a třpytící se paprsky odrážející se od žhavého slunce.
Začínala mít hlad. Vždyť už bylo taky pár hodin po poledni. Tak se dala do stopařské práce. Jelikož byla v lese, tak jí to moc dlouho nezabralo. Po chvíli odhrnula větve křoví a na rozlehlém prostoru spatřila srnu. Její věrný přítel byl někde vzadu a tak se o jídlo musela postarat sama. Vytáhla dva kunaie a připravila si je v rukou. Poté namířila a švihla proti zvířeti. Jenže nebyla jediná, kdo měl hlad a taktéž stejný nápad. Jeden její kunai trefil srnu přesně do hrdla, takže se svezla nehybně na zem. Druhý smetl jiný kunai.
Dívka vyskočila z křoví a další zbraň poslala na místo, odkud přiletěl cizí kunai. Ten odrazil blonďatý kluk a taktéž vyšel ze svého úkrytu.
„A sakra...!" /To tu budou ještě někde zbylí členové .../ zaklela Yasui. Měla pravdu. Snažila se utéct, ale cestu jí zastoupila růžovláska. Yasui se otočila a rozběhla se na opačnou stranu. Stříbrovlasý muž doskočil ze stromu před ní.
/Že jsem si nedávala pozor!!! / stála uprostřed trojúhelníku, který teď tvořili. Yasui se zamračila.
„Ale ... koho pak to tu máme ..." ozval se Kakashi.
„To je náhoda ... 3 proti jedné," promluvila Sakura a přiblížila se k dívce v Akatsuki plášti. /Blbá náhoda .../ pomyslela si dívka s havraními vlasy.
„No ..." rty se jí zkřivily do úsměvu : „ ... nic jiného my nezbývá."
Odhodila svůj plášť s rudými mraky a tím tak odkryla oblečení, co jí tvarovalo pěknou postavu a taky pouzdra dvou jejích katan.
„Heh.Nemáš šanci! Radši se vzdej!" usmál se Naruto.
„Ani nápad!" otočila se a chtěla zdrhnout ze zadu. Jenže zastavila jí Sakuřina rána, která dopadla těsně před ní. Donutila Yasui uskočit zpátky. To už jí na záda mířil Naruto s napřaženou rukou v pěst.
Dívka stihla uhnout a sama ho udeřila do boku. Chlapec se kousek svezl po zemi, ale opět se postavil. Zahlédla tmavou šmouhu a těsně před ní se zjevil muž se Sharinganem v pravém oku. Yasui odřekla jednu pečeť a uhnula jeho útoku. Provedla druhou pečeť a chtěla Kakashiho přeskočit jenže ten jí uchopil za ruce. Tím tak překazil pokus o třetí pečeť. Snažila se mu vyškubnout, ale nešlo to. Když už se skoro vykroutila, někdo jí prudce udeřil do žeber. S bolestí dopadla o několik metrů dál. Pomalu se zvedla a chytla se za krvácející bolestivý bok. /Sakra! Asi mám zlomený žebro!!! /
„Kage Bunshin!!!" vykřikl blonďatý kluk a spolu s jeho 5 klony se na zraněnou dívku vyřítil.
Yasui okamžitě vytáhla kunai a zneškodnila prvního. I přesto, že jí bok silně krvácel a bolel, rozběhla se proti dalším. Musela ihned zmizet a jinak než přes ně se dostat nepůjde.
Uskočila doleva a odkopla druhého klona. Po třetím kunai vrhla a ten se vypařil. To se u ní objevily z každé strany po jednom klonu. Okem zahlédla muže dělající pečetě. Musela rychle jednat jinak je v totálním háji. Čtvrtý klon jí sekl do nohy a pátý využil situace a zasáhl jí do ramene. Naštvala se, uchopila rukojeti svých dvou katan a prosekla klony na půl. Taktéž se rozplynuly. Prudce se obrátila a udělala rychlostí blesku pečetě. Namířila ruku naproti Kakashimu, který je měl skoro hotové.
„Spoutání!!!" zařvala a ruku dala v pěst. Vytvořil se tlak a vzduch kolem koumina zhoustnul. Nedovolila mu Jutsu dodělat. Nemohl se ani hnout. Maximálně hlavou.
To jí ovšem zabralo moc času, takže si nestihla postřehnout Sakuru, která už byla u ní. Yasui se otáčela. Zaregistrovala, jak jí míří na obličej pěst. Schytala obrovskou ránu do čelisti a odletěla po zemi na druhý konec mýtiny, kde se zastavila až o kmen stromu. Z úst se jí vydral sten z bolestného nárazu. Chvíli se nehýbala. Najednou pohnula rukou, opřela se o strom a s obrovskou námahou se zvedla zpátky na nohy. Rána ze žeber začala daleko více krvácet.
/Ještě chvíli a vykrvácí!!! / dívala se na dívku Sakura. Yasui měla všude škrábance, řezné rány a největší na boku.
„Vzdej se ... ta rána nevypadá dobře," řekla růžovláska, když viděla, jak se dívka bolestně chytla za bok. Yasui si otřela pramínek rudé krve tekoucí po jejích rtech. Usmála se.
„To radší chcípnu!" uchopila klepající se rukou kunai a vrhla se do strany za úmyslem utéci pryč. Naruto jí dohnal, ale ona ho odrazila a pokračovala. Cestu jí zastoupila zase Sakura. Yasui to donutilo prudce zastavit.
/Sakra! / zaklela v duchu.
Viděla to dost bledě. Navíc se jí tak trochu začal pomalu rozmazávat pohled.
„To nebude třeba..." ozval se za ní Kakashiho hlas.
/Cože?! / podivila se. Nakonec, ale rychle pochopila. Jak jí udeřila na dívka z jejich týmu, tak Yasui ztratila kontrolu a její past povolila. Neměla čas nijak reagovat. Pouze ucítila náraz do týlu. Ještě předtím se jí rozmazal pohled a poté upadla do bezvědomí.
„Sakuro!" zavolal dívčino jméno okamžitě, když viděl hlubokou krvavou ránu. Dívka rychle přiběhla k černovlásce. Začala jí léčit.
„Je v bezvědomé. Ránu jsem jí částečně vyléčila a zastavila krvácení i z ostatních zranění. Je to něco vážnějšího. Nemáme čas! Musí okamžitě do nemocnice!" dodělala svou práci a oznámila oběma mužským pohlavím. Kakashi kývnul. Zmizel s Narutem ve křoví a když se za minutku zas objevili u Sakury s věcmi, Naruto vzal Yasui na záda a vyrazili co nejrychleji do vesnice. Vždyť Konoha nebyla zas tak daleko.
V půlce cesty se vyměnili a Hatake jí vzal do náručí, aby si mohl blonďatý chlapec odpočinout. Zjevně zapomněli, že Yasui má přítele, který je celou cestu nenápadně sledoval. Tygr nespustil z černovlasé dívky oči...

***

Tým 7 začal pomalinku poznávat okolí. Překročili poslední dva kopce a vyšli z lesa na hlavní cestu. Po ní kráčeli, dokud neuviděli obrovskou bránu vesnice jménem Konoha. Proběhlo jí, a zatímco jounin odnesl Yasui do nemocnice, Sakura s Narutem zamířili pro Tsunade.
Růžovlasá dívka zrovna otírala zaschlou krev, když v tom do pokoje vrazila Pátá. Dveře rozrazila tak, až vyletěli z pantů. Sehnula se k dívce na lůžku a prohlédla si ránu.
„Hned na sál!!!!" zaječela a spolu se Sakurou a Ino zajeli s dívkou do dvojitých dveří zakončující dlouho chodbu.

„Kdo to je?" zeptala se Tsunade Sakury, když pracovala na zlomeném žebru.
„Nevím, ale patří do Akatsuki. Mířila směrem od Písečné," odpověděla jí dívka.
„COŽE?!" podívala se udiveně. Ino jí podala mokré hadry a láhev s nějakou tekutinou.
„Takhle mladá??? Dyť jí může být tak jako vám. Co by tam dělala," zamračila se hokage.
Dokončila posledních pár zranění.
„No zřejmě podle jejích schopností hodně ..." podívala se Sakura na černovlasou dívku na lůžku.
„To mi pak musíte vysvětlit! Každopádně, až se vzbudí, tak tu dívku musíme okamžitě vyslechnout. Nesmí nám utéci. Je pro nás hodně důležitá ..." protáhla si Tsunade záda.
Operace byla u konce a tak jí odvezli na pokoj. V pokoji se nacházel Kakashi dokonce i Jiraiya, Naruto, Sakura, Ino a hokage. Když přirazili lůžko ke zdi, Yasuina hlava přepadla na pravou stranu. Tím tak odkryla zavřené oko, přes které nosila havraní ofinu. Teď už všichni věděli proč. Přes oko a obočí se jí táhl dlouhý rovný černý pruh ve tvaru jizvy.
Tsunade překvapením otevřela oči a pusu dokořán. Koukala na dívku a ustoupila o krok dál.
Nebyla ovšem sama, kdo byl překvapený. Kakashi i Jiraiya taktéž nebyli pozadu. Jenom Naruto se Sakurou a Ino to nechápali. Sanninové a jounin to věděli až moc dobře ...
„To není možné ..." broukla potichu Pátá. Pohlédla na zbylé dospělé v pokoji, když konečně odtrhla pohled od černovlasé dívky.
„Naruto, Sakuro, Ino. Odejděte prosím na chvíli ..." ozval se Hatake.
V jednu vteřinu to vypadalo, že chtějí protestovat, ale nakonec se otočili a vyšli ze dveří.
„Ještě ne ..." Tsunade došla ke dveřím a prudce je otevřela. Všichni tři popadali na zem, jak měli uši přiložené na dveřích. Páté tikala žíla na čele.
„ŘEKLA JSEM VEN!!!!" zaječela.
„H-Hai!" vyděšeně řekli a okamžitě zmizeli z nemocnice ...
„Tak ..." zabouchla za sebou dveře. Všichni se zahleděli zpátky na dívku ležící v posteli.

„To není možné ... jakto že-jakto že je na živu ...??????" pravila Tsunade.