Jsem strašně tichý člověk. Mluvím, jen když musím. Ale když se rozkecám, tak jsem k nezastavení. To bych mlela pantem třeba i do půlnoci. Teď si ale asi řeknete: "Co teda ta holka dělá, když není ukecaná?"

Odpověď je jednoduchá. Já totiž hrozně ráda píšu. A to kdekoli a kdykoli. Já jsem shcopná se rozepsat i ve škole, co nejčastěji dělám, protože tam mám na to i důvody. Proto si asi každý o mně myslí, že jsem divná. Ano, asi jsem pro ně ta "holka, která ráda kouká na tzv. pohádky a píše povídky". Ty jejich "pohádky" to je anime. Tohle jsem si zamilovala na první pohled, dokážu o tom mluvit hodiny. Ty povídky, to jsou samozřejmě FF. Začalo to Narutem a postupně se mi psaní rozšiřuje i do dalších anime. Někdy hold nejsem spokojená, jak to je, a tak si to sama přetvořím k obrazu svému.

Taky horzně ráda čtu. Teda, tohle bylo dřív. Za měsíc jsem aktivně přečetla třeba i 30 knížek. Ale čím více jsem starší, tím více mám málo času na čtení. Tohle ale budu muset zase změnit, aby ta moje slovní zásoba byla o něco větší.

A zmínila jsem se o tom, že moje psaní je jaksi divný? Ne? Tak teď se o tom zmiňuju. Každý píše jak píše... A i když mi lidi na konoze.cz pořád dokola omílají, že je to napsaný dobře, já si nedám vymluvit, že je to divný. A když souhlasím, tak sistjně myslím svý. A pak že nejsem paličatá :-D