AbigailBC
Stories
7
Chapters
9
Words
22,2 K
Comments
0
Reading
1 h, 50 m
-
Vyhrál jsem Grand Prix. Co by měl dělat člověk, který zvítězí? Slavit? Seděl jsem v naší restauraci, kolem mne mnoho zvuků slévajících se v jeden nerozeznatelný hluk, třeba šelest spousty hovorů či několikanásobný smích. Všichni oslavovali, připíjeli si na mou výhru. Proč se cizí lidé radují z úspěchu někoho jiného? Dává to smysl? Já, ač ten, jež bych měl slavit nejvíc, jsem stejně měl jen chuť prostě si nazout brusle a jít se postavit na…
-
3,9 K • Completed
-
-
„A... stop!“ hlas režiséra se rozlehl velkou hudební místností. Kameraman na něj kývl, že všechno zachytil perfektně. „Skvělá práce, dejte si pauzu a pak dotočíme ten zbytek,“ Herci i celý filmový štáb se rozutekli jako hejno hlodavců. Někteří šli do šaten, někteří si šli ven dát dlouho očekávanou cigaretu, jiní si šli doplnit energii do jídelny. Mezi ně patřil i Daisuke Watanabe, kterému už se žaludek kroutil jako ždímané prádlo. Po cestě…
-
5,8 K • Completed
-
-
„Jsem doma,“ zavrčel jsem, sotva za mnou klaply dveře. Zrovna v tu chvíli, když mě napadlo, že kvůli incidentu s obočnatkou nenesu žádnou večeři, mě do nosu mě praštil pach jakéhosi asijského jídla. „Ahoj, Shinobu-chin,“ nechal se slyšet Miyagi, když jsem vešel do obývacího pokoje. „Co dělá noha?“ Mlčky jsem na něj zíral, jak obskakuje stůl plný těch věcí, jež vyluzovaly onu podezřelou vůni. Byl jsem příliš překvapen na to, abych vnímal, že na…
-
7,0 K • Completed
-
-
Co se času stráveného ve škole týkalo, ten snad ani nestál za zmínku. Tiše jsem se vztekal u každého úkolu, jenž mi nešel a místo, abych všechny pokusy vzdal, snažil jsem se dvakrát tolik. Vrcholu má nálada dosáhla při poslední hodině plné matematických úloh, kdy jsem naprosto nerozuměl příkladům, na nichž jsme měli pracovat, a naší lektorkou byla učitelka, která nastoupila právě nedávno. Možná to bylo tím, že jsme na ni nebyli zvyklí a tedy ani ona na nás, ale…
-
7,0 K • Completed
-
-
Jmenuji se Takatsuki Shinobu, jsem Japonec co takřka vyrostl v Austrálii, ale poslední týdny jsem se rozhodl vrátit do své rodné země. Dobře se učím a není pro mě problém se na tokijské škole znalostmi zařadit mezi ostatní studenty. Bohužel, strávil jsem u protinožců příliš dlouhou dobu, a tak mám všechny přátele právě tam, zatímco v Japonsku jsem všechny známé (krom rodinných příslušníků) ztratil. Bylo pondělí, slunce svítilo, jako by všechny živé…
-
7,0 K • Completed
-
-
"Takže to není jeho vina! Nechte ho být." Tak. A co to teď sakra dělám? Stál jsem s rozpřaženýma rukama před naším učitelem společenských věd, bojovně rozkročený, a bránil ho před spolužáky, kteří se do něj pouštěli. Chci říct, co je sakra s tou pózou? Jako bych nemohl prostě zůstat sedět v lavici. Když řeknete, tedy alespoň na naší škole, jméno "Kamiya Yuu", každý bude vědět, o koho jde. Je to student, který v zásadě jde proti…
-
2,1 K • Ongoing
-
-
Na co čekáš? Někdo, s kým by sis přál trávit více svého času, se ocitne jdoucí naproti tobě. Srdce ti poskočí, chceš ho oslovit, promluvit s ním. Ale když tě míjí, skláníš hlavu. Možná se za ním otočíš, ale mlčíš. Pokračuješ v chůzi, nejistější než předtím, možná na okamžik zapomeneš, kam vlastně jdeš. Přeješ si jen vrátit se, zavolat na něj a prohodit pár slov. I tak málo by stačilo ke sblížení. Proč to neuděláš? Na co…
-
1,7 K • Completed
-
-
„Pověz, Lighte, mluvil jsi ty vůbec někdy pravdu od té doby, co jsi přišel na svět?“ Ticho, protkávající jen kapky, které dopadaly do louží na střechy, naše oblečení a já sledoval, jak následně skapávají i z Ryûzakiho vlasů. Stál kus ode mě, měl jsem chuť utéct od něj, od pravdy kterou vyřkl, od jeho odůvodněného osočování mě jako masového vraha Kiry, zároveň jsem však cítil touhu dostat se blíž, tak blízko, že bych ho sevřel v náručí a…
-
740 • Completed
-
-
Zahleděl jsem se před sebe, mhouřil oči a hledal byť jediný světlý bod, kdekoliv, kdekoliv kolem mě, však marně. Temnota kolem byla tak hustá, že pokud vám padne mlha průhledná asi jako sklenice mléka, stále by byla téměř čirá oproti černotě, jež mě obklopovala. Proč? Proč byla taková tma? Až mé oči konečně zahlédly někde v dálce jakési tlumené světlo, zaradoval jsem se, v té chvíli jsem nevěděl, že to bude snad ještě horší než ta rozum…
-
965 • Completed
-