Alianna
Stories
10
Chapters
0
Words
15.3 K
Comments
0
Reading
1 h, 16 m
- Beze slova kráčím ztichlou londýnskou ulicí. Mé bílé šaty vyvolávají údiv kolem procházejících dam a pánů v cylindrech. Chvěji se. Mé tělo se třese zimou, protože ty už tady nejsi. Když jsme byly spolu, rozlévalo se celým mým tělem příjemné teplo a nikdy mi nebyla zima, ani kdybych měla v půlce prosince běžet nahá sněhem. Zahlédnu květinářství. Ve výloze spatřím vzácné modré růže. Tvé oblíbené květiny.…
- One for sorrow Zemřít sám… Vdechovat vzduch otrávený jedem kletby Hargreavesů. Zůstal jsem sám..Zapomenutý… Ztracený… Bylo to tak určeno, předpověď se splnila. Slova unikají ze rtů a nacházejí odpočinek uvnitř zlomeného srdce. Nikdo tu není… Nic, než střípky rozbité minulosti… zničené lásky. Zemřu sám, přesně, jak říkal můj otec… „Jsem…“ „Tady… pane Caine.“ Řev běsnícího davu nad námi přehlušil tvůj přívětivý hlas. Všechno kolerm…
- „Nenávidím tě!“ „Nenávidím!“ Otrávil jsi mě. Už tehdy před třemi dny v knihovně. Nedokázal jsem se soustředit a dělal chyby. Kvůli tobě. Nemyslel jsem na nic jiného. Kdykoliv jsem někde zahlédl tvojí přízračnou postavu, ztrácel jsem nad sebou kontrolu. I tvůj prázdný pokoj vyvolával zvrácené představy.Byl jsem jako posedlý. Musel jsem se zbavit jedu, kterým jsi mě nakazil. Teď jsi v mé moci. Mé prsty…
- Matt zíral do místnosti a stěží se odvažoval uvěřit, že on byl tady, v jeho vlastním bytě a seděl naproti němu. Neviděl ho celé čtyři roky a teď tu byl. Prostor, ve kterém se ten druhý nacházel, způsoboval, že Mattovo srdce bilo jako o závod, ale on setrvával v klidu a opatrně pozoroval chlapcovy pohyby, jako kdyby čekal, že se jedná o pouhou hru…
- Pokud šlo o Matta, byl Halloween téměř přehlížený. Svátky nikdy neměl příliš v oblibě, jestli se tomu tak dalo říkat. Když se nerozdávaly krabice s videohrami a kartony cigaret, Matt s tím odmítal mít cokoliv společného. Halloween pro něj znamenal jen další den, kdy společnosti vydělávají víc peněz, než jindy během roku. Povzdechl si nad tou myšlenkou a věděl, že Mello se bude chovat…
- „Onii-chan?“ zavolal Yoh přes zavřené dveře. „Hai otouto?“ ozval se Haův hlas z jeho pokoje. „Opacho říká, že už je hotová večeře.“ informoval ho. „Hned tam budu.“ řekl Hao a Yoh odešel do kuchyně pomoct Opacho. Hao si oddechl a položil Amidamarův náhrobek na svůj noční stolek. Tenhle samuraj mu dělal větší potíže, než předpokládal, ale nebylo nic, co by nezvládl. Po pár hodinách…
- „No tak, hoď mi ten míč, tati.“ Táta se usměje, vyhodí do vzduchu velký, červený míč. Natahuju se, abych ho chytila. Letí moc vysoko. Musím se víc natáhnout. Opřu se rukama o zem. „Ty letíš,“ zavolá na mě. „Mám delší ruce,“ odpovím vesele. Natáhnu se a chytím míč. „Šikovná holka.“ „Budeme si ještě hrát?“ Nikdo mi neodpoví. Táta, louka i červený míč se vypaří.…
- Schylovalo se k večeru. Touhle dobou již většina obyvatel Funbary Inn buď odpočívala, nebo se šla bavit někam ven. Ale byly mezi nimi i výjimky. Yoh Asakura právě dokončil svých padesát koleček kolem domu, kde bydlel, a značně zmožený padl na nejbližší židli, na kterou doma narazil. Přestože od událostí, které se odehrály během druhého kola turnaje šamanů, uběhl skoro týden a Yoh ani…
- Právě vychází slunce, ale ještě před pár okamžiky byl večer a já byl jinde. Na cestě za svými přáteli. Chtěl jsem se zastavit na krátkou návštěvu. Oslavit náš úspěch. Slíbil jsem, že se moc dlouho nezdržím. Říkala jsi, že počkáš, až se vrátím. Ulice byla tichá. Zahlédl jsem světlo. Přišel jsem blíž. Někdo tu nechal hořet oheň. Náhle se začal zvětšovat. Udělal jsem pár…
- Za okny fouká vítr. Kapky deště bubnují do střechy, ale uvnitř je ticho. Všichni se před deštěm ukryli do tepla svých přikrývek. Téměř všichni. Jedna osoba tu chybí… Myslela jsem, že ses stavil u některého ze svých přátel. Nedělala jsem si starosti. Ten, co nás ohrožoval, je pryč. Není důvod se znepokojovat. Chtěla jsem počkat, až se vrátíš. Nakonec jsem to nevydržela. Šla jsem…