Kagome-Kurama
Stories
31
Chapters
32
Words
127,1 K
Comments
0
Reading
10 h, 35 m
- „Lo, pohni si, nebudeme na tebe čekat věčně!“ Rozezlený ženský hlas zezdola dolehl až nahoru do dětského pokoje k uším oslovené. „Jasně, už běžím!“ křikla dívka a protočila oči v sloup. Seděla na posteli s nohama těsně nad podlahou a naposledy zkontrolovala svůj obličej v malém zrcátku. Natáčela jej ze všech stran, aby postupně prohlédla každou jeho část. Její pokožka chytala už ve třinácti…
- „Bude se ti tu líbit, uvidíš.“ Matčina slova mu proplula jedním uchem dovnitř, druhým ven. S bezvýraznou tváří položil do předsíně poslední krabici, takže stěhováci mohli konečně odjet. „Nechceš si někam zajít na oběd? Cestou sem jsem zahlédla jednu pěknou restauraci…“ Ani nestačila vyslovit celou myšlenku a černovlasý chlapec už vrtěl hlavou v zápornou odpověď. Matka posmutněla. Byla by mnohem radši, kdyby na ni…
- Byl to den jako každý jiný. Ničím se od těch předchozích nelišil, absolutně ničím. Jako vždy seděl po vyučování, kdy se už ve školní budově téměř nikdo nenacházel, na špinavé a studené podlaze před jednou z učeben. Dveře do ní byly zavřené, ovšem nádherná melodie linoucí se místností až na chodbu a k jeho uším vypovídala o tom, že učebna hudební výchovy prázdná není.…
- Byl téměř konec června a prázdniny se kvapem blížily, ale i přesto Japonsko postihlo období silných dešťů. Většina lidí, ať už děti nebo dospělí, z toho nebyla dvakrát nadšená- s takovým počasím přichází únava, v horším případě deprese. Najde se však i několik málo lidí, kteří kapky vody padající z temné oblohy milují a tento týden byl pro ně úžasný. Uzumaki Naruto k nim…
- Bytem světlovlasého chlapce se ozývalo klepání na dveře, které trvalo již několik minut. Byt byl kromě tohoto neustávajícího zvuku pohroužen do ticha a zdálo se, že je prázdný. Kdybyste však zamířili do místnosti, která sloužila jako ložnice, našli byste na posteli trůnící v rohu u oken sedět majitele bytu s očima vyděšeně dokořán. Při každém zvuku, které vydávaly něčí prsty při styku s dřevenými…
- Běžel, co mu nohy stačily a sotva popadal dech. Na chodbě narážel do studentů, kteří se za ním zlobně ohlíželi, ale jemu to bylo jedno. Pro tuto chvíli dokázal myslet jen na jednu jedinou věc. ,Naruto…Co jsi to zas provedl?´ Schody seběhl během vteřiny a rozrazil dveře vedoucí na školní hřiště, kde se měl světlovlasý chlapec údajně nacházet. Už by ho to nemělo překvapovat,…
- Šílenství ,,Ayu, no tak, počkej na mě!“ zvolala zadýchaně drobná devítiletá dívenka a zastavila se i s velkým kufrem v druhém mezipatře. ,,Pohni si, babička na nás čeká!“ zaslechla odpověď z patra nad sebou. ,Kráva blbá,´ ulevila si v duchu a s tichým heknutím vynesla svůj náklad na druhý schod, kde opět zastavila a vydýchávala se. ,,Ayu, já to sama nezvládnu!“ křikla plačtivě a prosila tím svou o dva…
- Zlomenina Naruto se zneklidněně převaloval ve stanu, který sdílel spolu se Sasukem a Sakurou. Byly tři hodiny ráno a on stále ještě nemohl usnout. Nechtěl své přátele probudit, nechtěl, aby ho takhle viděli, ale té bolesti začínal podléhat. Ať už si lehl jakkoli, bolest v hrudi se stupňovala. Trhaně zhluboka dýchal a po tváři mu stékaly kapičky potu, zatínal zuby aby nesténal. Neřekl jim o…
- Netrap se! ,,Takže jsi ho neviděla…jak dlouho?“ ,,Čtyři dny. Od té doby, co se vrátil ze své mise. Nevím, co mám dělat. Chtěla bych mu pomoct, ale když jsem na něj klepala, neotevíral mi…Dělám si o něj starosti…“ Ino chápavě přikývla a zadívala se do ztrápené tváře Sakury. Neměla ji sice kdovíjak v lásce, ale když za ní dobrovolně přišla vylít si srdce, nemohla…
- Naruto´s diary …Nechápu, co to do mě najednou vjelo. Myslel jsem, že ho nenávidím, a teď…Mám pocit, že chodím do školy jen kvůli němu. Přece není možné, že bych byl na kluky. To prostě nejde! A navíc, Uchiha je jen arogantní blb, tak proč zrovna do něj? Já jen doufám, že za to můžou splašené hormony, bojím se vysvětlovat si to jinak… ,,Uzumaki!!!“ Oslovený…
- 1 2 … 4 Next