Kaiiro
Stories
7
Chapters
3
Words
6,3 K
Comments
0
Reading
31 m
- „Řekni mi, co vidíš,“ žádal jsi mě. „Cihly nebo zeď?“ Divná otázka. „Zeď z cihel,“ odpověděla jsem. „Já vidím jen cihly,“ zašeptal jsi. Pak jsi zmizel. O několik měsíců později opět přijdu k cihlové zdi. K jejímu úpatí položím bílou růži. Leží na hromádce zvadlých a suchých, mrtvých růží. Ano, chodím sem každý den. Každý den sem přinesu růži a modlím se za to, aby ses vrátil.…
- Už nemám sílu a vlastně ani důvod žít. Není pro co, ani pro koho. Tisíce kilometrů od domova v cizím městě plném cizích lidí. Tady to celé skončím. Proplétám se ulicemi plnými lidí. Nikdo si mě nevšímá, nikdo nezaregistruje mou existenci. Jsem jen další ze spousty ztracených duší, co se tímhle městem potloukají. Město Sebevrahů – jak příhodný název. Poslední člověk se kterým jsem mluvila,…
- Akatsuki jsou taky jen lidi…
- 1,1 K • Pro 26, '24
- 596 • Pro 26, '24
- 592 • Pro 26, '24
-
- Sedím u vodopádu a pozoruji západ slunce. Ten krásný pohled mi překazí valící se bouřkové mraky. Bouřka… tehdy byla taky. Tehdy jsme byli poprvé společně na misi, dokonce jen my dva. Ano, jen my dva, ti nejlepší z nejmladších… Dříve jsem tě příliš neznala, nebyl jsi moc společenský, chránil sis své soukromí. Až tehdy jsme se sblížili. Zamilovala jsem se do tebe. Tys to…
- „Aah… dneska to vypadá na pěkný den, snad bude i klidný,“ povzdechl si Kotetsu v budce u brány. „Hezký to ano, ale klidný… tím bych si nebyl tak jistý. Podívej, někdo přichází.“ A opravdu. Po cestě přicházely dvě osoby. Dospělá žena s dlouhými kaštanovými vlasy a mladá dívka, která měla ve svých černých vlasech i prameny bílé. Když přišly až k budce, ta starší…
- Sasuke vzhlédl od svých rukou k azurovému nebi nad přístavem, povzdechl si a opět opřel hlavu o ruce. „Nedokážu zničit své nepřátele…“ Říkal si to pořád znovu a znovu, přitom si v mysli stále přehrával obrázek svého dětství, nejprve tak šťastného, pak už jen v troskách. Byl sám, jen proto, že byl slabý a nemohl zachránit svou rodinu. „Už mě unavuje být pořád takový, jakého mě chtějí…
- „Slíbil jsem Sakuře, že se postarám o to, aby ses vrátil zpět a dokud to nesplním, nemůžu zemřít. Takže mě nezabiješ Sasuke, to ti nedovolím.“ „Proč to děláš? Proč se mě snažíš přemluvit, abych se vrátil? Vždyť ji miluješ! A ona miluje mě, takže jsem tvůj protivník!“ „Právě proto, že ji miluju. Chci, aby byla šťastná. A se mnou šťastná nebude, to vím jistě.…