verinka
Stories
10
Chapters
3
Words
6,1 K
Comments
0
Reading
30 m
- Smál se. Nevěděl proč, ale nešlo to zastavit. Tak se smál. Nepamatoval si, kolik toho vypil, skleničky přestal počítat už dávno. Dnes si to mohl dovolit, měl důvod oslavovat. Nové album mělo větší úspěch, než se čekalo. Platina po týdnu? Sen každého hudebníka. To, že za jeho úspěchem stála hlavně hezká tvářička, neřešil. Byl úspěšný, bohatý, obdivovaný a obletovaný dívkami. Mohl si vybírat, čehož…
- I have often told you stories About the way I lived the life of a drifter Waiting for the day When I’d take your hand And sing you songs Then maybe you would say Come lay with me love me And I would surely stay Chce se mi smát. Mám ale problém – nikdy jsem se smát neum l. Jediné, na co jsem se…
- ,,Co… Co to děláte?!“ ,,Hmpf???“ ,,Co tu děláš? Nemáš běhat po městě a shánět něco na sebe? To přece holky rády dělají ne? Běhají po obchodech, zkoušejí šaty a tak…“ Jinův hlas se pod jejím vražedným výrazem pomalu vytrácel do ticha. ,,A ty mi k tomu kromě hmpf neřekneš nic, Mugene?“ Dva muži se po sobě kradmo podívali. Ačkoli dokázali zabíjet bez mrknutí oka,…
- Bolí to. Proč to vlastně dělám? Jsem jako ta můra přitahována teplým světlem. Stejně jako ona jen zpočátku kroužím kolem, váhám, zda ano či ne. Pak přiletím o malý kousek blíž – příjemně to hřeje. Ale zase stáhnu. Tak moc jako mě to světlo přitahuje, tak moc se ho děsím. Děsím se toho, co by mi mohlo ukázat. Co by mohlo odhalit… Bojím se…
- Vítr se proháněl listovím, jemně čeřil vodu. Něžně se dotýkal dívky sedící na břehu malého jezírka. Objímala si rukama kolena a strnule zírala do vody. Bylo to pro ni dost netypické, zůstávat takovou dobu v klidu. Nemluvit. Nesmát se. Nebylo s kým… Všichni, které měla ráda ji opustili. Slavila dnes smutné výročí. Byl to přesně rok, co se rozešli. Co se každý vydal na…
- Existují věci, na které bychom často rádi zapomněli… http://www.fanfiction.net/s/2668570/1/Me_and_My_Shadow
- 572 • Pro 26, '24
- 394 • Pro 26, '24
- 713 • Pro 26, '24
-
- Maybe in another life I could find you there Pulled away before your time I can’t deal, it’s so unfair Už to byly tři dny. Tři dny nekončícího deště. Tři dny, co navždy odešel. Nebyl nikdo, kdo by netruchlil. Kdo by neuronil alespoň jedinou slzu. I ti, kteří jej znali jen od vidění cítili, že svět ztratil někoho zvláštního. Někoho s neuvěřitelnou vůli. Někoho s obrovskou…
- ,,FUJIMORIIIIIII!!!!“ Já toho zmetka růžovovlasýho jednou zaškrtím, přísahám, že jo. A tak hezky dnešní ráno začalo… Ani jeden z nás nemusel brzo vstávat, takže si dokážete jistě představit, jak jsme asi strávili dnešní noc. Chudáci sousedi, Nao občas dokáže vyloudit opravdu vysoké Cé…Omlouvám se, trošku jsem se zasnil. Tak jsem se tedy kolem poledne probudil, jen se slastně protáhl a ještě chvíli se nechal unášet…
- Sedíš v tiché místnosti a strnule zíráš do plamen v krbu. V ruce si pohráváš se skleničkou whisky, které ses ani netknul. Nemáš sílu, už ani pít… Stejná scéna opakující se noc co noc.. Jak dlouho ? Měsíc. Měsíc, který tobě přijde jako rok, jako celý život. Kdysi jsi slyšel, že čas dokáže vyléčit všechny rány. Ale ty tomu nevěříš … Pořád to bolí…
- Jsem jen nástroj. Pouhá hračka v rukou svého mistra, která nemá právo myslet. Tak proč, když jsem jen pouhá věc, tak bolí pomyšlení, že jej budu muset opustit. Tuším, že má smrt se blíží. Ale já se ho chci ještě jednou naposled dotknout, cítit teplo jeho kůže, jeho horký dech. Mohu mít city? Nevím, ale proč mne tak bolí u srdce? Ještě jednou naposled……