Wayka
Stories
35
Chapters
83
Words
152,4 K
Comments
0
Reading
12 h, 41 m
- On si přál, aby na něj někdo vzpomínal s láskou, ona si přála, aby ji někdo bral vážně.
- 2,2 K • Čvn 5, '25
- 2,5 K • Čvn 9, '25
- 2,5 K • Čvn 13, '25
-
- Přišli časně z rána. Nevzbudili ho, celou noc nespal. Měl strach. Důležité bylo nedat to najevo. A tak před nimi stál, tvrdě se jim díval do očí a jeho výraz zůstával stejný. Mířili na něj. Nepoznal, o jakou zbraň se konkrétně jedná. Poznal německé uniformy. Podlaha ho studila do nohou. Všichni mlčeli. Jak dlouho to bude trvat? napadlo ho a sám nevěděl, co tím přesně…
- Kdo nemiloval, nepochopí. Nikdo nemohl pochopit tu obrovskou touhu, která spalovala Natálii. Spalovala byl přesný výraz. Byl to pocit, který pálil. Nenechal ji klidnou, nemohla spát, nemohla se soustředit, nemohla dělat vůbec nic, v bdění i ve snu jí pronásledovala prazvláštní touha, tak jiná od obyčejných tužeb. Rozechvívala její ledově klidné nitro. Touha vlastnit a být vlastněna, být mu nablízku, být u něj, kdyby mu…
- Alfred sedí na pláži a hledí k obzoru. Znenadání si k němu přisedne neznámý muž. Neznámý: Copak tu děláš, maličký? Alfred: Čekám. Neznámý: A není ti smutno, když tu čekáš tak sám? Alfred: Čekám právě proto, že je mi smutno! (Opře si hlavu o kolena) Neznámý: Ach tak. Taky je mi smutno, ale on sem za mnou určitě nepřijede. Alfred: Kdo? Neznámý: Chlapec, kterého jsem nechal…
- Alfred bez zaklepání a rozhodně nepozván vrazil do Ivanova domu. Ivan, který zrovna seděl nad novinami, na rozzuřeného Alfreda hleděl jako na Boží zjevení. O co tady jde, mu došlo ve chvíli, kdy mu Alfred s podivnými zvuky, které při troše představivosti mohly být počátky slov, začal mávat jakýmisi fotkami před nosem, čímž byl nejen nucen odložit noviny, ale i chuť na snídani ho naprosto…
- No description provided yet.
- 5,0 K • Pro 21, '24
- 3,4 K • Pro 21, '24
- 415 • Pro 21, '24
-
- No description provided yet.
- 2,5 K • Pro 21, '24
- 3,7 K • Pro 21, '24
- 2,6 K • Pro 21, '24
-
- Zemřu. Stačilo tak málo, aby si uvědomil tu krutou pravdu. Kdo kolem něj měl veselejší myšlenky? Kdo měl ještě nějakou naději, že zase odejde domů? Stál po kolena v hustém blátě, pevně svíral svou zbraň, svou jedinou naději, a tiskl se k vlhké stěně zákopu. Měl strach. Nedokázal se hrůzou ani pohnout, jen čekal, až i na něj dopadne bomba a zbaví ho toho utrpení. Bylo…
- Pokojem se rozlehla důvěrně známá vůně čaje. Tsuna se zhluboka nadechl. I po tolika letech si tu vůni zapamatoval. Zaryla se mu do paměti. Stejně jako události s ní spojené. Phana. Název mu vždycky vytanul na mysli, když si tu chvíli znovu a znovu přehrával. Ale už dlouho na ni nemyslel. To až ta vůně mu to připomněla. „Dáš si taky čaj?“ „Ano.“ Netušil, jakou…
- Bylo nebylo…. slunce ten den svítilo ven z domu vábilo světlem svět zalilo. Tři chlapci vedli hádku o jakousi pohádku. A že ten boj byl lítý! Kdokoli z nich mohl skončit zbitý. Když měl Unsui hádky dosti, nechtěl míti zlámané kosti kvůli takové blbosti řekl ve své zlosti: „Zanechme ty směšné spory, kdo žil v nitru tamté hory! Uzavřeme tedy sázku o tom, kdo…
- 1 2 … 4 Next