1) Balíme mládeži!
by Kikinka
„Jsme tu všichni? Kdo tu není, ať se přihlásí.“ Pein se rozhlídne po místnosti. Když se nikdo neozývá, ani nezvedá ruku, usoudí, že tu jsou všichni.
„Mám pro vás špatnou zprávu… na naše sídlo byly poslány jednotky rychlého nasazení, jejichž úkolem je chránit bezpečnost lidstva a jak jistě víme, pracují ve dne v noci, a tak-“ nestihne doříct, protože Deidara mu skočí do řeči.
„Páni, přijede Simír, to bych se měl jít upravit!“ a chystá se odejít z místnosti.
„Sedni!“ zastaví ho Pein a Deidara jako pejsek zapluje zpátky na své místo.
V Tom se otevřou dveře a do místnosti vstoupí Konan.
„Ahoj, přišla jsem o něco?“ zeptá se a posadí se na poslední volnou židli.
„Přijede Simír!“ neváhá s odpovědí Deidara.
„Fakt?“ nadšeně vyskočí ze židle.
„Ne!“ praští do stolu Pein.
„Aha, škoda,“ posmutní a posadí se zpět na židli.
„Tak, kde jsem to skončil? Jistě… zkrátka někdo se nějak dozvěděl, kde sídlíme a chtějí si to ověřit… vymyslel jsem plán, který by možná mohl zabrat…“ oznámí a začne se přehrabovat v haldě papírů.
„Á, tady to je…. deset rohlíků, dva chleby… ne, to není ono…. sakra, kam jsem to jenom…. á už vím, já si to nenapsal… takže…. část z vás odsud musí zmizet!“ oznámí a rozhlédne se po udivených obličejích svých podřízených.
„Nejlépe po týmech a co nejdál od sebe a tohohle baráku. Já a Konan tady zůstáváme, budeme hrát manželský pár.“
Po této větě se rozezní šepot a chcichotání.
„Má s tím někdo problém? Nebo si to chtete vyměnit?“
„S ní nebo s Vámi?“
„S námi oběma.“ V zápětí všichni ztichnou a poslouchají dál.
„Můžeme tu nechat ještě Tobiho, ten by mohl hrát dítě a Zetsua jako Vánoční stromeček.“
„Je léto, Šéfe!“
„Jasně… a stíny v zahrádce jsou krátký.“
„Ale Peine… vážně je léto,“
„Fajn, tak to bude třeba fíkus, to se pak ještě domluvíme.. nějaké dotazy?“
Kyž se nikdo nehlásí, rozhodne se to rozpustit.
„Tak si běžte zabalit a co nejdříve opusťte úkryt.“
„Hurá! Jede se na výlet!“ vykřikne Tobi, který nejspíše nedával pozor.
„Ale ty nikam nejdeš, zůstáváš tady!“ chytne ho zezadu za límec Pein.
Za pár minut Pein obchází pokoje.
„Neberte si nic nepotřebného, budete bydlet v jeskyni, pokud nemáte na hotel…“
„V jeskyni?“ zhrozí se Deidara. „Tam se mi namočí vlasy!“
„To v dešti a ve sprše taky!“ upozorní ho Sasori.
„Ale v koupelně si je můžu vyfénovat, pochybuju, že v jeskyni je zásuvka!“
„Kisame? Na co táhneš to akvárko?“
„Nemůžu je tu nechat samotný! Při Peinově péči by chcíply!“
„Nezapomeňte se převlíct a pláště nechat na bezpečném místě!“ zaslechnou z pokojů Peinův hlas.
Večer, no ono to bude spíš noc, protože už je docela tma, se šest členů Akatsuki plíží ze sídla.
„A kam že to jdeme?“ zeptá se Deidara.
„Neposlouchal jsi? Někam hodně daleko.“ informuje ho Sasori.
„To se mu řekne!“ začne nadávat Hidan. „Ale jak máme kurva v týhle zasraný tmě vidět na-“ napálí do stromu. „-cestu…“
„Si rozsviť měsíc, nevim, proč je zhasnutej!“ podiví se Deidara.
„Že by proto, že ho vyhodili?“ zaironizuje Itachi.
„Fakt?“
„Ne, praskla žárovka!“ přidá se Kisame.
Zbytek se začne smát.
A v sídle nastal klid. Alespoň do té doby, než se z kouta ozvalo jakési šeptání. Pein se zamračil, přistoupil k Zetsuovi a nařídil mu… „Opakuj si: ‚Já jsem kytka. Já nemluvím.’“
„Já jsem kytka. Já nemluvím.“ poslušně zopakuje.
„Ne nahlas, tupče!“
„Zetsu-san, půjdete si hrát?“ připlazí se Tobi.
Pein mu odpoví za něj… „Ne! Běž spát! Odteď budeš muset poslouchat mě, protože Zetsu-san nesmí mluvit!“ Tobi ještě chvíli stojí na místě a pak odkráčí do pokoje.
„Tak to by bylo… Teď se půjdu osprchovat a-“ neuvědomí si, že mluví polohlasně.
„A mohla bych s tebou?“ ozve se mu za zády.
Překvapeně sebou trhne a otočí se. „Proč? Neteče ti voda?“
Z kouta se ozve chichotání.
„Zetsu?!“ okřikne okrasnou květinu.
„Já jsem kytka. Já nemluvím, nevidím ani neslyším.“ dostane se mu odpověď.
Pein se zamračí a pak se otočí zpět na Konan. „Tak si skoč třeba ke Kisamemu, ten má určitě vody dost, pak se ti na to podívam.“ s těmito slovy odejde.
Konan se naštve a odejde opačným směrem.
„Hele už jdeme sakra dlouho, nechtěli byste to nechat až bude trošku vidět?“ Začne držkovat Hidan, ale v tom zase do něčeho narazí. „Hele, našel jsem ňákej barák!“
Opatrně otevře dveře.
„Hele, tady to vypadá jako u nás!“ postřehne Deidara.
Někdo se ovšem podíval pozorněji a v rohu spatřil Zetsua. „Tohle je u nás, tupče!“
„Padáme vocať!“
Po dalších pár minutách chůze už to vzdali.
„Mě už je to fuk, já si ustelu tady!“ zvolá Kisame a žuchne do vody.
„Asi bysme taky měli jít spát, nebo ještě najdem bažiny!“ dostane nápad Kakuzu.
Všichni usoudili, že to bude asi nejlepší a tak rozložili spacáky a pokusili se usnout, než bude trošku světlo.