1 část.

„Píp, Píp.“ Zvonění mobilu prolehlo do ticha bytu. Černovlásek nespokojeně zamručel. Donutil otevřít oči a posléze si sedl. Sáhl po mobilu a zmáčkl zelený telefonek.
„Ano?“ zamumlal.
„Itachi? Itachi, tady Rika, jenom jsem se chtěla zeptat, jestli ti přišel ten dopis,“ povídala vesele modrovláska.
„Dopis?“ zamručel.
„Ty jsi ještě nevstal, co? Je to dopis na třídní sraz ze základy. Půjdeš tam?“
„Ne.“

„A proč? Pojď, bude sranda. A taky tam bude Deidara, už jsem vás dlouho neviděla.“ pousměje se dívka do telefonu, ale to Itachi nemohl vidět.
„Když ne tak ne, a už vůbec ne když tam bude ta blondýna,“ pomyslel si Itachi, ale do telefonu nic neřekl.
„Takže s tebou počítám. Zatím ahoj,“ ukončila dívka hovor.
Itachi si jen povzdechl a vešel do koupelny.

Zalezl do sprchy, aby potlačil myšlenky na ty blbce, s kterými chodil do třídy. Celých devět let. Bože, taková doba!
Udělal si ranní hygienu a pak šel vybrat poštu. Opravdu. V jeho schránce tkvěl malý dopis. Otevřel ho a nahlédl do něj. Dozvěděl se, že se to koná dnes večer v osm. Bože DNESKA VEČER!!! Kdyby nebyl Uchiha, začal by jako hysterka lítat po baráku.
Celý den se psychicky připravoval a v šest se začal připravovat zvenčí.

Bylo něco málo po šesté, když se rozezvonil zvonek jeho bytu. Otráveně se zvedl a šel otevřít. Tu dotyčnou osobu teda nečekal. Byla to Rika.
„Co tu děláš?“ zeptal se a pustil mladou a celkem pohlednou bývalou spolužačku do bytu.
„Ale potřebovala bych odvoz. A řekla jsem si, že když jedeš na ten sraz taky tak by si mě mohl svést sebou. Prosím,“ udělala na něj sladký kukuč. Itachi radši otočil pohled jinam.
„No dobře,“ řekl nakonec

Chvíli si povídali o starých časech, než vyrazili. Nebylo to nějak daleko, bylo to v sousední vesnici zvané Suna. Zastavili tam v jedné velké budově. Oba byli docela sexy oblečení, takže se ani jeden neměli zač stydět. Když vešli dovnitř, byla tam asi polovina lidí. Se všemi se přivítali.
„Jsem docela nervózní,“ zamumlal Kakuzu.
„Proč?“ usmála se Rika.
„Hidan tu ještě není, celých devět let jsem ho neviděl… vlastně ani jednoho z tý jejich trojky…“ přiznal.
„Já viděla jenom Sasoriho, je z něj právník, stejně jako ze mě… a je docela sexy. Až na to, že není hetero,“ upila z punče.
„Tady je nuda,“ zamručel  Itachi. Najednou z venku zaslechli zvuk motorek. „Jakej debil tady dělá kravál,“ povzdychl si černoočko. O něco později se otevřely dveře. V nich stáli tři pohlední muži. Jeden bělovlasý, druhý rudovlasý a třetí byl blonďák. Kakuzu vyprskl pití, které do sebe zrovna nalíval.
„Mno to mě poser.“

„Sasori, Hidane, Deidaro jste to vy? Málem bych vás nepoznal.“ Usmál se na ně Kakuzu.
„Teda kluci vypadáte opravdu sexy. Že Itachi?“ optala se dívka Uchihy.
„Hm…“ prohodil a pořádně si je prohlídl, ale na blonďákovi se zdržel nejdéle. Až dostal nápad.
„Ale, ale není to náš známý Deidara? Copak už zjistili, jestli jsi holka nebo kluk?“ měl chuť ho začít provokovat. Ale nebylo v tom nic zlomyslného, jen chtěl přestat myslet na jeho božské tělo. A to nemluvě o jeho uplých motorkářských kalhotách, který mu dost dobře zvýrazňovali jeho přední i zadní partie.

Deidara se zamračil a pak se ušklíbl.
„No… alespoň nemám na obličeji vrásky hluboký jak Miriánskej příkop,“ usmál se. Itachi se podivil. Deidara opravdu zmužněl, měl mužnější rysy, mužnější tělo, a mužnější hlas. Byl také celkově větší.
„Tak co?“ začal Itachi a jeho poznámku přehlídl.“ Sasori, líbí se ti pořád loutky? Hidane a ty jsi ještě náboženskej fanatik… a co ty blondýno, co ta tvoje pyrotechnika?“ ušklíbl se.

„Ale jo, pořád a co ty pořád se honíš za ženskejma?“ zasmál se Sasori.
„No jak se to vezme. Zrovna jednu mám,“ zašklebil se a objal Riku. „Hele, hele mladej ruce pryč,“ začervenala se, popravdě Itachi se jí vždycky líbil, ale když zjistila jakou má orientaci, tak svoje naděje vzdala.
„Jen tak náhodou kluci nechcete se jít napít?“ zeptala se a odtáhla Sasoriho a Hidana s Kakuzem.
„Tak co, odpovíš?“ zeptal se trochu posměšně Itachi, protože na sobě pořád cítil jeho pohled.

„Co tím myslíš?“

„Ptal jsem se tě co ta tvoje pyrotechnika?“ zamumlá a přistoupí k blonďáčkovi

Deidara se ušklíbnul. „Co je tobě vůbec do toho? Pokud vím, jsme nepřátelé na život a na smrt… mimochodem, mohl bys říct Rice, ať mi neodtahuje kámoše? Je to dost nepříjemný,“ zamručel a přišel k baru, kde byli jeho přátelé.
„Kde máš Itachiho?“ zeptala se Rika.
„V hrobě…“ zamumlal a vzal si saké.

Itachi se pobaveně ušklíbl. „Tak na život a na smrt jsme nepřátelé jo? No uvidíme, jak dlouho to vydržíš…“ pomyslel si a rázoval si to za ním a jejich partičkou.

„Tak co? A jak se vám vůbec vede v životě?“ zeptala se Rika.
„No,“ začal Sasori, „jak asi víš, já jsem právník, a tyhle dva pracují pro Hyuuga-modern,“ ukázal na Hidana a Deidaru.
„Hyuuga-modern? To je ta největší módní firma v Japonsku,“ vyjevil se Kakuzu.
„Jo, pracujeme jako manažeři pod Hizashim Hyuugou,“ přiznal Hidan.

„Teda to bych do tebe nikdy neřekl Hidane a tadyhle do blondýny taky ne,“ strčil do Deidary, který se na něj nasupeně díval.
„A jaká je to teď kolekce?“ začala se zajímat Rika. Itachi ji na chvilku, ale odvedl pryč.
„Riko-chan, nemohla bys mi na chvíli dělat holku prosím??“ Podíval se na ni zmučeně.

„Klíďo, stejně si sexy,“ usmála se a přišli zpátky.
„No.. já vlastně ani nevím… manažeři dělají něco jiného. Něco jako styky s ostatními firmami,“ vysvětlil Deidara.
„A co ty, Itachi, copak děláš?“ zeptal se Sasori.
„Jsem generální ředitel firmy Uchiha-corospendance.“

„Aha,“ usmál se Sasori, ale pak ho upoutalo něco jiného.
„Hele vy dva spolu chodíte?“ podíval se ně, ale pak se usmál.
„No jo, jenom teď jsme měli menší přestávku, ale už jsme zase spolu,“ promluvila Rika.
Deidarovi neunikl pohled Itachiho. Jen si odfrkl a nalil si další skleničku punče.

„A co vy dva?“ zeptal se najednou Kakuzu a Deidara vyplivnul punč.
„Cože prosím?“ myslel, že špatně slyšel.
„No ty a Sasori? Dřív jste spolu chodili,“ poznamenal. Itachi myslel, že se přeslechl.
„Jo tohle… no… jsme nejlepší přátelé, spolu s Hidanem, nefungovalo to,“ vysvětlil.

„Já jsem si vždycky myslel, že jsi divnější, ale,že až tak?“ podivil se Itachi, ale aby zamaskoval jiskřičku naděje.

„Co prosím?“ na Deidarově obličeji se objevila žilka.
„Alespoň nemusí předstírat, že má přítelkyni,“ poznamenal Sasori.
„Jo, má pravdu… navíc… my se neprosili, abys s námi mluvil, tak nám dej pokoj,“ dokončil Hidan a i se Sasorim a Deidarou odešel za Orochimarem,  jejich bývalým senseiem.

„Oh, to jsem asi přehnal co?“ zeptal se Itachi dívky, která přikývla.
Najednou se mu tu už nechtělo být. Chtěl být doma a ujasnit si svoje myšlenky. Domluvil se s Rikou, že pro ni přijede, až zavolá. Mezitím si dali krátkou pusu. A Itachi pomalu odcházel k autu.

„Srabe,“ křikla na něj trojice mužů, co postávala u svých motorek a popíjela punč.

Jen na ně ukázal prostředníček a došel k autu. Když se za ním znenadání někdo objevil. Ten někdo byl….

…Deidara. Strčil do něj, takže se teď Itachi opíral o auto.
„Jestli chceš, stav se v tomhle klubu… můžeš nás tam najít,“ řekl a podal mu vyzitku, na které bylo napsáno Samsung, pak se otočil a odešel.

Itachi se ještě nějakou dobu díval na jeho vzdalující se záda. Pak se podíval na vizitku. „Pánský klub Samsung.“
„No uvidíme.“ Zamyslel se Itachi, ale pak nastoupil a jel domů.

Asi o 14 dní později:

Itachi stál před klubem. Nevěděl, jestli má nebo ne. Když se před ním otevřeli dveře a v nich…

…Hidan.
„Páni, co ty tu děláš? No joooo, von ti dal DeiDei vlastně pozvánku.“ usmál se přiopile.

„Ech jo, ehm já…“ podrbal se na krku. 

„Ale pojď dál,“ zamrmlal, vzal ho za ruku a vtáhl do klubu. Bylo tam celkem rušno. Uviděl Sasoriho, jak flirtuje s nějakým mladíkem, ale to co uviděl pak,  mu vyrazilo dech.
Deidara tancoval s nějakým chlapem, co se na něj lepil. Dei měl obmotané ruce okolo jeho krku a vášnivě se u něj vlnil do rychlé písničky.

Nemohl z nich spustit oči, ale pak se rozhodl za ní jít a převzat si ho od toho chlapa. Několik chlapů se za ním několikrát podívalo. „Můžu?“ zeptal se a bez toho aniž by muž vydal nějakou hlásku tak si ho převzal.
„Chtěl si, abych přišel, tak jsem tady,“ usmál se a chytil ho okolo pasu. Tancovali spolu do rytmu písničky. Deidara se natiskl na Itachiho celým tělem. A Itachi na něj.

Dei nasál jeho vůni. Voněl po vanilce. Jeho nejoblíbenější parfém.

„Jsem rád, že jsi přišel“ usmál se a pomalu se k němu nakláněl, když…

… v tom ho za pas popadl ten chlápek, s kterým předtím tancoval a začal sním znovu tancovat.
„Sakra,“ zavrčel Itachi a nezbývalo mu nic jiného, než si jít sednout na bar.

Itachi když si sedl u baru tak si objednal vodku. Ale pořád pozoroval tančící pár.

Nakonec to vzdal a chtěl odejít, ale před východem ho Deidara popadl za ruku a odtáhl ho na jeden gauč. Sedl si mu na klín a začal ho pomalu líbat.

Užíval si Deidarovi polibky, ale když jim rapidně už docházel kyslík tak se odtáhli.“Nemáte tu nějaký pokoje?“ usmál se na něj.

DeiDei ukázal nahoru. Itachi ho popadl do náruče a odnesl ho po schodech nahoru.
„Který dveře?“

„Ty nalevo,“ usmál se blondák

Itachi dveře vykopl a pak je zase zabouchl. Hodil blonďáčka na postel a obkročmo si na něj sedl.