1. kapitola

Shikamaru:
Fumikomuze akuseru kake hiki wa naisa sou dayo
youru wo nukeru
nejikomu sa saigo ni sashihiki zero sa sou dayo
hibi wo kezuru

kokoro wo sotto hiraite gyutto hiki yosetara
todokuyo kitto tsutau yo motto sa aa

iki isoide shiboritotte
motsureru ashi dakedo mae yori zutto sou tokue

ubaitotte tsukandatte
kimi ja nai nara imi was naniosa

dakara motto motto motto haruka kanata

Kiba: fumikomuze akuseru kake hiki wa naisa sou dayo
youru wo nukeru
nejikomu sa saigo ni sashihiki zero sa sou dayo
hibi wo kezuru

kokoro wo sotto hiraite gyutto hiki yosetara
todokuyo kitto tsutau yo motto sa aa

iki isoide shiboritotte
motsureru ashi dakedo mae yori zutto sou tokue

ubaitotte tsukandatte
kimi ja nai nara imi was naniosa

dakara haruka kanata

itsuwaru ko do ni nareta kimi no sekai wo
murizubusu no sa shiroku shirou

Dohrála poslední nota a nástroje utichly. Jediný zvuk, který se ozýval z nahrávací místnosti, byl potlesk od šedovlasého mu e.

„Výborn … výborn .“ Zvolal Hatake Kakashi, jeden z nejznám jších a nej ádan jších
mana er zp vák své doby. ty i chlapci se jen zazubili. „Víte co? Já vám tu smlouvu dám.“ Usmál se. „Ale, ne v tomto m st .“ Blon atý se zarazil.

„Ne v tomto m st ? A pro ? Suna je jedním z nejznám jších m st… navíc sem chodíme do školy.“ Vrt l hlavou. Kakashi si povzdechl.

„Chcete být slavní?“ kývnutí na souhlas. „Proto se p est hujete do jiného m sta. Do týdne a máte sbaleno.“ Usmál se a odcházel z nahrávací místnosti. U dve í se zastavil. „Hodn št stí v Konoze.“ Zasmál se a odešel. Z místnosti u jen slyšel jásot všech chlapc .

„No páni.“ Zavýskal blon ák, vedoucí skupiny. „Nikdy bych nev il, e nás p id lí do Konohy… slyšíte? Do KONOHY!“ zasmál se. Jeden z hn dovlasých si povzdychl.

„My víme, Naruto.“ Zívl. „Snad to otec dovolí.“

„S tím bych si starosti ned lal, Shikamaru…“ zamumlal rudovlasý. „Znáš naše otce… d íve spolu také hrály. Ur it budou chtít, abychom šli v jejich stopách.“

„Nebo budou naštvaní, e jsme lepší.“ Zasmál se kytarista. Bubeník proto il o ima.

„No tak kluci… tohle je jedine ná p íle itost jak ukázat, e v nás n co je.“ Usmál se optimisticky Naruto. „Navíc Kibo, naši otcové nejsou tak chamtivý, aby nám odep eli št stí.“ Kytarista na n j vyplázl jazyk. Chvíli bylo ticho. „Tak e Konoha kluci?“ zeptal se modrooký a kluci se zazubili.

„OIKAZE!“ ozval se ty násobný výk ik, po kterém následoval výbuch smíchu. Jak minuty pluly se skupina Oikaze rozešla dom .

„ e do Konohy? Tomu nemohu uv it! Gratuluji.“ Usmál se Shikaku a objal Shikamara. Ostatní chlapci na tom byli podobn . P išli dom , pozdravili a vychrlili na rodi e novinku.

„Haló, Gaaro, tady Naruto… tak co? M eš? To je super… volal jsem Kibovi i Shikamarovi, a oni taky m ou. Jo… bude to super. Volal mi Kakashi… prý nám rezervoval ty i místa v Kono ské St ední Škole Um ní. Ano, v TÉ Škole Um ní. Jo… jasný, ahoj.“ Š atsné polo ení telefonu. Tohle bude ješt zajímavé. Pomyslel si blon ák.

Týden ub hl jako voda. Celý týden se skupina p ipravovala. Balili, byli nervózní, lou ili se s p áteli. P esn za týden, v sobotu u všichni ty i stály na Sunském letišti a iv se mezi sebou bavili.

„Jsem rád, e jste tady.“ P išel k nim z jedné strany Hatake, as s deseti namakanými mu i, kte í jim vzali kufry a tašky.

„Kakashi-san, je pravda e jste nás zapsal do Školy Um ní?“ zeptal se sm le Kiba.

„Je, m j milý kytaristo. Ale na to te není as. Tady mí mu i,“ ukázal na gorily, „vám odnesou zavazadla do letadla. Te poj te za mnou prosím, a otázky si nechte a poletíme.“ Zazubil se mana er a dal se do ch ze. Šli asi deset minut ne došli na místo, kde stálo jejich letadlo a p ekvapiv …

„My poletíme VIP letadlem?“ nev il svým o ím Shikamaru. A e jeho vyvede z míry máloco. Na st edn velkém letadle bylo velkými písmeny napsáno ,Hatake Kakashi´. Letadlo bylo sv tle šedivé, a písmo bylo erné. Všichni ty i se po sob podívali, a stejn jako Kakashi nastoupili do letadla. I zevnit bylo velice luxusní. Samý gau ík p imontovaný k podlaze letadla. Stole ky, polštá ky, vozík s jídlem. Prost luxus.

„Jak dlouho poletíme?“ zeptal se Gaara a podíval se z okna. U se t šil, a vzlétnou. Miloval výšky. Zvláš , kdy je mohl p enést na plátno.

„Asi t i hodiny. Za chvilinku vyrá íme. Doufám, e nemáte mo skou nemoc.“mrkl na n . Usadili se, a po kali, ne se letadlo vznese do vzduchu. Kdy nabrali po ádkou výšku, Kakashi spustil: „Tak… máte na m nebo n co jiného n jaké otázky?“

„No… já bych se cht l zeptat jak je to s tou školou.“ Za al Naruto.

„Ach… myslel jsem, e nejd íve budete chtít v d t o nahrávání, ale budi .“ Usmál se. „Je to velice ádaná škola pro p t set lidí. Mají tam plno, ale…“ podíval se na n ,  „pro vás ty i ud lali výjimku.“ Usmál se. „Bohu el, vás nemohli šoupnout do jedné t ídy. Tak e spolu budou jen Kiba a Naruto.“

„Aha… to je škoda.“ Posmutn l Kiba. Cht l být i s ostatními.

„Chápu vás.“ Zamumlal Kakashi. „Tak, a te vám eknu, kde budete bydlet.“ Zazubil se. Celou cestu si s Kibou a s Narutem povídal, smál se a poš uchoval. Naruto o n m prohlásil, e je to ten nejšílen jší mana er na sv t .

„Heh, já? To bys m l vid t Uchihu Madaru.“ Zasmál se. Shika celou cestu prospal a Gaara hled l z okna. Jak rád by p enesl tuto krajinu na plátno. Pozm nil by její charakter a p idal špetku fantasie. Usmál se. Ješt e mám v kufru n jaké to nádobí ko na malování. Zamyslel se. Ale t eba tam malování nebudu stíhat v novat. Posmutn l. Pak si ovšem vynadal. V dy je to p eci Um lecká škola… ur it je tam malování jako obor.

„Kakashi-san, jaké máme na výb r nepovinné p edm ty?“ zeptal se najednou a cukl sebou, ím vzbudil Shikamara.

„No vidíš… na to bych zapomn l.“ Zasmál se a vyndal ty i letá ky, které jim podal. Sám si pak vzal jeden. „Máte na výb r malování, d jepis a ob anskou výchovu.“

„Beru si malování,“ ekl ihned bubeník, podal mu letá ek nazp t a op t se koukal z okna.

„My si vezmeme d jepis.“ Usmál se Kiba a mrkl na Naruta.

„Hnn… zív… na m zbývá ob anská výchova.“

 „Ták, tady budete bydlet.“ Usmál se Hatake, kdy je zavezl do jejich nového, spole ného bytu. Všichni ty i se zarazili. Byl to opravdu luxusní ,bejvák´. Zabrali si pokoje a pod kovali Kakashimu.

„Za málo… to je maličkost. No… snad m omluvíte, ale já u musím jít. Snad vám to nevadí. Jo… a ješt n co. Vaše škola je hned kdy vyjdete, p jdete rovn a pak do prava, tak hned na nám stí. Velká bílá budova s nápisem ,Kono ksá St ední Škola Um ní. Nep ehlídnete. „Sayonara.“ Zazubil se a odešel.

„Sayo, Kakashi-san.“ Zak i el za ním ješt Kiba.