1. kapitola – Mise

Bylo tu léto. Tohle období neslo jen jediné – vedro, pot, a žízeň. Avšak mělo i jiné vlastnosti. Mohli jsme chodit jen v tričku, džínech. Třeba
i jen v plavkách. Tři ninjové běželi co jim síly stačily, aby dohnali svého chráněnce.
„Naruto, už nikdy, a to opakuji, nikdy, nepůjdeš na ramen. Je ti to jasné?“ zakřičel na něj jeho sensei. Blonďatý chlapec, co se jmenoval Naruto se mírně přikrčil. Věděl, že
je to jeho chyba, ale co mohl dělat? Spolu s mužem, kterého měl jen chvilku hlídat
byli ve vesnici, v Konoze. Hned, jak uviděl ramen, tak se k němu rozeběhl
a svého svěřence nechal stát uprostřed vesnice. Když za ním byl jeho mistr Kakashi a ptal se, co se s ním stalo, tak jen řekl: „Nevím, snad je ve vesnici?“
Potom to šlo z kopce. Sakura, Naruto, Sai a Kakashi hledali svého svěřence, kde se dalo. Nikde ho však nemohli najít. Jakoby se propadl do země. Neúspěšně se vraceli k lady Hokage. Když ji mistr Kakashi říkal, co se stalo, rychle šla zavolat ninje, aby ho začali hledat také.
Naruto to pěkně slízl. Kdyby rychle neutekl, tak by se z něj stala kůlnička na dříví. A možná i ramen. Po pár hodinách usilovného hledání ho našli. Lady Tsunade
vše oznámila týmu sedm a Kakashiho tým se toho ujal. Rychle pospíchali k onomu
místu, kde by měl jejich svěřenec být. Tajně doufali, že se mu nic nestalo.
Chudák Naruto si samou nervozitou okusoval nehty. Konečně po hodinovém
běhu se zastavili a seskočili z větvích stromů. Všichni se rozeběhli k muži ležícímu na zemi. Naruto přiskočil k muži. Zatím co Sakura muže uzdravovala, tak mistr Kakashi se díval kolem dokola, jestli někoho neuvidí.
„Je mi to líto, ale -“ zalkla se Sakura. Tohle bylo poprvé, co nezvládli misi. Naruto se začal tahat za vlasy. Se zasténáním se složil na zem. „Tohle jsem nechtěl.“
Sakura se podívala na Kakashiho. „Co budeme dělat, Kakashi – sensei?“
„Odneseme ho k Lady Tsunade, ona už vše vyšetří. Jistě byl zabit, ale tady nikdo není.“
„Tím bych si tak jistý nebyl, kopírovací ninjo,“ zasmál se muž za ním. Všichni se tam otočili. Za nimi stáli dva muži. Jednoho už Naruto znal, byl to Deidara. Chlápek, který používá techniky z jílu. A ten druhý… blonďatý chlapec si přeměřoval toho druhého. Nikdy ho neviděl. Přes obličej měl oranžovou masku, která byla spirálovitě stočená. Z pod masky mu čučelo pár černých, špičatých vlasů.
Jeho postava byla svalnatá, nebo to dělalo jen oblečení, které měl na sobě? Celé jeho tělo bylo zahaleno černým pláštěm, který sahal až po jeho kotníky. Na černém plášti byly vyobrazené červené mraky. Líně si tam hověli, jako by se jim tam líbilo.
Naruto se zvedl. „To vy jste ho zabili?“
„Ach, Naruto, ty jsi tu taky? Zajímavé…“ usmál se Deidara. Naruto zaťal pěst.
„Ano zabili,“ řekl nakonec blonďatý člen organizace.
„A to si říkáš jen tak?“ začal chlapec vytahovat svůj kunai. Deidara naklonil svoji
blonďatou hlavu na stranu. „Co nám uděláš, zabiješ nás?“ rozesmál se. Naruto samým rozčílením zčervenal do ruda. Nevěnoval se vůbec tomu muži vedle Deidary. Nevěnoval tomu pozornost, vůbec ho nenapadla možnost, že by ho mohl napadnout ze zadu. Zaútočil jen na blonďatého muže. Ten jeho útok vykryl.
Sáhl do kapsičky, kde měl jíl a začal ho zpracovávat. Vytvořil pět malých broučků, který hned vypustil do vzduchu. Broučci se seskupili kolem Naruta a naráz vybuchli. Blonďatý chlapec jen překvapením zakřičel a exploze ho odhodila až ke stromu, vzdáleného tři metry. Chlapec se s obtížemi postavil.
Černovlasý muž se pod svojí oranžovou maskou na chvilku zatvářil
překvapeně. Po takovém náporu nemohl být schopen se zvednout. Kolik lidí tahle jeho Deidara – senpai odrovnal a nikdo to nepřežil. A když ano, tak se ani nehnuli. Ti broučci byli u toho chlapce tak blízko, že chlapec mohl natáhnout ruku a dotknout se jich.
„Naruto!“ zakřičela poplašeně Sakura. Kakashi přiskočil k chlapci a podepřel ho, aby se znovu nezhroutil k zemi. „Jako bys nevěděl, co dokáže, Naruto,“ sykl sensei.
„Gomen, sensei, zapomněl jsem,“ usmál se Naruto. Kakashi si povzdechl.
Už někdy ztrácel hlavu nad Narutovým myšlením.
„Nechme toho, oba víme, že na nás nemáš,“ zakřičel Deidara vítězně. Otočil se, že půjde pryč cestičkou, kudy oba přišli. Avšak ho překvapil křik z vrchu. Zvedl hlavu k oblakům. Kdyby nezaútočil Tobi, tak by byl už na zemi, pod chlapcovým sevřením. Tobi se vyšvihl před Deidaru a strhnul letícího Naruta k zemi, do křoví. Naruto zaskučel bolestí. Černovlasý muž mohl jen zaslechnout „puf“ a chlapec zmizel v obláčku kouře. Muž se zmateně díval kolem sebe, když se podíval na Deidaru. Ten znova čelil Narutovým útokům.
Ten chlapec ho zaujal hned, jak sem přišli. Teď ho však zajímá ještě více. Deidara – senpai mluvil tak, jakoby toho chlapce už potkal. Studoval každičký chlapcův pohyb. Místo aby šel pomoct svému blonďatému parťáku, tak tam jen tak seděl a koukal na toho mladíka, jak se snaží ubránit.
„Rasengan!“ zakřičel Naruto. Jeho druhé já mu v ruce začalo tvořit malou větrnou kouli, která se začal zvětšovat. Vítr se začal vsouvat do větrné koule. Naruto se rozběhl. Už chtěl zasadit rozhodující ránu, když jeho ruku chytil černovlasý
muž. Chytil chlapcovu ruku, ve které dřímala koule. Přetočil Narutovu ruku
za zády. Chudák Naruto nevěnoval pozornost větrné kouli, a tak se ztratila. Muž ho přirazil čelem ke stromu.
„Zklidni se,“ zašeptal mu muž do ucha. Naruto sebou trhl. Zmítal sebou jako žížala, když ji vytáhnete ze země.
„Tobi, nech ho být. Ten patří Itachimu a Kisamemu,“ přerušil mužovu pozornost.
Deidara se otočil a odcházel. „Ještě se uvidíme, Kakashi. I s tebou… Naruto,“ zasmál se Deidara.
„Zatím, Naruto – kun,“ zapředl muž. Chlapec vyjeveně koukal za rameno, jestli uvidí toho Tobiho, nebo jak se jmenoval. Muž si ho otočil čelem k sobě, takže se teď chlapec opíral zády o kmen stromu.
Muž se, se svojí maskou přiblížil k tváři chlapci.
„Jsi slabý, Naruto.“ Naruto zčervenal vztekem. Co si to ten chlap dovoluje?
Muž pustil chlapce na zem, který se po kmeni svezl a padl zadkem na zemi. Poté odešel stejným směrem, jako jeho parťák.
Naruto měl tik v oku. Jeho barva v obličeji nebyla červená, ale už
rudá. Kdo byl ten chlap, co je zač?
„Naruto, jsi v pořádku?“ přiběhla za Narutem kamarádka. Přiložila
svoji dlaň na Narutovu ránu. Z její dlaně se začalo zvětšovat nazelenalé světlo. Vyšetřila všechny Narutovy rány, poté si stoupla i s chlapcem. „Jak ti je Naruto?“ přeměřoval si svého studenta Kakashi.
„Měli bychom to ihned nahlásit Hokage,“ navrhl Sai.
„Ano, to jistě -“ nedořekl ani Kakashi větu a Naruto je přerušil.
„To, to necháte jen tak? Musíme se za nimi vydat a zničit je,“ začal mávat poplašeně rukama.
„Naruto, sami nic nezmůžeme,“ zanadávala Sakura. Kakashi kývl.
„Co teď mužeme jen dělat je to, že se ihned vrátíme k lady Tsunade a dáme ji ihned o všem vědět. Nesmíme být ukvapení, Naruto,“ uznal Kakashi.
„Ale to už bude pozdě,“ odsekl Naruto.
Rychlým tempem se rozešel ke dvojici, se kterou před chvilkou bojoval.
Tedy… spíše jen s tím jedním. Ten druhý ho ihned odrazil. Ještě teď se mu vařila krev, když si vzpomněl na toho muže. Jak lehce ho přepral. Neudělal nic, ani jedno zatracený jutsu a měl ho pod palcem. Možná je slabý. Měl by více trénovat. Naučit se nový techniky. S větším odhodláním, než zprvu měl se rozeběhl za
dvojicí.
Kakashi jen něco zavrčel. „Zůstaňte tady. Nikam nechoďte. Hned tu budu.“
A také se rozeběhl. Avšak ne za dvojicí, ale za Narutem, aby ho rychle zastavil. Bylo pošetilé s nimi bojovat. Naruto je silný, ale ne na tolik, aby je porazil a sám.
Blonďatý chlapec konečně uviděl zlatou hřívu člena Akatsuki. Hned vedle něho šel černovlasý muž, který měl svojí tvář schovanou v oranžové masce.
„Hej! Ještě jsem s vámi neskončil! Tahle podle utéct!“ řval Naruto. Vyndal z taštičky dva kunaie a hodil je po dvou osobách. Kunaie trefili svůj cíl.
Zapíchly se do dvou těl. Hned na to Naruto uslyšel dvakrát po sobě „puf“ a osoby byly pryč. Chlapec samým překvapením otevřel pusu. „Jak…?“
„Nejsi jediný, kdo umí vytvořit klony, Naruto – kun,“ opět ten ledový hlas.
Naruto nadskočil. Otočil se a spatřil toho muže, který šel s Deidarou.
„Kdo jste?“
„To není důležité,“ zamračil se muž. Chlapec se nadechl. „Chcete mě zabít? Tak do toho,“ stoupl si do bojovné pózy. V dlaní stále svíral kunai.
Ani nestačil zaregistrovat, kdy se muž pohnul a už stál za Narutem.
Chlapec ztuhl. Nestačil říct ani ramen a už znovu, podruhé v tomto dni, byl přiražen ke zdi.
Muž ho svíral tak silně, že se Naruto málem zakuckal. Muž povolil sevření a Naruto se mohl alespoň mírně pohnout.
„Takže… znovu jsi mne neporazil. Hm, mám to brát tak, že mě nechceš
porazit? Nebo snad na to nemáš sílu?“ zašklebil se muž pod maskou.
Naruto to však vidět nemohl.
Chlapec stiskl své pěsti. Znovu. Znovu ho urážel.
„Jděte k čertu!“ vykřikl.
Muž se rozesmál.
„Tam už jsem.“
„Kdyby jste mi chvilku nechal, tak ležíte na zemi a ani nemrknete,“ oznámil mu Naruto.
„Tak to je škoda, že jsem si to nechal ujít,“ chytil chlapce za kombinézu, aby ho mohl vyzvednout. Teď si hleděli do očích. Tedy… spíše Naruto koukal jen do
jedné dírky, kde na něj vykukovalo červené oko?
,Že by další Uchiha? Ne, ne… jsou jen dva!´ pomyslel si Naruto.
„Takže, co s tebou mám dělat?“ dělal jakože přemýšlí.
Naruto na něj hleděl jako na blázna.
„Třeba mě pustit a jít si každý sám za svým?“ nadhodil.
„Ne, to ne,“ přiblížil se znovu k chlapci. „Tohle jsem na mysli rozhodně neměl,“ zašeptal muž.
„Jsi zvláštní, Naruto. Kdo doopravdy jsi?“ Naruto nechápal otázku. Jak, kdo doopravdy je? Naruto Uzumaki!
„J-já jsem… jsem…“ přerušil ho muž.
„Kdo? Znám tě? Ne! Tebe bych si pamatoval.“ Zvedl muž ruku ke své masce, aby si ji kousek oddělal. Naruto tak mohl vidět kousek jeho plných rtů.
,Co ten muž sakra dělá?´ zpanikařil chlapec.
Muž přejel po chlapcové tváři jedním prstem. Jakoby se bál, že se chlapec rozpadne.
Naklonil se ještě více k Narutovým rtům. Chlapec zděšeně sledoval přibližující se rty. Hypnotizovaně hleděl před sebe. Dech se mu začal zrychlovat. Začalo mu být horko. Moc velké horko.
„Znám tě?“ šeptal muž. „Kdo jsi?“
Pak už jen Naruto ucítil měkké rty na těch svých. Samým překvapením, co si
to muž dovoluje, otevřel ústa. Muž toho využil a vklouzl do nich jazykem. Naruto
tlumeně vykřikl. Před očima se mu začaly dělat mžitky, tak oči raději zavřel. Kolena
se mu podlamovala.
Kdyby ho muž nechytil, tak by jistě padl na zem. Dál se nechal líbat a ani si neuvědomoval přítomnost. Jakoby se čas zastavil. Jakoby se on zastavil.
Jakoby zkameněl. Všechno se mu najednou začalo vracet. Ty rty, přibližující se k
němu. Muž, který nazvedává svoji masku, aby odkryl kousek ze své tváře. Měkké
rty, které ho teď líbaly, líbaly!
Naruto se odtrhl. „C-co jste t-to…“
Muž se zarazil.
„Musím jít. Někdo jsem jde.“ A zmizel. Naruto zmateně stál u stromu, kde se ihned
svezl na zem. Nevšímal si mistra Kakashiho, jak mu mává rukou před obličejem, Sakuru, jak na něj křičí, aby se probral. A dokonce ani nezaregistroval Saie, který
celou dobu seděl na větvi stromu. Jako v transu hleděl před sebe.