1. zápis

Můj milý deníčku, jmenuju se Kakashi…Hatake Kakashi. Já vím, že ty víš, jak se jmenuju, ale stejně…tohle jsem si dlouho strašně přál říct. Přijde mi to děsně cool.
Takže…co bych ještě řek…Jo… Včera se mi Gai smál. Mám prej směšný vlasy. Tak jsem ho vyzval na kámen, nůžky, papír a ten debil to zase projel. On toho bude litovat. Netuší, co to každý ráno vypotřebuju tub gelu, abych si udržel takový moderní rozcuch.
Btw, asi si koupím žiletku a vlasy obarvím na černo (chodil sem totiž do Sasukeho klubu Jak být emařem ve třiceti dnech, ale potom, co frnknul z Konohy, se klub rozpad a tady podezřele stoupl počet sebevražd).
Teď jsem zrovna vstal a musím jít k Hokage. Ta stará bréca Tsunade pořád něco chce. To je pořád Kakashi tohle, Kakashi tamhleto. Ani nemám si pořádně přečíst knížky od velkého Jyraiy-samy….

Tak. Jsem zpět a můžu vesele pokračovat v zápisu.
Takže…Když jsem se vypravoval k Tsunade, přeběhla mi přes cestu černá kočka. Samozřejmě, že jsem považoval za svou povinnost ji chytit a přebarvit na modro, aby už nenosila smůlu. Jelikož to trvalo asi další dvě hodiny, zase sem přišel pozdě. Ha…aspoň moje cool pověst nebude pošramocená.
Před dveřma jsem se zastavil a snažil se trochu ulíznout účes, protože jsem si vzpomněl na Gaie, jak se mi posmíval. Potom jsem rozkopl dveře a se svojí hláškou: „No fear. Hatake Kakashi is here!“ jsem oslnivě vstoupil.
„KAKASHI!!!!“ její řev mi málem vyrazil ušní bubínky. „Kolikrát jsem ti říkala, abys tohle nedělal. A zvlášť, když jsi v mojí kanceláři.“
Cože? Tohle mi ještě nikdy neřekla, ale pravděpodobně jsem to jenom zapomněl. Podíval jsem se na ni a málem se roztlemil. Na jejích šatech byla velká skvrna a jelikož na stole měla položený saké, tak hádám, že se mě pěkně lekla, když jsem ji nachytal při nasávání. Nahlas jsem ale nic neřek. Asi by potom mým úžasným účesem vytřela podlahu. Čarodějnice jedna stará.
Pro jistotu jsem se postavil do pozoru. „Moje chyba. Sorry.“
Hokage si odkašlala a pokračovala dál, jako by se nic nestalo. „Kakashi, mám pro tebe úkol.“
„Hmm?“
„Najdeš mi můj prsten. Včera jsem šla spát a ráno jsem ho už neměla na prstě.“
Cože?? To si dělá prdel. Já jsem úžasný Hatake Kakashi. Nemám čas na nějakej pitomej prsten. Mimo to si s ním určitě včera hrála a spadnul ji do výstřihu. Její hrudník je tak velkej, že kdyby tam někdo něco chtěl někdy hledat, musel by si vzít mapu a aspoň deset hodin volna.
„A dívala jste se třeba pod postel, nebo někam jinam?“
„Kakashi!“ židle se proletěla vzduchem a skočila někde mimo pracovnu.
„No jo…vždyť už du.“
Když jsem vyšel ven, vztekle jsem nakop patník. Tohle mi byl čert dlužnej…