12. Kisame&Zetsu

Kisame seděl na záchodové míse a bez známky života zíral do zdi. Hlasité dupání s ještě hlasitějším nadáváním se neslo celou chodbou. Do dveří z ničeho nic vrazí mohutná rostlina. Kisame se i přesto nepohne ani o milimetr.

Z: (zařve) Hej, ty! (ukáže na žraloka)

Ki: (bez reakce)

Z: (zůží se mu zorničky) Rybo!!!!

Ki: (mrkne)

Z: (přejde k němu a začne střídavě měnit hlas) Kisame, Kisame, Kisame …

Po půl hodině

Z: Kisame, Kisame, Kisame (neustále opakuje)

Ki: (pomalu k němu otočí hlavu) Moje … r-rybičky … jsou mrtvé! A já … s tím nemohl nic udělat. Ni-nikdy si .. t-to neo-neodpustím … nikdy. (začne vzlykat)

Z: (zavrtí nechápavě hlavou) Kam jsem se to dostal?! Na každém rohu (začne ukazovat na stěnu) debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček a jenom támhle je výjimka, tam vidím dva blbečky vedle sebe. (opětovně zavrtí hlavou)

Ki: (se slzama v očích) To máš z Cimrmana.

Z1: Odhalil  nás.

Z2: Ztratíme se?

Z1: Ano, ztratíme.

Zetsu potichu vycouval z koupelny a vydal se nazpět do své krásné zahrádky plné různých vzácných i obyčejných květin, keřů a stromů.
Kisame mezitím dále seděl na záchodě a přemýšlel o vhodné pomstě. Ryby byli jeho jediný přítel, kromě Itachiho, ale s tím si nikdy moc nepokecal. Žralok pohlédl na svou Samehadu a v okamžiku procitl.