13. díl

Akira byl rozpálený touhou a měl sto chutí démonovi říct, aby už konečně přestal blbnout a přešel k pořádné akci. Ovšem kait mu k tomu nedával žádnou možnost. Neustále ho líbal na různá místa a rukama laskal jeho kůži. Hrál si s ním jako kočka s myší a chlapec měl i přes všechnu tu rozkoš sto chutí démona pořádně nakopnout, aby to už neprotahoval. Ten si ale nenechal říct a i když viděl, jak moc vzrušený Akira je, pořád se jeho klínu vyhýbal.

Zato Akirovy zábrany už pomalu všechny spadly. Netrvalo dlouho, jen ještě jeden polibek na krk, a Akira prostě neodolal a začal démona sprostě osahávat. A vybíravý zrovna nebyl. Nebo byl? To záleží na tom, jak se na to kdo dívá. Zajel démonovi rukou do rozkroku a začal si hrát s jeho penisem. Démon nejprve zasykl touhou, ale pak se usmál. Přitáhl si chlapce do náruče a nechal ho, aby si s jeho tělem dál dělal, co se mu zlíbí. Sám ovšem, za stálého líbání, sjel jednou rukou k jeho otvoru a přejel přes něj. Akira si toho téměř nevšiml. A pokud přeci, nevěnoval tomu moc pozornosti. Kait pomalu vsunul jeden ze svých prstů dovnitř. A to už odezvu mělo.

„Co…?“ vyjekl chlapec a zvedl k démonovi pohled.

„Neboj se,“ šeptl mu Kait do ouška a něžně ho políbil. Zkusmo přitom pohnul prstem. Akira nejprve zasykl, ale pak vzdychl slastí. Kait se usmál, znovu ho políbil a dál pohyboval prstem. Po chvilce přidal druhý a potom třetí. Když věřil, že je chlapec dostatečně připraven a že ho to nebude bolet, a pokud ano, tak jen minimálně, vyndal prsty.

Akira jenom nespokojeně zabručel.

Kait se na něj zářivě usmál. „Nespěchej, dočkáš se,“ s těmito slovy chlapce otočil čelem ke kachlíkům a natiskl se na něj.

Pomalu do něj začal vstupovat a když tam byl až po kořen, počkal, než si chlapec zvykne. Netrvalo to dlouho a Akira se zkusmo pohnul sám. A jelikož se neozvaly žádné vzlyky, žádné bolestné sténání, nýbrž slastné vzdychání, začal Kait přirážet.

Nejprve pomalu, ale potom čím dál rychleji. Akira byl rád, že má tvář přitisknutou na studené kachlíky, protože jinak by se asi horkem roztavil. Až taková vášeň s ním lomcovala. Když Kait skoro došel vrcholu, sevřel v ruce Akirův penis. Druhou se opíral o kachlíky. Protože jinak by asi žuchnul na zem. I když kachlíky byly taky nebezpečné, přeci jenom, byla na nich voda a ta voda byla kluzká…

Kait chlapcův úd začal třít v rytmu přírazů a během necelé minuty oba vyvrcholili součastně. Kait chvíli setrval nehybně, částečně opřený o Akirovo tělo, částečně o ty zrádné kachličky. Potom ale z chlapce vystoupil a usadil se ve sprše na zem. Akira, kterému se po sexuálním vyčerpání klepaly nohy, se mu sesul do náručí. A byl by to nádherný a romantický moment, kdyby se za dveřma neozval pronikavý hlas…

„CO TAM SAKRA DĚLÁŠ? NEMÁŠ BÝT NÁHODOU VE ŠKOLE? ZAPOMEŇ NA TO, ŽE TI BUDU PSÁT NĚJÁKOU OMLUVENKU! A KDE JE TEN ZPROPADENÝ DÉMON, TOHO TAKY SCHÁNÍM UŽ NĚJÁKOU DOBU!“

To byla samozřejmě Isobel a vypadalo to, že je pěkně naštvaná.

„Ksakru!“ zaklel Akira. „Já úplně zapomněl, že je dneska pondělí…“

„Kdy ti začíná škola?“ zeptal se Kait.

„Už začala,“ pohlédl Akira na hodiny, co v koupelně vysely, „před hodinou…“

„Myslíš, že z toho bude velký průšvih?“ zeptal se Kait.

„Nevím…“ sklopil chlapec hlavu. „A vůbec nevím, co mamka řekne na nás dva dohromady…“

„Ví, že jsi gay?“ zeptal se Kait a vytáhl chlapce na nohy.

„Nevím, ale myslím, že minimálně něco tuší…“ kníkl Akira a pak prskl, když mu na hlavě přistál ručník a zakryl mu výhled. „Co děláš?“

„Přihrávám ti ručník?“ nadhodil Kait. „A neboj, bude to dobrý.“

„To si myslíš ty,“ zabručel Akira a sledoval démona, jak se oblíká.

„Bude, uvidíš,“ prohlásil pevně Kait. Sebral mu ručník a sám z něj začal stírat vodu. Potom mu přihrál jeho oblečení a počkal, než se do něj chlapec nasouká. Teprve potom démon odemkl dveře do koupelny a jen tak tak se vyhnul Isobel, která okamžitě vtrhla dovnitř, rudá vzteky.

„Tak vy ste tady oba?“ promluvila až nebezpečně klidným hlasem. „A co jste tady dělali? No? To by mě totiž vážně zajímalo.“

Akira pohlédl na démona. Ten na něj jenom mrkl a pak opět pohlédl na Isobel. „Co bysme dělali. Nic nepěkného.“

„Tak nic nepěkného?“ zabručela Isobel. „A vy si jako myslíte, že tomu budu věřit? Jednu věc vím naprosto jistě. Akira je gay a jediný důvod, proč byste tu byli zavření oba ve stejnou dobu je ten, že jste se dali dohromady.“

Akira jenom vytřeštil oči, „Mami…?“

Ale Isobel se překvapivě usmála. „Nic proti tomu nemám. Jenom vás chci varovat. Hlavně tebe!“ ukázala na démona. „Jestli se mu kvůli tobě něco stane, tak tě budu mlátit tak dlouho, dokud nevypustíš tu svoji zpropadenou dusi!“

„Má to znamenat, že jsem od vás dostal povolení?“ zeptal se Kait a pozoroval Akiru, který jenom udiveně valil kukadla.

„Ano, i tak by se to dalo brát. Ovšem, to nic nemění na tom, že tenhle mladý muž,“ ukázala na Akiru. „Má být ve škole a jestli tam okamžitě neodklusá, tak tě k němu už nikdy nepustím. A ani jeho k tobě!“ zapředla Isobel sladkým hláskem. ale její oči prozrazovaly, že to myslí smrtelně vážně a že jestli se někdo odváží jenom pomyslet na to, že by ji neposlechl, čeká ho doživotní utrpení.

Akira se konečně vzpamatoval a pobral, co matka říkala. Okamžitě vystřelil z koupelny do svého pokoje. Popadl věci do školy a už uháněl ze schodů ke vstupním dveřím. vklouzl dobot a do bundy a byl pryč, než bys řekl švec.

***

Než se z toho, jak hoch vystartoval, stačil Kait vzpamatovat, byl Isobel někam vlečen. Když se konečně zorientoval, jak ho vlekla, byli už v obýváku, kde pořád byla rozestlaná pohovka.

„To asi můžu uklidit, že?“ zabručela Isobel.

„No, obávám se, že ano.“

„To jsem si mohla myslet, že jí nebude potřeba,“ zakroutila žena hlavou. „Mi na tobě bylo hned něco podezřelýho. Ale že by to byla zrovna sexuální orientace, to jsem opravdu nečekala.“

„Ale jak koukám, nic proti tomu nemáte,“ usmál se Kait a pomohl jí sklidit pohovku.

„Ne, nemám, ale co jsem řekla v koupelně, to platí a bude platit tak dlouho,jak budu živa,“ změřila si démona přísným pohledem.

„Jistě,“ sklonil Kait pokorně hlavu.

Isobel jenom kývla.

Když byla pohovka sklizená, Isobel démonovi pokynula, aby ji následoval. Stanuli v předsíni, kde se na ně šklebila hromada svitků.

„Takže je tam opravdu dovezete?“ zeptal se Kait.

„Už jsem to jednou slíbila, ne?“ mrkla Isobel.

Kait kývl a pak společně začali nosit svitky do Isobelina auta. Bylo jich hodně a téměř se tam nevešly. Ale nakonec se to povedlo. Kait a Isobel se potom usadili na přední sedadla a Isobel nastartovala motor. Sešlápla spojku, zařadila jedničku a rozjela se k bráně ven z pozemku. Dálkovým ovládáním si ji otevřela a vyjela ven. Brána se za nimi sama zavřela.

„Dej si pás,“ prskla Isobel na Kaita, když si všimla, že ho nemá, i když třímal tu svoji katanu. „A máš štěstí, že se vešly všechny svitky najednou, protože to, co by se nevešlo, by skončilo v krbu, nebo v kamnech.“

Kait si tedy pás zapnul a potom teprve Isobel odpověděl: „Věřím, že byste takového vandalismu na dějinách byla schopná. I když je pravdou, že netvrdím, že jsem s těmi svitky zacházel o moc líp.“ Usmál se a pak dál sledoval silnici před sebou.

Isobel mezitím zařadila trojku a netrvalo to ani pět minut a vjeli do města.

„Kde je ten tvůj zatracený antikvariát?“ zeptala se Kaita.

Kait tedy začal navigovat a během patnácti minut a jedné špatné odbočky před ním opravdu stanuli. Isobel zaparkovala u obrubníku, vypnula motor a pak oba vystoupili. Isobel auto zamkla a s démonem v patách vstoupila do obchodu.

>>>*♥♥♥*<<<

Akira dorazil do školy právě tak akorát, aby stihl třetí hodinu, což byla biologie. Právě ta biologie, ve které měli psát ten hnusný test. Jednu věc ovšem Akira věděl moc dobře. Učil se a tak si prakticky všechno, co mělo být v testu, pamatoval. Zazvonilo a do třídy nakráčela jejich profesorka, paní Kamenná. Byla to vysoká důstojná padesátnice, jejíž kaštanové vlasy prokvétalo několik šedých pramenů. Vždy je měla svázané do pevného drdolu a nosila brýle.

„Sednout!“ zavelela, když se postavila ke katedře.

Třída si na její pokyn sedla a Kamenná hned spustila: „Tak, na dnešní den jsem vám slíbila test. A ten test si samozřejmě napíšeme. Mai, pojď sem a rozdej prosím písemky.“

Oslovená se zvedla ze své lavice a převzala od profesorky štos zadání. Potom začala obcházet třídu. Když všichni obdrželi zadání a Mai byla opět na svém místě, Kamenná zvolala: „Začněte psát, teď!“

Během pár vteřin nebylo slyšet ve třídě nic jiného, než klapání tužek na papírech. I Akira psal. Když se totiž na své zadání podíval, zjistil, že je naprosto jednoduché. A nebo to bylo tím, že se prostě učil. A byl evidentně jeden z mála, protože během patnácti minut se ozývaly pravidelně už jenom asi tři tužky. Ostatní sem tam do písemky něco čmárli, ale nevypadalo to, že by opravdu něco psali.

***

Byl skoro čas skončit a Akira dopisoval poslední větu. Udělal tečku a spokojeně odložil tužku. Byl si stoprocentně jistý, že horší jak jedna minus dostat nemůže. Už stačil zjistit, že Kamenná je možná přísná, ale vždy spravedlivá. Proto se taky na písemku tak připravoval, místo toho, aby si, jako někteří, napsal tahák. Navíc jim je stejně Kamenná všem odhalila. U ní nemělo smysl si tahák pořizovat. Ještě se totiž nestalo, že by nějaký nenašla.

Zazvonilo a Akira sesbíral svoje věci. Další hodinu měli angličtinu a on se chtěl profesora zeptat, jestli by bylo možné dnes odprezentovat jeho referát na přečtenou knihu. Přeci jenom, chtěl to mít za sebou a navíc, byla to dobrá známka téměř zadarmo. Profesora našel v jeho kabinetě. Právě si sbíral věci, které na hodinu bude potřebovat.

„Ano, Akiro? Potřebuješ něco?“ zeptal se profesor, když chlapec po zaklepání strčil hlavu do dveří.

„Pane profesore, chtěl jsem se zeptat, jestli by bylo v možné, abych dnes odprezentoval referát na přečtenou knihu.“ vychrlil Akira.

„Tos to zvládnul tak rychle?“ zeptal sej profesor. Jmenoval se Alexander, byl mladý, milý a nosil moderní brýle.

„Ano pane profesore. Nebylo to těžké. Před pár dny jsem jednu anglickou knihu dočetl, tak jsem si říkal, že bych mohl prezentovat ji.“

„Tak dobrá, můžeš to odprezentovat,“ souhlasil nakonec profesor. „A teď pojď nebo tě budu muset zapsat do třídnice za pozdní příchod.“

Akira už měl na jazyku poznámku, že by musel zapsat i sebe, protože by byl pozdě i on, ale spolkl ji a společně s profesorem vyrazil ke třídě.