17. Elle&Karin

Ell s Karin se snažily ve svém pokoji zabít nudu malováním na plátno. Z chodby se ozvala menší rána. Jako by to vycházelo z Hidanova a Kakuzu pokoje. Obě nad tím pouze zakroutily hlavami, protože věděli, že Hidan dělá v pokoji dost často ohromný rámus.

Kar: Co to bylo za hluk? (koukne udiveně na dveře)

E: (přitiskne ruce s barvou na čtvrtku) Hidan. Určo dělá ten svůj primitivní rituál.

Kar: Rituál? Jaký rituál? (vyděšeně) On je nějaký okultista?

E: Něco takového. (vezme jinou barvu) Jeho kult uctívá boha Jashina. Musí mu darovávat oběti a on jim za to dává nesmrtelnost. Ať budeš chtít jakkoliv, nikdy ho nezabiješ. Můžeš mu useknout cokoli, ale tomu zmetkovi to nijak neublíží. Kakuzu ho pokaždé sešije, ale jen když ho hezky poprosí. (zlomyslně se ušklíbne)

Kar: Páni, to zní strašidelně. (oklepe se) Nechtěla bych s ním být v týmu.

E: (otře si ruce do ručníku) Myslím si, že Kakuzu budí větší respekt, než Hidan. Hidan je skoro jako dítě, jedná bezmyšlenkově a často na to doplácí. Hlavně ztrátou končetin.

Kar: Hmm. (zamyslí se) Oba dva vypadají hrůzostrašně skoro jako …

E: (skočí jí do řeči) Zombie bratři. (zasměje se)

Kar: (zarazí se) Zombie? Bratři?

E: Jo jo. Zombie bratři jim začal říkát Kisame. Copak nevidíš tu podobu? (začne máchat rukama)

Kar: (zahihňá se) Podoba je jasná.

Z chodby se ozve rána.

Kar: (lekne se) Co to zase bylo?

E: Klid. Raději si zvykej. Takové zvuky sou tu dost často.

Kar: Skvělý. (zamumlá)

Obě se dál věnovali svému kreslení a chvilkama mezi sebou prohodili několik vět. Jinak mlčeli. Obě přemýšleli o zařazení do Akatsuki. I když tu byla Ell dřív stejně se jí té pocty, být zařazena jako právoplatný člen, dostalo až teď.
Zato team Taka byl přijat po necelém půl roce. Což se Karin zdálo, až podezřelé. Neměla z toho moc dobrý pocit.