18. Sasori&Deidara

Po půl hodině byl Sasori konečně hotov se svojí prací, kterou nedělal zrovna moc ochotně, ale nic jiného mu nezbývalo. Deidara spokojeně chrupal na stole po narkóze, kterou mu loutkař dal.
Sasori ho chvílí pozoruje, ale po chvíli mu to přijde jako dost velká ztráta času. Raději bude svůj volný čas trávit mícháním jedu. Loutkař si sedne k lahvičkám s jedem a začne je přerovnávat.

Po třech hodinách

Blonďák se přetočí na druhý bok a skácí se na zem, jelikož operační stůl není zrovna široký. Loutkař se přetočí na židli a ušklíbne se.

Sa: Dneska nemáš svůj den, co? (zasměje se)

D: (protře si zadek a vstane) Dnešek bych nejraději vymazal ze své paměti.

Sa: Žádný problém. Mám tu něco … (tajemně se usměje) po čem si zaručeně nebudeš pamatovat dnešek, ani včerejček (vezme do ruky lahvičku) ani předvčerejšek. Jednoduše nic. (koukne se na ni) Vedlejší účinky jsou: vypadání vlasů, nehtů, slepota, drolení kůže a pomalé odumírání životně důležitých orgánů. (přetočí svůj pohled na zděšeného blonďáka) Tak chceš? (natáhne k němu ruku s lahvičkou)

D: (zacouvá) Ne, díky. To nebude třeba. (snaží se nahmatat kliku)

Sa: (zvedne se) Snažíš se vlézt do skříně?

D: (otočí se) Heh. Chybička se vloudila. (opět se otočí směrem k Sasorimu)

Sa: (něco zaslechne)

D: (pomalu k němu přejde) Děje se něco?

Sa: (ještě chvilku poslouchá, potom začne opět věnovat pozornost Deidimu) Slyšel jsem křik. Ženský křik.
Sasorimu začalo postupně něco docházet a tak se vydal ke dveřím. Deidara ho věrně následoval. Chtěl také zjistit, co může být za tajemným křikem, který slyšel pouze jeho partner.