Anime a manga fanfikce
    2

    „Ty seš rád zabijákem, že?“ zeptá se Kisame.
    „A ty seš rád rybou? Já jí nezabil! Jenom uspal!“
    „V tom případě…. se probudí, že?“
    „Jo, ale nejdřív za dvě hodiny…. teď si s ní můžu dělat co chci… podívej“ přejede jí prstem po tváři.
    Dívka se pod dekou zakroutí a převalí se na bok.
    „To bylo co?“
    „Vedlejší účinky…“ pohodí rameny Itachi „…. může reagovat, ale neprobudí se.“
    V tom se ozve divný žbluňkavý zvuk.
    „To bylo co?“ zarazí se Itachi a hodí pohled na Kisameho.
    „Vedlejší účinky….. včerejší večeře…“ zazubí se Kisame.
    „Kisame?…. Vypadni!“
    „Notak… nemůžeš jí mít jenom pro sebe….“
    „Padej!“ okřikne ho a ukáže mu dveře.
    „To je moje jediná šance….“ Kisame natahuje ruku….
    „Kisame!“ okřikne ho a praští ho přes ruku. „Opovaž se na ní sáhnout!“
    Sám se diví, proč jí tak brání, ale představa, jak se chovala, když ho viděla ve svý skříni…. ho přesvědila o tom…. že Kisame asi nebude ten… od kterého by se nechala… ehm…. znásilnit?
    Dívka se zase přetočí. Oba se uklidní a začnou jí sledovat.
    „Měl bys vypadnout…. za chvíli se probudí a nechtěj vědět, co by se ti mohlo stát, kdyby tě tu viděla….“ Kisame se neochotně zvedne, něco si zabručí, ale odejde.
    „Sláva…..“ Vydechne Itachi a opře se o zeď. Na chvíli by se i zdálo, že zavřel oči.

    „Co chceš?“ zamumlá ospalý hlas. Itači sebou trhne a otočí se tím směrem. Pořád spí. Mluví ze spaní.
    Už přestává působit… radši vypadni……“ ozve se hlas v Itachiho hlavě.
    „Nech mě spát, sakra!“ přetočí se na druhý bok.
    Itachi se až teď zvedne a odchází.

    „Drž hubu, aspoň chvíli!“
    Najednou otevře oči. Zamrká. Chvíli trvá, než se vzpamatuje.
    „Sakra!“ posadí se. „Kde to sem?“
    Než si to stihne prohlídnout, uslyší kroky. Rychle si lehne a dělá že spí.
    Odešel….. to uděla chybu… neví, komu jí nechal….“ ušklíbne se Kisame a otevře dveře.
    Dívka se snaží chovat tak, jako doteď, ale jelikož neví, jak se chovala, tak jí to nejde tak snadno. Hlavně když cítí ten odpornej rybí smrad přímo před nosem. Počkat… cože?….
    Její ruka vyletí a Kisame odletí na druhej konec pokoje.

    Zvedne se. Ale rychle zase zaleze. Takhle oblečená přece mezi chlapy nemůže.
    V tom přijde Itachi. První pohled mu padne na dívku, krčící se pod dekou a ten druhý na rozpláclou rybu, co vypadá jako Kisame.
    „Itachi Uchiha…“ vysouká ze sebe dívka.
    „Midori Minadová…“ oplatí jí Itachi, že jí taky zná. Dívka se tím moc nezabývá a hned jde na věc.
    „Proč si mě sem vzal?!“ zeptá se tvrdě.
    „No….“ snaží se, aby to vypadalo, že přemýšlí….
    „Budeš hrát Konan….“ Vzchopil se Kisame. „Dala výpověď, protože se jí nelíbil plat. A Kishimoto jí jako skoro jedinou nechce zabít…“
    Midori dostává tik do oka.
    Kisame přistoupí k Itachimu.
    „Já věděl, že to nezabere…“ pošeptá mu, když v tom se kolem prořítí tornádo.
    „ITACHI UCHIHO!!“ zařve.
    „Ahoj, bratříčku….“ pozsraví ho s úsměvem.
    Ale na Sasukeho tváři takovej úsměv nenajdete. Ta je naštvaná.
    „Kde. Je. Muj. Scénář!“ zařve na něj.
    „Já ho nemam…“ odpoví v klidu Itachi.
    Midori se uchichtne. Jako by se dívala na sebe. Sasuke se na ní otočí.

    „Co to je?“ zeptá se a ukáže na ní.
    „Ou, až do teďka jsem si myslela, že člověk.“ ale zase se uchichtne.
    „Je tu něco k smíchu?“ napučí se Sasuke.
    „Víš… takovej Sasan… to se hned tak nevidí…“ pořád se chichotá.
    Sasukemu se rozzáří oči, až se toho lekne a přestane se smát.
    „Áháá! Takže fanoušek… přišla sis pro podpis?“
    „Eh? no.. já nepřišla…. já byla… jaksi… přinesena…“ hodí zamračený pohled na Itachiho.
    Sasuke se na něj s tázavym pohledem otočí.
    „Brácho? Na co jí tu máš?“ a trošku přivře oči.
    „Do toho je ti….“ zatne ruce v pěst, ale nenapadne ho žádný slovo, tak jí zase odtáhne. „…nic“

    „Naval scénář.“ pokračuje Sasuke v tom, proč přišel a podá mu ruku. Spíš nastaví.
    „Já ho nemam, k čemu by mi byl tvuj scénář?“
    Jak je tak Midori pozoruje, vybaví se jí její hádky.

    Naval to!“
    Já to nemam!“

    „Dělej, Itachi! Já musim vědět, co mam říkat!“
    „Říkej co chceš….. musíš se vžít do role….“
    „Budu říkat co chci a Kishimoto mě vyhodí a zabije! Vlasně napřed mě zabije a pak vyhodí! Já ho potřebuju….“
    „Tak si ho najdi.“

    Tak si ho najdi!“ vybaví se Midori její hlas.

    „Má ho v šuplíku….“ napadne z ničeho nic Midori. Bratři se na ní otočí. „….se spodnim prádlem.“ dodá a ušklíbne se.
    Sasuke sebou flákne.
    „J-Jak-“ Itachi zadržuje tik.
    „Zkusila jsem a trefila se. Příště si rozmysli, než uneseš staršího sourozence.“
    Sasuke vyletí.
    „Takže je to pravda?“ podívá se na Itachiho. Podle jeho výrazu soudí, že jo.
    „T-To se mu mam hrabat v…“
    „Nemusíš…. můžu tam jít já…“
    Itachi se vzpamatuje. „Ne, to je dobrý… přinesu ho…“ a zmizí.

    Sasuke se otočí na Midori.
    „T-ty schováváš věci do…“
    „Jo… i na mnohem horší místa… by ses divil, kde všude se daj schovat ty bráchovo miniblbosti…“
    Sasuke nevypadá, že by to chtěl vědět…. ale stejně by ho zajímalo, odkať ty jeho věci pořád tahá, že jsou někdy tak divně deformovaný……
    „A ty máš… mladšího bráchu? Kolik mu je, proboha?“ udiveně si jí prohlíží… taková mladá a ještě má mladšího sourozence…..
    „Sedm..“ Sasukemu se protáhne obličej.
    „No moc nekoukej… jemu taky bylo sedm, i když před sto lety…“ hodí rukou směrem ke Kisamemu.
    „Cože?“ ohradí se Kisame.
    „Jo. Těžko uvěřit. A tobě je kolik?“
    „Hele nejsi moc zvědavej?“ Zarazí ho Kisame.
    „Zvědavej? To říká někdo, kdo mi leze do skříně?“
    Kisame se napučí a otočí se zády. Midori si všimne jeho zadní kapsy.
    „Dík.“ prohlásí, když mu z ní vytáhne arašídy.
    „To je pro Kishimota!“ natáhne se po nich Kisame, ale Midori uhne a on se rozplácne na zem.

    V tom se objeví Itachi.
    „Tady.“ podá Sasukemu sešit s černym obalem. Sasuke mu ho vytrhne z ruky a hned jím začne listovat.
    „Sakra! ,Chcípni, ty hajzle?´ proč mi to dělá?! Moje životní role…. a on ze mě dělá hajzla….“ běduje Sasuke nad svým scénářem.
    „Tak proč mu nedáš kopačky?“ zeptá se ho Itachi.
    „Nechci umřít….. je to-“
    „Životní role, jasně….. životní role Sasukeho Uchichy – Sasuke Uchiha… stejně umřeš…“ zašklebí se Itachi.
    „Jasně… ale dneska ne…. tak já mizim…“ zamává a chce odejít.
    „Sasuke?“ zastaví ho Midori. „Chytej!“ Hodí mu arašídy. Sasuke se divně podívá. „Třeba ho to obměkčí…“ navrhne mu.
    Sasuke pokrčí rameny. „Nemyslim, že to bude fungovat, ale zkusim to.“ po těhle slovech opravdu zmizí.

    Midori se v duchu usměje a zakroutí hlavou. Takhle by si ho v životě nedokázala představit.
    Itachi si všimne, že je nějak mimo a Kisame odešel někam trucovat.
    „Co je?“ zeptá se jí po chvíli, když vidí, že je pořád přikrytá.
    Midori se na něj otočí.
    „Eh.. no… víš… mohl bys…. no… mi podat… něco na sebe? Jako na mě?“ vysouká ze sebe celá rudá.
    Za chvíli jí po obličeji sklouzává plášť s červenými obláčky. Itachi se otočí a odejde, aby se mohla oblíct.

    Note