2) Na cestách

Ráno, ptáčci cvrlikají a sluníčko praží do obličeje. V našem případě obličejů a nutí je otevřít oči.
Itachi už je dávno vzhůru, a tak se rozhodl trochu zchladit. Sundal si tedy tričko. Rozepl si pásek a kalhoty nechal spadnout. A jelikož stál k tý smečce zády, nevšiml si, že ho někdo pozoruje. Skočil do vody. Když se vynořil, otočil se na tu bandu.
„No co civíte? Tady zůstáváme já s Kisamem… běžte si najít svý…“
Čtyři zbývající členové bandy se se zabručením zvednou a začnou si balit.

V sídle se právě koná generální uklid – zahlazování stop. Takže tady to vypadá takto… Konan utírá prach na lince a Pein kouká na televizi s nohama na stole a brambůrky, který se mu nevejdou do pusy a spadnou na gauč, sesune na zem. Aby to tu přece vypadalo jako v obyčejné domácnosti.
„Já mám hlad,“ ozve se tiché zaskučení v rohu.
„Nemáš! Jenom mu závidíš!“
„Zetsu?!“
„Neneeee, já jsem kytka, já nemluvím!“
„To je dobře, že to víš.“
Náhle se tam odněkud připlazí Tobi. „Pojďte, pane, budeme si hrát!“

Čtveřice vyhnanců se nyní potlouká po lese.
„Hele, co kdyby jsme to už taky zapíchli někde?“ navrhne Kakuzu.
„Super, vy zůstáváte tady a já s Kakuzem se vydáme do města!“ rozhodne Hidan a šibalsky se ušklíbne.
Deidara se chystá nafouknout a urazit.
„No co? Vy přece nepotřebujete luxus a ruch velkoměsta!“ odpálkuje ho a spolu s Kakuzem se otočí a vydají se doměsta.
„Já ho nejspíš-!“ vystartuje Deidara, ale Sasori ho zastaví.
„Klid! Stejně skončí v lese… pochybuju, že Kakuzu ty peníze utratí za obyčejnej pěti hvězdičkovej hotel,“

Konan zrovna vysává Peinovi brambůrky.
„Můžeš si to ztišit? Neslyším televizi!“
„Jasně! Je to v lednici! Dojdi si tam!“
„Říkám, že neslyšim televizi!!“
„Aháá! Tos mohl říct hned!“ sáhne po ovladači a vypne jí.

Hidan a Kakuzu už se procházejí po náměstí.
„Hej, Kakuzu! Co si takhle zajít někam na pivko?“
„Ty máš prachy?“ zeptá se ho s hvězdičkama v očích.
„Ne, ale ty jo,“
„Tyhle? Ty nejsou na prodej!!“ a hned si ten ranec schová, aby ho nikdo neviděl.
„Ani tyhle?“ ukáže Hidan na malej raneček na jeho kalhotech.
„Blázníš? Ty jsou lesklý!“ a hned si ho přikreje.
Hidan si povzdechne a sáhne do kapsy. Rozevře dlaň a kromě papírků od bonbónů, vodní pistolky a cestovního hřebínku tam jsou jen tři mince. Pokřiví úsměv, naštvaně koukne na Kakuza a vrátí věci zase zpátky.

„Co támhle?“ zeptá se Sasori, když zahlídne další jeskyňku.
Dojdou k ní a nahlednou dovnitř. Ze stropu ještě kape voda.
„Moc mokrá!“ zamumlá Deidara a odmítá poslouchat jakýkoliv přemlouvání.
Dojdou tedy jiný. Ta vypadá docela slušně. Chvíli do ní civí, než se Deidara rozhodne.
„No… je tam docela tma…“
Sasori už začne pěnit. „Tak a dost! Snad si nemyslíš, že najdeme ňákou jeskyni s elektrikou? Nemůžu za to, že sis nevzal stan! Takže poslední možnost… Tahle jeskyně nebo můj stan!“
„Ty bys mi ho pučil, Danna?“ zeptá se s hvězdičkama v očích.
„Vešli se tam čtyři, proč by se tam nevešli dva?“
Hvězdičky pohasly. „Cožeee?? To ani náhodou!“ založí ruce na hrudi a otočí se zády. „To rači budu spát venku!“ prohlásí hrdě.
„No bezva… proč jsi to neřekl hned?“ shodí bágl na zem a začne si stavět stan.
„A-Ale Danna… to..“
„Dobrou,“ zaleze dovnitř.
„Tse!“ odfrkne si Deidara. „Škrte! Však já to zvládnu i bez tebe!“

„Kákůzů!! Pojď se baviiit!!!“ Hidan táhne Kakuza do nejbližšího podniku. Ten se na něj jenom zkoumavě podívá.
„Jo, já zapomněl, že ty ses narodil, když bylo Mrtvý moře ještě živý…. ale to neznamená, že nemůšeš jít chlastat!“ vykřikne a zatáhne ho dovnitř. Rozhlídne se kolem a uznale si hvízdne.
Ušklíbne se a zatáhne Kakuza ke stolu.
„Vidíš támhletoho chlápka?“ ukáže Hidan na jistého muže, který je rozpláclý přes celou židli a evidentně spí. „Nevypadá moc čerstvě… zato to pivko….“ mlsně se olízne. „Co kdybys mi ho sem přihrál?“ Kakuzu na něj chvíli nevraživě kouká.
„Přece nebudeme platit?“ zkusí to z jiného konce. A jakmile tohle řekl, měl před sebou sklenici, která před chvíli stála o pár stolů dál.

Venku už je tma, po městě svítí lampy, v lese svítí tak akorát měsíc, ale jen malinká čárečka. Zato tam ale houkají sovy a na léto začíná bejt docela chladno. Deidara už ve spacáku drkotá zubama. Připlazí se tedy ke stanu a chystá se zaklepat. Z nějakých záhadných důvodů ale není nic slyšet.
„D-D-D-Danna?“
Nic se neozývá.
„Notak… nedělej, že spíš!“

Pein sedí za počítačem a něco vyťukává.
„Peine?“ ozve se Konan od dveří.
„Chviličku!“ něco doťuká a pak zvedne hlavu ke dveřím.
Konan stojí opřená o futra v sexy noční košilce.
„Ty už jdeš spát?“ zeptá se udiveně. „Tak dobrou!“ a zase se věnuje své práci.
„Dobrou!“ odsekne naštvaně a odejde.

Hidan už do sebe leje třetí pivo, Kakuzu je někde v trapu. Když je sklenice prázdná, rozhodne se jít někam projít.
„Čau, kotě, máš tu volno?“ přiblíží se zezadu k dívce stojící u baru.
„A ty jsi kdo?“ zeptá se otráveně.
„Jsem anděl, co tě dostal na povel.“
„A já jsem jeho pomocník!“ přiřítí se odněkud Kakuzu.
Dívka okamžitě začne ječet a uteče.
Hidan se otočí na Kakuza vražedným pohledem. Pak se vydá na procházku k protějšímu stolu. Kakuzu samozřejmě za ním.
„Zdar kámo!“ pozdraví chlápka sedícího u stolu a sebere mu flašku čehosi průhlednýho.
Když jí do sebe vyklopí, vrátí jí na msto. „Díky, tady kámoš to zaplatí!“ ukáže na Kakuza a jde si to zopakovat k pár dalším stolům. Kakuzu potom lítá od stolu ke stolu a platí…. eeerrrh…. spíš lítají ke Kakuzovi a chtějí po něm zaplatit…

„Danna?“ zkusí po dluhé době zas Deidara.
Když se nic neozývá, už neklepe, nýbrž zaškrábe.
„Danna! Já vim, že nespíš! Otevři, prosím!“
Nic.
„Je tu zima a navíc začíná pr- SAKRA! Moje vlasy!“ zhrozí se, že by mu mohly zmoknout, a tak si na hlavu hodí spacák. Ale nepřestává dolejzat.
„Danna! Jenom… jenom hlavu než přestane pršet!“
Ani s tímhle neuspěl.
„Tse!“ odfrkne si. Zvedne se a podívá na oblohu. Kapek padá čím dál víc a větší. Rozhlídne se kolem. Poslední záchrana je jeskyně.
Vleze si tedy do ní, ale co nejblíže ke vchodu. Opře se o stěnu a raději kouká ven. Ale něco zaslechne, tak se otočí dovnitř. Zahlídne dvě světýlka, co vypadají jako oči nějaké nestvůry.
Se strašlivým jekotem vystřelí z jeskyně takovou rychlostí, že kdyžnapálí do stanu, tak ho zboří.
A tak šikovně, že i on je schovanej pod plachtou.

„Co mi na ní hrabeš, vole!“ ozve se burácný hlas a Hidan se vyražen ven. Vyváznul jenom s monoklem a roztrženym trikem. Když se zvedne ze země, marně se pokusí někam dojít. Zastaví ho zeď, po který se sveze dolů.
Hned za ním se ven řítí Kakuzu. Kdyby o něj nezakkopl, asi by ho nenašel.
„Co to tu vyvádíš? Zdrháme!“ zařve na něj.
„Uhm?“ zamumlá rozespale a snaží se otevřít oči.
Kakuzu se otočí za sebe, dkud jde hluk. Spatří bandu chlápků se všelijakým kuchyňským nářadím.
Neváhá, popadne Hidana a zdrhá.