2 překvapení nečeká

„Ták konečně jste dorazily, váš úkol bude sbírání odpadků v celé konoze. Jakmile dorazí Lee, začnete u akademie.“ Řekla Tsunade rázným tónem. Naruto vytřeštil oči a už se nadechoval k protestu, jenomže Shikamaru mu zakryl pusu rukou. „Chceš ji snad naštvat ještě víc? Buď rád že to není kydání nebo tak něco.“ Pošeptal mu do ucha. Naruto zrudl a pomalu sundával Shikamarovu ruku z úst. „Tobě to snad nepřijde ani trochu nespravedlivé že?“ Zašeptal Shikamarovi zpět. „Ani ne, myslím, že si to všichni trochu zasloužíme.“ Zdůraznil šeptem Shikamaru. Naruta tato poznámka trochu naštvala, proto chtěl něco namítnout, jenomže v tu chvíli se rozletěli dveře a do nich vstoupil Lee. „Jsem tu!“ Řekl a zvedl palec s úsměvem na rtech. „Tak, teď když jste tu všichni, běžte sbírat odpadky!“ Vyštvala je Tsunade se vztyčeným ukazováčkem směrujícím k východu. Celý den proběhl naprosto nesnesitelně, alespoň pro Naruta a Kibu. Lee závodil sám se sebou, takže to vypadalo, že ho to i baví. Chouji a Shikamaru proti tomu nijak nenamítaly ale Kiba a Naruto si stále na něco stěžovali a stále protestovali, nejednou to zašlo až tak daleko že chtěli zpátky do kabinetu a pořádně seřvat Tsunade, naštěstí jim v tom pokaždé zabránil Shikamaru svými stíny. Když dodělali svou práci, byl tak akorát čas na večeři. Tentokrát se všichni rozešli. Naruto mířil k Ichiruka rámen, Lee trénovat a ostatní domů, ke svým rodinám. Když Naruto došel k Ichirukova krámku, ani se moc nerozhlížel, sedl si a objednal si vepřové rámen. „Tak ses konečně objevil!“ Ozvalo se vedle něj. Naruto leknutím nadskočil a podíval se na dotyčného. Byl to Sasuke, tvářil se znuděně jako vždy, ale tentokrát měl v očích zvláštní jiskřičky. „Ahoj Sasuke, co tu děláš?“ Zeptal se přihlouple Naruto. „Čekám tu na tebe, kde si celý den byl?“ Opětoval otázku. „Byl jsem po vyučování, jak víš, musel jsem uklízet celou konohu.“ Odpověděl naštvaně Naruto a pustil se do rámenu, který už před ním ležel. „Co po mě vlastně chceš?“ Zeptal se s nudlí na rtu. „Chtěl jsem vědět co se s tebou poslední dobou děje, na misích si občas smutný a dnes jsi byl i na akademii.“ Řekl Sasuke a palcem odstranil Narutovi nudli ze rtu. Naruto ztuhl, věděl, že od Sasukeho se toho dá očekávat hodně, ale toto nečekal. „Mám o tebe starost.“ Řekl Sasuke tiše a spustil svou ruku zpět k tělu. Odkašlal si. „A Sakura taky.“ Řekl už hlasitěji. „Aha, tak to se nemusíte vůbec bát, jsem v pohodě, jenom nemám chuť se pořád smát, na tom nic není, ty se třeba nesměješ vůbec, upřímně mohl bys to někdy zkusit.“ Odpověděl pohotově Naruto. Něco takového čekal. Ale spíše od Sakury nikoliv od Sasukeho. Co to s ním je? Pomyslel si Naruto. „Další misku rámenu pane.“ Řekl Sasuke. „Tak ty máš taky rád rámen?“ Zeptal se Naruto. „Mám, ale ten není pro mě.“ Řekl Sasuke a posunul misku před Naruta. „Ale…“ „Jen ber, účet je na mě.“ Řekl Sasuke a USMÁL SE. „Dě… Děkuji.“ Řekl rozpačitě Naruto. Ten Sasuke je vážně nějak divný, je tohle vůbec Sasuke? „Hele Sasuke, o co ti jde? A nedělej nechápavého, ty víš, o čem mluvím.“ Dodal když se Sasuke podíval tázavě. „Jen chci vědět, co tě trápí, nechci, aby to ovlivňovalo výsledky našich misí.“ Odpověděl neutrálně Sasuke. Najednou se chová normálně, o co se snaží? Pomyslel si Naruto. „Neboj se, výsledky misí to neovlivní.“ Odpověděl svérázně. „Doufám, že to neovlivní ani tebe, víš, byla by škoda kdyby…“ Sasuke se zarazil. „Kdyby?“ „Kdyby se změnil.“ Dořekl, vstal, hodil na stůl peníze a se skloněnou hlavou odešel. Naruto jen nevěřícně zíral na místo, kde právě zmizel Sasuke. Co to ksakru mělo znamenat? Naruto dojedl rámen, pak si objednal ještě jeden, celou tu dobu si přemítal vše, co se událo. Pak také zaplatil a odešel domů. Druhý den probíhal celkem klidně. Ráno měli pár lehkých misí a odpoledne jednu trochu těžší, všechny ale zvládli v pořádku. Za celou tu dobu se Sasuke choval normálně, jako kdyby včerejšek ani nebyl. Potom co byl tým rozpuštěn, šel Naruto trénovat. Ani se pořádně nezahřál, když viděl, jak k němu v obrovské rychlosti běží Lee. „Co se děje?“ Zeptal se Leeho, když k němu doběhl. „Dnes v noci je sraz.“ Řekl Lee. „Opravdu? A kdo jej svolal?“ „Kiba.“ Řekl Lee. „Super tak to budeme zase blbnout co?“ „Asi ano, koná se v deset.“ Usmál se na něho Lee. „Musím to říct i ostatním, tak se měj.“ „Jo, ty taky.“ Odpověděl Naruto. Brzy po tom, co se všichni poznali a spřátelili, vytvořily jistou svojí organizaci jménem Šest a Pes. Chtěli lepší název, ale tenhle byl celkem nenápadný, takže když padl v rozhovoru, jeho význam pochopil jen zasvěcený. Navíc měl celkem i smysl, členi byli totiž Shikamaru, Kiba, Neji, Lee, Naruto, Chouji a Akamaru. Scházeli se kvůli důležitým věcem, ale i kvůli prkotinám. Scházeli se minimálně jednou do měsíce, a svolat je mohl kdokoliv a kdykoliv. Ovšem dělali to vždy tak aby se sešli všichni a pro všechny to bylo v hod. A pokud to nebylo důležité, tak se střídali. Scházeli se staré budově, do které nikdo nechodil. Naruto se po zbytku dne věnoval tréninku. Když už se blížila desátá hodina, vyšel směrem k budově. Cestou se k němu připojil Kiba s Akamaru a Neji. „Tak co, těšíte se?“ Zeptal se Kiba. „Jo, jsem zvědavý, co jsi tentokrát vymyslel.“ Odpověděl natěšeně Naruto. „Snad to nebude žádná hloupost.“ Odpověděl Neji. Když tam došli, už tam na ně čekal Lee a Chouji. „Shikamaru tu ještě není?“ Zeptal se Naruto. „Jsem přímo za tebou.“ Uslyšel za zády. Naruto nadskočil snad dva metry do vzduchu. „Fuj, to jsem se lekl, tohle mi už nedělej.“ Řekl Naruto ještě bez dechu. „Byl jsem za tebou celkem dlouho, myslel jsem, že o tom víš.“ Odpověděl s klidem. „Asi máš špatné svědomí co?“ Řekl Kiba. „To je možné.“ Odpověděl s úsměvem. „Tak, co pro nás máš připravené?“ Zeptal se Lee. „Měj oči do kořán kamaráde, neboť nebudeš stíhat ani mrkat.“ Řekl Kiba rázně a přešel ke stěně, kde stáhl páčku. V tu chvíli se rozsvítily všechna světla v místnosti, čímž osvítily barový stůl plný jídla a pití s alkoholem. Také osvítily koberec, na kterém ležela prázdná flaška. Byl tu velký transparent hlásající: Vše nejlepší Naruto! Také tu byl stolek s rádiem pokrytý dárky a 6i páskami na oči. „Hustý!“ „Úžasné!“ Ozvalo se s výdechy a hlasitými nádechy. „Tak tohle jsem vážně nečekal, když jsme tento úkol dali Kibovi.“ Odpověděl tiše Neji. „Páni, to jste udělali pro mě?“ Řekl Naruto se slzami v očích. „Děkuji, děkuji mnohokrát!“ Jeho velké nadšení a vděčnost všechny velice potěšila.“ Většinu věcí udělal stejně Kiba, spíše poděkuj jemu.“ Řekl mu zezadu Shikamaru. Naruto se usmál, rozeběhl se k němu a objal ho tak silně, až si Kiba myslel, že praskne. „Hej Naruto pusť mě, nebo mě umačkáš k smrti!“ Řekl se smíchem Kiba. „Jo promiň.“ Řekl Naruto a utřel si oči. Kiba věděl jak moc to Naruta zasáhlo, jeho jenom potěší, když ho někdo pozve na oběd, natož tohle v něm muselo vybuchnout. Nevěděl proč, ale byl šťastný, když ho viděl šťastného. I teď v jeho objetí v něm vířila spousta pocitů. Raději zahnal vtíravé myšlenky zatřesením hlavy. „Tak lidi, co kdybychom to tu pořádně rozjeli?“ Zeptal se Kiba a pustil rádio.