2. zápis

Takže první podezřelí: Gai, protože ho nemám rád,), Neji Hyuuga, obávaný kriminálník a velký obdivovatel Sasukeho (teda, když tu ještě byl), a Yamanaka Ino (Sakurou přezdívaná Ino Prasečino), která díky své „pronikavé inteligenci“ mi to taky už nejednou zavařila (jednou, když ještě byla malá, tak mě chytla omylem do svýho Jutsu. Samozřejmě se neuměla vrátit a já , když jsem přišel zpátky k sobě, tak jsem měl(a) řasenkou zvýrazněný obočí a copánky po celý hlavě. To vůbec nebyla sranda je rozčesávat.).

Gaie jsem našel snadno. Pokřiky, který vydával on a ještě jedno podezřelý individum s extra tlustým obočím jménem Lee, jsem slyšel už od mýho baráku (stojí samo v luxusní čtvrti). Stáli na cvičišti a předváděli něco co by ten úchyl nazval Rozcvička mládí. Ježiši, už jenom z těch jejich kombinéz se mi dělalo blbě. No, co se dá dělat. Z něčeho nájem platit musím. Bohužel Gai si mě všimnul první. „Á, můj velký rival Kakashi. Co ty tady děláš? Že by jsi mě konečně přišel vyzvat na souboj?“ Ha. Na souboj. To určitě. Jedinej důvod, proč s ním hraju jenom kámen, nůžky, papír je ten, že tomu patolízalovi nedojde, že používám svůj Sharingan.
„Teď ne, až pozdějc. Mám tady práci.“ Nasadil jsem co nejvíce cool pohled. „Kde jsi byl, řekněme…mezi desátou hodinou večerní a desátou ranní?“
„No, kde jsem to byl..“ Gai nasadil zase jeden z jeho typických přemejšlivých výrazů. Výsledek byl jenom takový, že vypadal jako gorila, která právě nějakým zázrakem přišla k troše rozumu. 
„Gai-sensei, byl jste přeci se mnou. Běhali jsme úžasný Maraton mládí.“ Aha, to promluvil ten tlustoobočnatec. 
„No jooo, už si vzpomínám. Skoro celou noc jsem běhali kolem Konohy.“
Zatraceně, má alibi. A já bych ho tak rád zabásnul, až by mu i ten účes podle hrnce zplasknul. Hm…radši si ani nechci představovat do dělali další zbytek noci.

Další na mém seznamu: Neji Hyuuga. Mám dojem, že ho najdu u jeho strýce, hlavy Konožské mafie. Ach jo, mám takovej dojem, že mě moc v lásce nemaj. Jednou jsem se na jejich oslavě pořádané na počest jeho dcery Hinaty trochu opil. Trochu víc opil. Sice si nepamatuju podrobnosti, protože mám z té události vokno, ale když jsem se probudil, měl jsem monokl pod oběma očima a trochu zpřeházený orgány. 
Takže rada pro děti: Nezahrávejte si s mafií. Zvlášť když jste moc pohledný bělovlasý muž v nejlepších letech a v cool masce.

Tak jo…musel jsem počkat v přijímacím salonku, než se Neji uráčil přiklusat, ale nakonec přišel. Tak tohodle týpka označil časopis Ninja style za druhého nejvíc sexy muže Konohy (první byl ten hulič Sarutobi Asuma. No jo, protekce nade vše).
Díval se na mě takovým tím povýšeným pohledem, jako by byl nějaká hvězda. Bože, já tyhle fracky nesnáším. Kdo mě zná, ví, že největší megastar jsem tady já. To je přece jasný.
„Kde jsi byl dnešní noc?“
„Celou dobu tady.“
„Byl někdo s tebou?“
„No tak to byla…Majdalenka, Apolenka s Veronikou…“
„Huh, stačí, nemusíš vyjmenovávat všechny holky z naší školky.“
„Potřebujete ještě něco?“
„To bude všechno, dík za spolupráci.“ Zvednul jsem se a chtěl odejít, ale Neji mě zadržel.
„Kakashi, dávej bacha, za tebou je celkem vzácná váza. Jediná svého druhu.“
„Cože?“ Otočil jsem se. KŘÁP!!! Hups…To není dobrý. Můj výjimečně dobrý instinkt mi teď napovídá: Seš v prdeli. No to vím i bez tebe, ale co teď? Zdrheeeeeeeeej!!! 
No jo…taky pravda…