20. Kakuzu&Itachi

Zakuklenec se pozorně rozhlédl po svém okolí. Od chvíle, co opustil sídlo se mu zdálo, jako by ho někdo pronásledoval. Les jevil známky opuštěnosti. Nikde se nepohl ani lísteček, žádná zvěř v dosahu 12 kilometrů.

Ka: Ukaž se! (promluví do ticha)

Z keře se vynoří černovlasý mladík.

Ka: Ty mě sleduješ? … Itachi! (stáhne obočí)

I: (pomalu obejde Kakuzu) Viděl jsem tě odcházet. (odmlčí se) Víš, že nesmíme opouštět sídlo. Tak kam odcházíš?

Ka: Do toho ti nic není Uchiho! (odsekne, obejde ho a dál kráčí svým směrem)

I: (pomalým krokem ho následuje) Když se nechceš vrátit, tak mě nech jít stebou. Ve dvou to půjde lépe.

Ka: (zastaví se) O čem to mluvíš? (otočí k němu hlavu)

I: (slabě se pousměje) Jdeš si pro odměnu. Je to tak jasné. Stejně jasné jako že dnes přijde prudký déšť.

Ka: Fajn Uchiho prokoukl jsi mě. Teď si jdi po svým. (odsekne mu a vyrazí)

I: (ignoruje jeho poslední slova a jde za ním)

Ka: (zakroutí hlavou) Tušil jsem, že jen tak neodejdeš. Jsi dost tvrdohlavej.

I: (dostihne ho, nyní jdou bok po boku) Když jsi to věděl, nemusel si plýtvat slovy.

Ka: Zkusil jsem to. Toť vše.

Kakuzu s Itachim se bok po boku vydali na nebezpečnou cestu za získáním menšího peněžního obnosu do Akatsuki fondu. Jejich první cíl se nacházel ve skryté travnaté.