25. Hidan&Elle&Sasori

Hidan se dlouhou dobu potuloval kolem jednoho a toho samého stromu a horečnatě přemýšlel, jak by mohl nenápadně vojet Konan. Nesmrtelný si ani nevšiml, že k němu přihopkal natěšený Yura. Zvedne svou prťavou štěněčí nožičku a vymočí se Hidanovi na nohu.

H: (ztuhne, neodvažujíc se vůbec pohnout)

Po minutě

H: (zrudne) „Ty malej pochcanej vymrdanej kreténe!“ (zařve na něj a chňapne ho za kožich)

Toho si do další minuty všimne Elle a okamžitě vyškubne malýho Yuriho, dřív než z něj Hidan nadělá sekanou.

E: „Hej, co to vyvádíš?“ (přivine si k sobě pejsánka)

H: „Ten hajzl zasranej my pochcal nohu!“ (ukáže na psa)

E: „Nemáš tak blbě stát.“

H: (zrudne ještě víc) „Já jsem chodil dokola, jen na vteřinku jsem zastavil, abych se zapřemýšlel …

E: (skočí mu do řeči) „Od kdy přemýšlíš?“ (ušklíbne se)

H: „Drž hubu. Teď mluvím já. Tak kde jsem to skončil?“ (podívá se do stropu alá profesor Wild) „Znásilnění Konan, chození kolem stromu, pochcání psem … no jasně, ten malej zmrd.“ (rozsvítí se mu)

E: „Říkal jsi něco o znásilnění?“ (zeptá se ho)

H: „Už zase mi skáčeš do řeči. Vy jste fakt nevychovanej národ. To snad …

E: „Alespoň jsme nedostali na frak při druhé světové.“

H: „Ne, vůbec ne.“ (začne se chechtat)

E: „Co Hirošima a Nagasaki? To je nic?“

H: (stále se smějě) „Jaká hrošima? Tady žádní hroši nejsou ty pakoňi.“

E: „Pakoň? To je nadávka?“

H: „Pro tebe jsem zatím nenašel vhodnou nadávku. A počkat! Něco jsem chtěl … (opět přemýšlení) „Znásilnění, chození, pochcání … jo ten čokl.“ (zablýskne se mu v očích) „Dej mi ho. Jen si sním trochu pohraju a pak ti ho vrátím. Trochu rozkuchanýho, ale jinak ještě docela použitelného.“ (natáhne ruku k pesanovi)

E: „Tak to zadrž.“ (zacouvá) „Je to můj pes a nikdo mi na něj šahat nebude.“

H: „No tak to se ještě uvidí.“ (začne se tlemit)

Zdálky je zahlédne Sasori, který Hidana už dlouhou dobu hledal.

Sa: „Hidane. Potřebuju s tebou mluvit!“

H: „Teď nemůžu musím zabít čokla.“ (odsekne mu)

Sa: „Hidane neser!“ (zamračí se na něj) „Ač ne moc nadšen plním Konaninu původní přání. (povzdychne si) „Slíbil jsem ji, že se na tebe přijdu podívat jestli jsi už v pořádku, ale jak od toho incidentu v tom sklepě jsi jak rybička.“ (ironicky se ušklíbne)

H: „Jo přesně tak. Jsem v zasraný pohodě. Teď se pakuj ať můžu odklidit čokla.“ (opět zaostří svůj šílený pohled na Elle a Yuriho, kteří se stále nehli z místa) „Páč ten malej chcípák není člen, tak si s ním můžu dělat, co chci.“

Sa: „Chceš zabít psa?“ (povytáhne obočí) „Ty jsi fakt magor.“

H: „Pochcal mi nohu.“ (vyjede na něj)

S: (začnou se mu škubat koutky úst) „Pokládáš to za tak hrozný čin, že se kvůli tomu musíš pomstít?“

H: (bez přemýšlení odpoví) „Er… Jo. By si určitě zvykl a začal by chcát na nohy někomu jinému. Takže vám vlastně tím dělám službu.“

E: (protočí oči a pustí Yuru na zem)

Malý veselý pejsek nadšeně uteče do lesa, aniž by si toho Hidan všiml.

H: „Měli by jste mi děkovat. Slyšíš? Děkovat.“ (zdůrazní poslední slovo a potom se otočí) „Počkat! (rozhlídne se) „Kde je ta posraná horda masa?“

E: (pokrčí rameny)

H: (zrudne) „Ty jsi ho nechala běžet?“

E: „No, dá se to tak říct.“

H: (zrudne jako krocan) „Jak ho teď mám roztrhat?“

Sa: (povzdychne si) „Měl by jsi se starat o důležitější věci.“

H: „Jo, třeba to … (nasraně vykročí k Elle) … že dám dětem lekci slušnýho chování.“ (šíleně se zasměje)

E: (ztuhne na místě a zděšeně na Hidana hledí)

Sa: (předejde Hidana a stoupne si přes Elle) „Asi jsi mi v tom sklepě nerozuměl, Hidane.“ (chladně se na něj podívá) „Žádný ztráty ani vážný úrazy, nejlépe žádné úrazy.“

Hidan se po několika nekonečných minutách otočí a ještě víc nasraný odejde domů s myšlenkou, že za ty dvě Sasoriho vyrušení, se mu nepěkně pomstí. V hlavě mu začal klíčit zárodek plánu.
Elle jen tak napůl úst poděkovala a co nejrychleji se odebrala najít Yuru.
Sasori za ní chvilku hleděl a poté se vydal k domu. Před vchodovými dveřmi si všiml Sasukeho, který prohledával okolí keře.