26. Sasuke&Elle

Sasuke zapnul Sharingan a prohlížel si zem. Najednou zaslechl zašustění keře. Otočil se a všiml si jak z keře vyskočil Yura.

Sa: (vypne Sharingan) „Copak tady děláš, co? No tak kde máš paničku?“ (otráveně se kouká na pesana, který k němu okamžitě přiskočil, toužící po pohlazení)

Za pár vteřin se odněkud vynoří Elle.

E: „Uf tady jsi.“ (poplácá se po noze a pejsek k ní nadšeně přiběhne)

Sasuke se ignorativně otočí zády a opět zapne Sharingan v mylném domnění, že Elle odejde bez otázek a nechá ho dál pracovat.

E: „Co tady hledáš? Něco jsi ztratil?“

Sa: (na chvilinku zavře oči a pak se otočí) „Nic!“

E: „Hm a na nic používáš Sharingan, jo?“ (dál mu pokládá jednu „logickou“ otázku za druhou)

Sa: „Do toho ti nic není!“ (poklekne k jednomu keři a konečně nalezne to, co hledal – stopu)

E: „Ale je. Jsme partneři pamatuješ? A i kdyby ti vypadla kontaktní čočka, tak ti jí pomůžu najít.“ (ušklíbne se)

Sa: „Žádná čočka, žádná pomoc.“ (vydá se pryč)

E: „Ehm, Sasuke kam to jako jdeš.“ (pomalu se odváží jít za ním, pesan mezítím odběhne bůhvíkam)

Sa: „Říkám, že ti do toho nic není.“ (zabručí)

E: „Fakt smutný, ale jestli nikam jdeš, tak máš smůlu, protože jdu s tebou. Seš rád, co?“ (ironicky se zeptá)

Sa: „Nebo?“ (nezastavuje a dál jde)

E: „Jak nebo?“ (dojde jí to) „Jo ahá. Bonzování.“ (zasměje se) „Víš, že jsi docela zvláštní osůbka?“

Sasuke s kamennou tváří překročí kámen a po Itachiho stopách jde hrdě vpřed. Elle ho tiše následuje. Ani jeden z nich si nevšiml, že je zpodvzdálí pozoruje loutkař.