3. Kapitola: Nový člen týmu

Ucítil příjemné teplo na tváři. Pootevřel oči. Záře slunečních paprsků ho mírně oslepila. Porozhlédl se kolem sebe. Je tu sám. Kam se poděl Sasuke? Vstal a vydal se pátrat po svém bratrovi.

Stál opřený o zábradlí střešního výklenku. Vlasy a bílou košili mu rozevlával teplý letní vánek. Vypadal zamyšleně. Těžko říct, jestli si Itachiho vůbec všiml.

Došel až k němu a opřel se o roh zdi tak, aby ho zvenčí nebylo příliš vidět.

„Proč jsi přišel?“ vypravil ze sebe stále zamyšlený Sasuke. „Pochybuju, že by ses tak náhle vrátil jen kvůli mně.“

Itachi si povzdychl. Nechtěl to rozebírat zrovna hned po ránu. Doufal, že alespoň chvilku budou mít jen pro sebe.

„Jde o Akatsuki. Pein se chystá, už velmi brzy, zaútočit na Konohu.“

Sasukemu ztuhla tvář. Přesto zrak upíral stále někam do dáli. ,Pein. Sám Pein, nositel legendárního Rinenganu, který zabil Jirayu-sama.‘

„Moje členství v Akatsuki bylo záminkou, abych pronikl Peinovým tajemstvím,“ pokračoval po chvíli, „a možná jsem přišel i na způsob jak ho zničit.“

Sasuke se na něj ohromeně podíval. Věděl, že je jeho bratr silný. Nejspíš víc než on sám, i když si to nikdy nechtěl přiznat. Nečekal ale, že by tak hladce bez podezření rozluštil základ nepřemožitelnosti vůdce Akatsuki.

„A ja- …“

„Nechme to být, ano?“ skočil mu Itachi do otázky. „Alespoň pro dnešek,“ dodal s prosebným pohledem.

Sasuke se lehce pousmál. Jen málo kdy se někomu podařilo spatřit jeho, byť jen nepatrný, úsměv. Ale kdo měl to štěstí, ten na to nikdy nezapomněl.

„No dobře,“ rezignoval. „Ale nezapomeň, že ve dvě hodiny se máš hlásit na cvičišti číslo 3,“ maličko mu cukl koutek.

„Hlásit … na cvičišti?“ zatvářil se kapku nechápavě.

„Já ti to neřekl?“ to už ten úšklebek neudržel. „Tsunade tě připojila k našemu týmu. Pod velením samotného Sharingan Kakashiho.“

„Chm … To se budu muset držet pěkně zpátky.“ dodal zamyšleně Itachi.

Oba dva bratři se na sebe podívali a propukli v smích. Ty časy byly zpátky. Už to nebyl jen sen.

«««««««o»»»»»»»

„Co?! Ona je nový člen?“ valila Sakura oči, div jí nevypadly.

„A ještě k tomu je to holka! To je skvělý! Bábi Tsunade se pro jedou překonala,“ zářil vysmátý Naruto. Tedy jen do té doby, než ho Sakura, dnes už po několikáté, přetáhla přes hlavu.

Sasuke si jen pro sebe něco zamumlal a dál stál nehybně opřený o strom, se zavřenými oči.

Oba dva si Itachiho (samozřejmě přeměněného na Katsumi) prohlíželi od hlavy až k patě a zas zpět. Nebylo to zrovna příjemné. Uhýbal průzkumnému a podezíravému pohledu jak to jen šlo. Ale když se někdo postaví přímo před vás a zírá div ne s otevřenou pusou, tak to prostě nejde.

Čtyři osoby stály na cvičišti. Stále se ale na někoho čekalo … Puff!

„Ale, ale … Promiňte, že jdu pozdě. Zabloudil jsem na cestě života,“ vymlouval se jejich sensei s andělsky nevinnou tváří.

„Vy! Už tady čekáme skoro hodinu!“ Naruto na něj ostře ukázal prstem.

„Na druhou stranu, hodina je celkem úspěch,“ poznamenala rezignovaně Sakura.

„Hmm … tak ty si ten nový člen,“ otočil se k Itachimu.

„Hiroko Katsumi,“ představil se.

„No dobrá. Předpokládám, že ostatní už tě se vším potřebným seznámili, takže přejdeme rovnou k tréninku,“ uculil se jak sluníčko a pokračoval, „Sasuke, ty máš Katsumi na starost, takže budete trénovat spolu.“

,Díky bohu za to,‘ oddechl si Itachi.

„Naruto a Sakura vytvoří druhou dvojici a přesunou se o kus dál, ať máte dostatek prostoru,“ Kakashimu neunikly Narutovy remcavé poznámky, ale to už si ho Sakura zase zpacifikovala.

Sám Kakashi se přesunul stranou, aby jim nepřekážel a svůj zrak zaměřil na týmového nováčka. Normálně by si vytáhl jeho oblíbenou knížku, ale bohužel nemohl, jelikož měl potom podat Tsunade hlášení o svém názoru na Katsumi. Nepřipadala mu nijak zvláštní. Jen doufal, že na ni Sasuke nepůjde příliš z ostra.

„Ty nezaútočíš?“ vybídl Itachi Sasukeho, když byli oba připraveni.

„Nechci tě zranit,“ zazněla povýšená odpověď, „bude stačit, když budu uhýbat.“

Ta slova a navíc ten povýšený tón bodaly jak kuaie do Itachiho silného ega. Nejradši by svému pošetilému bratříčkovi ukázal, čeho všeho je schopen a poslal ho na čtrnáct dní do nemocnice zpytovat svědomí. ,Co nadělám?‘ povzdychl si a vyrazil v před. Samozřejmě mu nedal nic zadarmo. Sasukemu nějaké úhyby přece jen nestačily a musel se začít bránit kontaktům. Přesto to byla pro oba bratry jen taková menší rozcvička (s tím rozdílem, že Itachi hrál, jak moc je vysílený).

Kakashi pomalu usínal ve stínu stromů, když spatřil něco, co ho naprosto šokovalo. ,Úsměv?!‘ Opravdu viděl nepatrný úsměv na Sasukeho tváři?! Jediný, kdo Sasukeho při tréninku dokázal rozesmát, byl Naruto (a to jen velmi zřídkakdy). Přešel by to, kdyby se to ještě dvakrát neopakovalo. Proč je Sasuke tak osobní k někomu, koho sotva zná?

„Tak … to by pro dnešek stačilo,“ vpadl Kakashi do soubojů, „Všichni ste si vedli dobře. Mám ještě nějakou práci, takže za tím,“ složil pár bleskových pečetí a byl ta tam.

„Zvláštní sensei,“ poznamenal Itachi.

„Zvykneš si,“ prohodil s úsměvem Naruto.

«««««««o»»»»»»»

„Ah … to si ty Kakashi,“ ospale zpozorněla Tsunade.

„Chtěla jste hlášení o té dívce,“ připomenul jí.

Rukou mu naznačila, aby pokračoval.

„Nepřipadá mi nijak zvláštní. Schopnosti má průměrně dobré. Na žádné informace se nevyptávala. Všechno se zdá v pořádku … Možná až na …“ vzpomněl si na ten úsměv.

„Na?!“ tahala z něj napjatě.

„Její chování bylo v pořádku, ale Sasuke se choval trochu divně.“

„Sasuke?“ opakovala zaskočeně.

„Takhle šťastného jsem ho už dlouhou dobu neviděl. Snaží se to nedávat najevo, ale mě nic neunikne. Nevím proč přesně, ale mám za to, že to má něco společného s Katsumi.“

Tsunade se opřela o opěradlo svého křesla a na čele se jí objevilo několik vrásek. „Takže už není věrohodný.“

„Nejspíš,“ potvrdil utrápeně. „Ale je tu možnost, že si prostě jen dobře rozumí,“ dodal, i když tomu sám nevěřil.

„Dobře, já už se o to postarám. Můžeš jít,“ promnula si oči.

„Hai!“ a v mžiku zmizel.

„Shizune!“

„H-hai!“ otočila se její pomocnice, která rovnala opodál svitky do skříně, tak prudce, že málem všechny opět vysypala na zem.

„Okamžitě mi sem zavolej Sakuru,“ poručila jí rázně.

„Hai!“ odpověděla na svůj rozkaz a vyběhla ze dveří s cílem najít Sakuru.