3. kapitola – Socha Konohy

Rád se dívám na jednu tvář. Na tvář, která patří jen mně. Vlastně… rád bych, aby patřila jen mé osobě. Často myslím na jeho obličej. Na jeho blonďaté vlasy, které by určitě byly jako sluneční svit. Jeho modré oči by se na mne dívaly s láskou a útěchou. Jen jeden háček to má. Je to můj otec a já vím, že je to zakázané, nepřípustné. Vím, že jsem paranoidní, ale nedá mi to… Je tak krásný, tak mocný. Vlastně byl. Co bych dal, kdybych ho jen jednou uviděl. Kdybych se ho jen jednou mohl dotknout, jeho bělostné pokožky. Dotknout se jeho blonďatých vlasů, tolik podobných mým. Kdyby teď někdo věděl, na co myslím, zřejmě by se mi vysmáli. Je to jako sen. Chtěl bych ho tu. Jako otce, jako přítele…
Ach Yondaime, kéž by si tu byl. Jen na chvilku, na malou… chvilku.
* *
Mladý patnáctiletý chlapec procházel svojí vesnicí. Přeci mu to nedalo a jeho pohled zalétl k soše Konohy. Jen se pousmál a hlavu sklonil k zemi. Obešel celý menší parčík, přešel přes dřevěnou lávku a s úsměvem na rtech přišel ke třem stojícím lidem.
,,Gomenasai, Kakashi – sensei. Zpozdil jsem se,“ usmál se chlapec. Růžovovlasá dívka rozzlobeně nafoukla tváře. Vypadala směšně, jako křeček. Naruto se ušklíbl. ,,Sakura – chan… rád tě vidím.“ Prohrábl si rukou vlasy. Pár neposedným pramenů mu sjelo do obličeje. Chlapec tomu však nevěnoval žádnou pozornost a sledoval ostatní.
,,Nevadí, Naruto,“ zamračil se sensei.
,,Co je to tentokrát, Naruto?!“ zavrčela dívka naštvaně. Už měla dost Narutových výmluv. Jakoby nestačil jejich sensei, teď už i on! Naštvaně shlížela na Naruta, který se pohotově přikrčil.
,,Omlouvám se, ale zapomněl jsem na čas.“ Zamával v obraně rukama. Sakura povolila. ,,Fajn, to beru!“
,,Ale nemysli si, že tahle budeš chodit pořád. Nebudeme tady na tebe čekat!“ zahrozila mu výhružně prstem před obličejem. Naruto se usmál. ,,Zapomněl jsem na čas, protože mě zdržel Zvrhlý poustevník.“
Sakura přimhouřila oči. ,,Naruto…“ zašeptala rozzuřeně.
,,Co – by – u – tebe – dělal – legendární – Sannin?“ zavrčela nebezpečně.
,,No… vždyť víš, že mě učil tři roky,“ odpověděl pohotově Naruto. Sakura se zarazila. Doopravdy. Jak na to mohla zapomenout? Její výraz se ihned změnil na milý. Snad by se dalo říct, že se až příliš podobal Saiovi.
Kakashi si oddychl, když zjistil, že další krev se tu neprolije.
,,Tak mládeži, Tsunade – sama nám konečně dala misi…“¨C13C,,Sughoi, bábi Tsunade to trvalo, ale přeci… To je úžasné!“ skákal Naruto radostí.¨C14C,,Naruto, Naruto… zklidni se, jinak nikam nepůjdeš a myslím to vážně!“ zamračil se Kakashi.¨C15CChlapec když zachytil slovíčko „Nepůjdeš“, tak se zarazil. Zmlkl a poslouchal, co jim jejich učitel poví.¨C16C,,Dobře tedy… mise je typu B. Úkol je: Najít a přivést do vesnice jednoho chlapce. Jde po¨C17Cněm Akatsuki a my ho musíme zachránit.“¨C18C,,Ale Kakashi – sensei, proč ho chtějí? Pokud je to jen obyčejný kluk, tak…“¨C19C,,Ne Naruto! Umí ovládat emoce. Pro Akatsuki je příliš dobrý na to, aby ho nechali se potulovat někde světem. Proto ho máme dostat do naší vesnice a ochránit. Až si budeme jistí… a hlavně Tsunade – sama, že je na naší straně, potom se nemusíme bát toho, že¨C20Cho dostanou,“ oznámil všem bělovlasý ninja.¨C21C,,Ale sensei…“ zamračila se dívka ,,umí ovládat emoce? Co to znamená?“¨C22C,,To znamená to, Sakuro, že když je v jedné místnosti plno lidí, umí je ovládat. Třeba aby cítili hněv, vztek. A nebo naopak – lásku, štěstí.“¨C23C,,A v čem je tak nebezpečný?“ nechápal Naruto. Pořád mu nedocházel význam slov, které Kakashi řekl.¨C24C,,Naruto, ten kluk by mohl poštvat proti sobě klidně i celou Listovou vesnici. Potom by Akatsuki nemusel pohnout ani prstem a celá naše vesnice by byla zničena,“ sykl učitel.¨C25C,,Eh… tak to je o něčem jiném,“ zasmál se nervózně Naruto.¨C26CKakashi si oddychl. Tohle by měl za sebou. ,,Zítra vyrážíme. Pořádně se vyspěte. Cesta bude dlouhá a namáhavá. Sejdeme se ráno kolem šesté hodiny ranní.“¨C27C,,Tak brzy?!“ vyjekl blonďatý chlapec.¨C28C,,Ano Naruto. Na cestu máme jen tři dny. Zatím naschle,“ houknul učitel předtím než zmizel.¨C29CNaruto si povzdechl. Už se chystal odejít, když zaslechl šramot. Hned na to dutý náraz.¨C30CJeho pohled padl ihned na sochu Konohy. Minata.¨C31CZamračil se. ,,Sakuro, slyšela jsi to taky?“¨C32C,,Ne Naruto. Musím jít, Tsunade ještě chtěla, abych něco vyřídila. Uvidíme se zítra,“ mávla na chlapce a už utíkala pryč. Naruto pokrčil rameny. Pomalým krokem se vydal znovu na velkou skálu, kde byly vytesané obličeje Hokagů. Kde byl vlastně Sai? Vůbec ho dneska neviděl.¨C33CBylo však mnoho odpovědí, kde by mohl být. Jak ho zná, tak teď někde seděl a zase čmáral na ten svůj papír. Vyškrábal se až nahoru, na skálu. Otočil se čelem ke svojí vesnici.¨C34CZavřel oči a naslouchal ruchu, který vládl pod ním. Odtud zaslechl i zpěv ptáků, jemný větřík, který mu cuchal vlasy a slunce, které pražilo.¨C35C,,Naruto, tak tady jsi.“ Chlapec se otočil. Pohled mu padl na jeho senseie. Kakashi seděl na¨C36Cvelkém balvanu. Oba se měřili pohledem. Nikdo nepromluvil. Naruto čekal, až jeho učitel začne. Nechtěl snad ani narušovat to ticho, které¨C37Ctu vládlo.¨C38C,,Je tu krásně, že ano?“¨C39C,,Ano,“ potvrdil Naruto.¨C40C,,Chodíš sem často, že? Přemýšlet?“ podíval se na krajinu Kakashi.¨C41C,,Ne, já jen… vlastně ano. A vy?“ sedl si nakonec vedle svého¨C42Cučitele.¨C43C,,Také. Připadá mi to, že se tu svěřuji našim Hokagům. Oni mě vyslyší a poradí mi,“ zasmál se krátce šedovlasý ninja. ,,Zní to směšně, že?“¨C44C,,Ne, to ne. Chodím sem spíše proto, že chci být sám. Tady je mi dobře. Tady je moje útočiště,“ pokrčil rameny chlapec.¨C45C,,Ano, to ano. Neměl bys být sám, Naruto. Máš přátelé a -„¨C46C,,Já vím,“ přerušil ho Naruto ,,ale někdy člověk potřebuje být sám.“¨C47CKakashi už neodpovídal. Chápal svého studenta víc, jak kdo jiný. I když někdy byl z chlapce překvapen, vždy ho dokázal alespoň trochu pochopit. Naruto… on byl… jiný. Zvláštní. Snad to bylo tím, že neměl rodiče. Snad to bylo tím, že nepoznal pravé přátelé, ale teď je má. Všem dokázal, že je schopen cítit lásku. Neuzavřel se do sebe jako Gaara, on vyhrál. Vlastně byl Narutem hodně překvapen. Jakýkoliv jiný ninja by propadl zoufalství, ale on ne. Měl svoji pevnou vůli, a tak to i zůstalo do teď. Na všechno měl odpověď a všechno bral s optimismem.¨C48CTicho bylo až skličující. Oba mlčeli a každý přemýšlel nad něčím jiným. Po chvilce, která¨C49Cpřipadala Narutovi jako věčnost, konečně promluvil.¨C50C,,Vy jste znal 4th, že ano?“ Kakashi se překvapeně podíval na sedícího chlapce vedle sebe. Proč ho zajímá zrovna tohle?¨C51C,,Ano, znal. Byl to můj sensei,“ potvrdil Narutovu myšlenku.¨C52C,,Jaký byl? Ehm… tedy myslím, jako učitel,“ vyhrkl.¨C53C,,No… moc už si na tu dobu nepamatuji, ale jako učitel byl výborný. Dost toho naučil, měl pochopení, a proto jsme ho měli rádi,“ usmál se učitel.¨C54C,,Vy jste byl v týmu s Obitem a s -„¨C55C,,Rin.“¨C56C,,Jací byli?“ vyzvídal dál Naruto.¨C57C,,Obito, dá se říct, měl ve mně vzor. Chtěl se mi vyrovnat. Rin byla něco jako Sakura. Obito do mní byl zamilovaný, ale ona ho nechtěla, chtěla někoho jiného,“ povzdechl si.¨C58C,,Koho?“¨C59C,,Mě.“¨C60C,,Připadá mi to, že váš bývalý tým je jako náš. Až na ten rozdíl, že tu není Sasuke.“¨C61CKakashi neodpovídal. Neměl na to co říct.¨C62C,,Znal jste Yondaimeho i v osobním životě?“¨C63CKakashi se zamračil. ,,Yondaime měl rozdělený pracovní a osobní život. Spíše jsem ho znal jen jako učitele a Hokageho, než jako manžela,“ pohlédl na chlapce.¨C64C,,Aha.“¨C65C,,Myslím, že půjdu. Nezapomeň na zítřejší misi.“ Pokýval hlavou a zmizel v obláčku kouře.¨C66CNaruto osaměl. Zpracovával Kakashiho slova, která mu řekl o Minatovi.¨C67CTiše seděl než se odhodlal zvednout. Opřel se o zábradlí, které tak, tak drželo. Chlapcův pohled padl na obličej jeho otce. Studoval každičký detail jeho tváře. Povzdechnul si. Jak rád by byl, kdyby tu byl s ním.¨C68C * *
Blonďatý chlapec ulehl do postele. Urovnal si peřinu a zalehl. Nechal se ukolébat jemným větříkem, který mu proudil otevřeným oknem do pokoje. Předtím než usnul ucítil na svých ústech chladivý dotyk a jeho peřina se mírně odhrnula. Poté usnul nerušeným spánkem.


Jako už tolikrát se chlapec nacházel v temné místnosti. Vzdychl, až se prach nadzvedl a vířil vzduchem. Naruto se zakuckal. Přešel k stále rozdělané krabici. Sedl si na zem a díval se na deník, který předtím četl. Už, už se natahoval k deníku, když se zarazil.
Už ho nechtěl číst. Už ne!
Jeho pozornost spíše zaměstnal další obsah krabice. Natáhl se k té další. Otevřel ji a nakoukl do jejího nitra. Vytáhl dlouhý, bílý plášť. Na konci měl červené plameny.
,,Yondaimův plášť,“ zašeptal překvapeně chlapec.
,,To není možné,“ chtěl se ujistit, když plášť prohmatával prsty. Přejížděl dlaněmi po hebkém povrchu a zasněně zíral na věc, kterou držel. Odložil ho a vytáhl další oblečení. Vytáhl zelenou vestu, kterou nosili jen členy Anbu. Okouzleně sledoval oblečení. Vstal s chňapl po bílém plášti. Přehodil si ho přes ramena a zatočil se kolem své osy. Plášť na sebe nenechal dlouho čekat a zavlnil se do pohybů, které dělal Naruto.
Zasmál se.
,,Sluší ti,“ zaslechl Naruto pobavený hlas. Přestal se točit a
rozhlížel se kolem sebe. ,,To je neslušné, někoho špehovat,“ zamračil se chlapec.
,,Ano, je, ale zdá se ti o mně. Nemohu si pomoct. Připadneš mi dost zábavný,“ zasmál se muž.
,,Zábavný? Zábavný?! To se asi musíte dost nudit, když vám tohle přijde zábavné,“ zasyčel zuřivě chlapec.
,,Jen klid, Naruto. Nechtěl jsem tě rozzuřit. Už jsi zjistil, co je za dveřmi?“
,,Ne, vůbec nemám čas něco dělat. Zítra jdeme na misi a -„
,,Na misi? To mě zajímá?“ nadchl se muž. Naruto si povzdechl. ,,Je to mise typu B. Máme zachránit nějakého kluka, který ovládá lidské emoce,“ pokrčil chlapec rameny.
,,O tomhle už jsem někdy slyšel, rozhodně bych to nepodceňoval, Naruto,“ ujistil ho hlas.¨C84CChlapec přikývl. Posadil se na zem, na sobě majíc stále bílý Hokagův plášť.¨C85CNahlédl do krabice, jestli tam stále něco je. Nic. Jen, vlastně tam byl papírek. Naruto vzal papírek do ruky. Otočil ho a… byla to fotka. Vlastně dvě. Byly na sobě položeny, takže to dávalo dojem, že je jen jedna. Na první fotce byl blonďatý muž s jasně zářivými¨C86Cblonďatými vlasy. Před ním stály tři děti. První kluk měl černé oči a černé vlasy. Druhý měl šedé vlasy. Přes půlku obličeje masku. Naruto vyvalil na fotku oči. Vždyť to byl… Obito Uchiha, Kakashi… na fotce neměl přes oko ještě čelenku se znakem Listové vesnice.¨C87CUprostřed chlapců stála dívka. Jediná z nich se usmívala. Vlastně i jejich sensei se usmíval. Rin. Pokud to je pravda a na fotce jsou ti, kteří si Naruto myslel, tak ten muž musí být… Yondaime. Zalapal po dechu.¨C88C,,Děje se něco?“ strachoval se hlas.¨C89C,,Ne, jen… tahle fotka… vyrazila mi dech. Poslyšte, znal jste Yondaimeho?“¨C90CMuž se zasmál. ,,Víc, jak kdo jiný.“¨C91C,,No a… ehm… na téhle fotce je, že ano?“ zvedl fotku do vzduchu, aby na ni mohl muž vidět. Když se nic neozývalo, tak se Naruto začal strachovat, že snad řekl něco co, co neměl.¨C92C,,Ano, je tam.“¨C93CNaruto kývl a usmál se.¨C94C,,Líbí se ti?“¨C95CNaruto překvapeně zvedl oči ke střeše místnosti. Když mu došla slova, která muž vyslovil, tak překvapením otevřel pusu. ,,N-ne, to ne, jen… um… já… no,“ červenal se chlapec.¨C96CMuž se zasmál. ,,Na tom nic není, Naruto.“¨C97C,,Když já ho mám rád, ale ne jako otce… tedy ano, jako otce taky, ale také jako něco víc, chápete mě?“ když se chlapec snažil vysvětlit muži svoje pocity.¨C98C,,Takže ho miluješ?“ ,,No… tahle bych to asi neřekl, tedy vlastně… ano,“ vyhrkl chlapec.¨C99C,,Je to tvůj otec.“¨C100C,,Já vím a děsí mě to. Tohle jsem ještě nikdy necítil. Je to silnější než já.“¨C101CMuž se už neozval. ,,Pane?“ zavolal chlapec k muži. Naruto třískl pěstí o stůl. Teď si bude myslet, že je perverzní uchyl. A bůhví co ještě.