3) Zase…klo se to
by Kikinka
Midori na sebe nasoukala černý plášť s červenými obláčky. Akatsuki plášť. Vyšla z pokoje a rozhlédla se. Itachi vedle dveří, opřený o zeď.
„Je v tom horko…. Jak v tom můžeš chodit?“ zeptala se ho s mírným úšklebkem. Ale spíš to vypadalo, jako obdivný úsměv.
Itachi zavře oči a odlepí se od zdi. „Víš…“ otevře je a stoupne si před ní. Midori se opře o dveře, které mezitím už stihla zavřít. „…. Mohla bys hrát Konan…“ řekne trochu tišeji, až nepřítomně.
„To teda nemohla..“ odfkne si, jako že Konan přece vypadá úplně jinak.
Itachi si ale trvá na svém. „Mohla… kdybys…“ vezme do ruky pramen jejích vlasů.
Midori přimhouří oči. „Hele!“ okřikne ho a vyndá vlasy z jeho ruky. „…Moje vlasy nech na pokoji.“ a vrátí si je zpátky.
Najednou se kousek od nich ozve:
„Hele… to je ta, co řekla, že nemam mozek!“ zamračí se Deidara.
„Jako by řekla, že nemáme srdce!“ skoro se rozpláče Pein.
„Jako by jsme byly ňáký kytky!“ naštvaně prohodí Zetsu.
„Nebo kusy dřeva!“ zaběduje Sasori.
Zbytek tam naštěstí neni. Bůh ví, co by řekli oni. Midori vážně neví, co si má myslet, a už vůbec neví, co má říct. Vždyť…. to, co právě řekli…
„Eh.. no… tak…. omlouvám se…“ vysouká ze sebe nakonec.
„Mě se taky omluvíš?“ ozve se těsně u jejího ucha.
Otočí se po hlase a…..
„Ne!“ odpoví rychle, odporně a znechuceně.
„Můžu si sundat masku…“ trvá na svém.
„Ne! Až se vykoupeš…“ snaží se od sebe odehnat ten smrad. „…ve vaně!“ dodá ještě, než za sebou zavře dveře do pokoje.
Kisame na ně chvíli zíra a pak přistoupí za Sasoriho.
„Hele…“ poklepe mu na rameno. „…co je to vana?“ zeptá se ho potichu, aby ho nikdo neslyšel.
„… A ten chlap povídá… Když mě nezabiješ, splním ti tři přání….. a já na to….. máš smůlu, já to mam ve scénáři…“ vypráví Deidara u jídla zase jednu ze svých historek a směje se tomu jako blázen. A ostatní to zřejmě už nebaví.
Itachi se zvedne jako první, odnese si talíř, něco napíše na papír a pak k ostatním prohodí:
„Můžeme jít.“
Deiara zrudne vzteky.
„Taky si mě to moh nechat doříct….. teď to zapomenu…“ zuří na něj po cestě.
Na jiném místě…. se dějí jiné, zcela zajímavé věci. Přesněji řečeno……
Sasuke zakopl a padá na Naruta. Oba padají na zem.
„STOP! SAKRA…!“ ozve se neznámý muž vedle muže stojícího za kamerou.
„Znova a pořádně!“ okřikne je, ale kluci se odmítají zvednout.
Sasuke, ležící na Narutovi, začne protestovat:
„Nemůžem si odpočinout?“
Naruto se k němu velice ochotně přidá:
„Třeba zajít na ramen?“
To je ale překvápko…. Naruto Uzumaki, stejně jako Naruto Uzumaki, miluje ramen.
„Já se z nich zbláznim.“ zakleje druhý muž a složí hlavu do dlaní. První muž vydechne a udělá
ať táhnou, než si to rozmyslí. Chlapci neváhají, zvednou se a zbyde po nich jen prach.
Za chvilku už sedí a cpou se ramenem. Ozývá se pouze mlaskání a srkání nudlí. Po pár miskách, a že jich bylo opravdu dost málo, jenom deset, a to dohromady, se odplíží do parku a sesunou se na lavičku.
Po chvíli ticha na oddech Sasuke promluví.
„Myslíš, že tě někdy doženu?“
„A v čem jako? I když já myslím, že v ničem.“ ujistí ho s jistým zazubením.
„Tvůj rekord v pojídání ramenu.“ upřesní Sasuke, svojí otázku.
„Myslíš počet misek, nebo počet misek za minutu? Ale pochybuju, že něco takovýho zvládneš.“ zase se zazubí.
Sasuke se jenom usměje a dál zírá před sebe, stejně jako Naruto.
Itachi dorazil domů jako první. Okamžitě ale zamíří do jistého pokoje. Otevře dveře a spatří spící dívku. Na židli vedle postele je odložený plášť. Přistoupí k ní blíž. Klekne si na zem a rukou jí chce odhrnout prameny vlasů z obličeje. Midori se však nečekaně probudí.
„To… to sou moje vlasy….“ informuje ho Midori potichu a pomalu je vyndá z jeho ruky. Přitom se snaží se ho nedotknout. To se jí podaří. Ovšem Itachi svojí ruku přestane ovládat a jak spadne, nepatrně škrtne o její rameno. I tenhle malinký kontakt stačí k tomu, aby jí zrudly tváře a tělem jí proletělo stádo motýlů. Čekala, až se hne, aby se mohla zvednout. Pořád tam byl. Sakra. A tak blízko. I když nechtěla, musela něco říct. Jinak…. to přece nejde. Nevěděla co…. ale nakonec řekla tu největší blbost pod sluncem. Nebo měsícem?
„Ne-Nehodláš se do mě zamilovat, že ne?“ její srdce bušilo na protest.
Itachi sebou cuknul. „Co? N-Ne… já jenom… Bože, Itachi, ty seš ale kretén….“ odtáhne se.
Ticho.
Do místnosti vletí Deidara. „Hoď sebou, Itachi!“
Itachi se lekne, stratí rovnováhu a přepadne dozadu. Navíc narazí do židle… a praští se do hlavy….
„Ne tady… Dělej, pohni sebou!! Čekáme jenom na tebe!“ zařve na něj a netrpělivě poskakuje na místě.
Sasuke padá na Naruta a s ním i kunai se zapíchne těsně jeho hlavy. Naruto při tom pohledu hlasitě polkne.
„To bylo příšerný!! Znova!“ vykřikne muž s píšťalkou a papíry v ruce.
Pozorně je sleduje. Jejich zrcadlové pohyby. Střety kunaiú. Všechno jde výborně. Až na jednu věc….
„STOP!!“ jeho výkřik se ztratí v hloubce lesa.
Naruto a Sasuke vstávají ze země a oprašujou si oblečení.
„Co zas?“ vyjede už napučenej Naruto.
„Ty oči musí pryč.“ konstatuje muž s papíry.
„Oči?“ podiví se oba chlapci naráz.
„Nenávidíte se! Tak se snažte, ať to tak vypadá!“ nakáže jim a sleduje, jak protočí oči, ale nakonec kývnou.
Scéna se opakuje. Jde jim to docela dobře. Už i oči vypadaj jak maj. Jak to jenom dokázali? Poslední skok a následuje dlouhý ostrý pohled do očí. Až moc dlouhý. Ale dobrý herec se musí naučit ovládat. Ale tohle je moc. Muž s papíry si všimne, že se jim změnil výraz.
„STOP!! Co to sakra je?“ přistoupí k nim.
„Požaduju kratší zírání!“ vznese připomínku Naruto. Sasuke na souhlas přikývne.
Muž se na ně podívá a nakonec povolí. Co se s nima dá dělat.
Po vyčerpávajícím dni se Sasuke a Naruto sesunou ke stromu na zem.
„Dneska nám dal pořádně zabrat…“ stěžuje si Sasuke.
„On někdy nedal?“ namítne Naruto, že jeho stížnost je zbytečná.
Dojdou před dům a Sasuke vytahuje klíče. Zastrčí do zámku. Naruto netrpělivě těká po okolí. Už se těší na sprchu a postel.
„Bude to ještě letos?“
Sasuke neodpovídá. Jenom jeho pohled jako by zamrzl. Naruto se otočí na Sasukeho. Ten se ani nepohnul.
„Co je?“ zeptá se Naruto.
Sasuke se otočí a zazubí.
„Klíče…“ prohodí jenom „…. se zasekly…“ dodá a uhne před čekanou ránou nebo něčím podobným.
„Už zas? Hele! Já si nehodlam platit další okno!“ začne řvát Naruto.
„Kdybych bydlel ve sklepě, tak tam vlezu svym..“ brání se Sasuke. Vždyť on za to nemůže……
Najednou se ozve rána a rozsypání skla…..