3

„Tak nic,“ usmál se Sasuke,
„každý má jednu. Můžete si s ní dělat, co chcete, ale nesmíte jí sundat masku. Shikamaru ani stínovým jutsu!“ Pak se začal ďábelsky smát. Vzal Sakuru a odvedl si ji do jeskyně. Ostatní si rozebrali zblívající čtyři dívky. A co se dělo? Půjdeme po jednom:

Sasuke a …

Sasuke si odvedl tu dívku k pobřeží. Sedli si tam a Sasuke se na ní podíval.
„Co na mě čumíš?“ vyjela na něj.
„To ti může bejt jedno,“ řekl ji na oplátku.
„Jak vidíš, není. Copak se na mě slavnému Sasukemu Uchihovi nezdá, či líbí?“ zeptala se s výsměchem.
„Kdo jsi?“
„Jsem holka,“ odvětila stroze.
„Kdo přesně?“
„Je mi stejně jako tobě,“ odpovídala úplně na něco jiného.
„A co dál?“
„Dobře jsem tě znala.“
„A dál?“
„Nic, neměl jsi mě rád.“
„Proč?“
„A jak to mám vědět?“ otočila se k němu zády a tím dala najevo, že se s ním odmítá dál bavit.
„Myslíš, že tohle na mě zabere?“ zeptal se a čekal, že se naštvaně otočí.
„Trhni si nohou, já vím, co máš v úmyslu!“
„Fakt? Co?“
„Právě teď jsi mě chtěl vyprovokovat, abych se otočila.“
„Fajn, znáš mě teda dobře. Chodili jsme spolu?“
„Tys s někým v Konoze chodil?“
„Takže holky z Konohy, nebavil jsem se s ní, je stejně stará jako já a dobře mě zná,“ v duchu ještě dodal: To jsme moc nepokročili, stále to může být jakákoliv holka z mého ročníku akademie!
„Jo, s nejkrásnější kunoichi ve vesnici,“ usmál se, jelikož si ji představoval.
„Nejkrásnější?“
„Jo!“
„Vyhrála snad soutěž krásy Konoha?“
„V jakém roce?“
„V jakémkoliv.“
„Jo to vyhrála,“ znovu se usmál.
„Tys chodil s Ino?“
„Co?“
„No, Ino vyhrála jednou soutěž krásy, když byla Sakura na misi. Jinak vždy vyhrála Sakura a s tou jsi určitě nechodil!“
„A co když jo?“
„Ty bych věděla!“
„Ty seš snad její nejlepší kámoška, že by ti všechno řekla?“
„Jo, znala jsem ji velmi dobře,“ snažila se vyhnout tomu, že ona je Sakura.
„Jak moc?“
„Líp než tebe!“
„Znáš ji líp než sebe?“
„A ta jako myslíš na co? Že já jsem ona? Tys asi spadl z jedle. Vždycky jsem prohrála!“
„Tak jak mám o tobě něco zjistit? Prostě předpokládám, že někdo seš a pak se tě ptám na otázky z jeho života!“
„Hele hele chlapečku, na mě si dovolovat nebudeš. Nesnášíme se a tak to mezi náma zůstane!“
„Fajn!“ řekl jen. Sakura se otočila na podpadku a odešla na opačnou stranu.

Naruto a …
„Když mi řekneš kdo seš, udělám ti svůj speciální rámen, který měly jen dvě osoby na světě!“ lákal ji.
„Promiň, ale nechci,“ odmítla ho razantně.
„Co? Ty nechceš můj rámen? Byla bys třetí, krom mě, kdo ho kdy ochutnal!“
„Ne nechci,“ řekla chladným hlasem.
„Seš divná!“
„Kdo všechno už měl ten tvůj rámen?“ zeptala se jen tak pro zajímavost.
„Sakura. Jednou jsem jí ho donutil sníst. Říkala, že je to otřesný. A pak ještě Hinatka. Pochválila mě a dokonce si přidala. Aspoň někdo umí ocenit mé jídlo. Ne jako ty, která ho v klidu odmítneš. To ani ta Sakura není taková!“ podíval se na ní naštvaně.
„Jak můžeš vědět jaká Sakura je. To i já ji znám líp než ty!“
„Ty?“ lehce se zasmál.
„Hodně ses změnil Naruto. Už nejsi takový jako dřív. Tehdy jsi byl stokrát lepší!“ vyštěkla na něj a utekla.

Sai a …
„Kdo jsi?“ zeptal se Sai hned na úvod.
„Dívka,“ ušklíbla se.
„Jaká?“
„Pro tebe?“
„Vidíš tu někdoho jinýho?“
„Pro tebe trochu známá. Musel bys zapátrat v paměti.“
„Stáhni si tu kápi!“ poručil ji.
„Trhni si!“
„Stáhni si tu kápi!“ zopakoval ji rozkaz.
„Ani mě nehne!“
„Mám ti jí stáhnout sám?“
„Porušil bys Sasukeho pravidla. Musím si ji sundat sama!“
„Však ti to rozkazuju!“
„A seš co, že si myslíš, že tě poslechnu?“
„Jsem Sai, kdybys to nevěděla!“
„Aspoň vím, s jakým debilem mám tu čest,“ procedila skrz zuby.
„Hahaha,“ zasmál se ironicky.
„To umím taky!“
„Dokaž to!“
„Nejdřív budeš muset říct něco vtipnýho, což bohužel neřekneš. Nejprve by sis musel opatřit humor!“
„Hahaha,“ zasmál se znovu ironicky.
„Směj se, sám nic v takového vymyslet nedokážeš tak se aspoň zasměj tomu, co jsem vymyslela já!“
„Myslím, že by sis tu kápi mohla konečně sundat!“
„Trhni si,“ otočila se na podpatku a odešla pryč.