4

„Směj se, sám nic v takového vymyslet nedokážeš tak se aspoň zasměj tomu, co jsem vymyslela já!“
„Myslím, že by sis tu kápi mohla konečně sundat!“
„Trhni si,“ otočila se na podpatku a odešla pryč.


Neji a …
„Když už seš tak pěkně přivázána k tomu stromu, řekni mi něco o sobě!“ ušklíbl se posměšně, už neměl na obličeji masku. Dívky jejich totožnost již stejně věděly.
„Trhni si a opovaž se použít biakugan!“
„To mě znáš tak dobře?“
„Dost dobře, abych věděla, že můžeš vidět, co si myslím, ale já to umím zablokovat, víš!“
„To dokáže jen pár osob!“
„Jo a já jsem jedna z nich!“
„Biakugan!“ řekl a kolem očí mu naskákaly žilky. Opravdu, ale neviděl, co si ta holky myslí! A pak, jakoby to udělala naschvál (taky že jo!), uviděl část toho, co si myslí.
´Neji, ty seš fakt idiot! Vůbec jsi s klukama nedospěl! Možná seš silnější, ale stále jseš sobec a myslíš si o sobě bůh ví co!´
Ano, přesně tohle se jí honilo hlavou. Ale byla to jen část.
„Skvěle, takže jsi trénovala s někým, kdo měl biakugan! Jinak nikdo nemůže získat takové schopnosti. Vzhledem k tomu, že jsi z Konohy, tak jsi trénovala s mojí sestřenkou!“
„Taky, ale ještě s někým, kdo byl kdysi silnějším než ona. Teď již zřejmě není!“
„Já na hádanky nejsem!“ varoval ji.
„Ale já ti je dávám!“ zašklebila se posměvačně, kunaiem přeřízla provaz, kterým byla přivázána a v klidu odcházela. Neji ji chytl za ruku.
„Kam si myslíš, že jdeš?“
„Pryč, od někoho, jako seš ty!“ vykroutila ruku z jeho sevření a pokračovala dál.

Shikamaru a …
Shikamaru svou.. ehm.. oběť (???) odvedl k moři. Někde, kde končil ostrov a začinalo moře. Ostrov se již ukotvil a tak se dál nepoyboval. Celá skupinka uvízla v zajetí , nedohlédla na žádnou pevninu a k tomu se nesnášeli. Ideání podmínky pro život na ostrově!
Shikamaru se o tu holku ani nezajímal. Přivázal si chykrovými provázky ke kmeni silného stromu, opřel se o další strom a díval se na nebe po kterém se líně posouvaly baculaté mraky. Seděl jen tak a najednou ho napadlo, že za chvíli bude západ slunce. Lehl si pohodlněji a jal se sledovat následující okamžiky.
Temari seděla dost nepohodlně opřená o kmen stromu, ale západ ji tak uchválil, že na to zapomněla. Byla jako hypnotizovaná tou rudou, oranžovou, žlutou a modrou barvou, které se mísili a vypadalo to opravdu kouzelně. Již několiksetkrát viděla západ slunce, ale ne takový. Po očku se podívala na Shikamara. Zřejmě si ten okamžik užíval stejně jako ona. (Jen bez těch provazů!)
Když slunce zapadlo, Shikamaru dále ležel na zemi. Díval se stále na oblohu, ale tentokrát pozoroval hvězdy.
Jedna začala padat.
„Přej si něco!“ vyhrkla Temari. Taky ona si něco přála.
„Ty taky,“ zašeptal a soustředil se na své přání.
Bylo to… zvláštní. Takové tajemné. Ostatní se hádali a oni se dívali na západ Slunce.
„Ty, Shikamaru, proč jsi odešel z Listové?“ zeptala se ho po chvíli ticha.
„Seš otravná. Nepotřebuješ to vědět!“ odvětil ji otráveně a dál se díval na oblohu.
„Shikamaru, rozvářeš mě?“
„Ne!“
„Proč?“
„Protože si s tebou můžu dělat co chci.“
„Prosím,“ udělala psí pohled a on se snažil mu nepodlehnout. Tohle se mu už jednou stalo.


Flashback:
„Shikamaru, já nejsem žádná loutka!“ křikla na něj Temari.
Shikamaru neodpovídal a dál si jí nevšímal.
„Shikamaru, okamžitě to jutsu zruš!“
„Proč?“ zeptal se otráveně.
„Nemíním tady jako deb*l napodoboval lenocha, jako seš ty!“
„Tak to budeš muset,“ ušklíbl se a podíval se na její reakci. Udělala psí pohled. Vypadala smutně a Shikamaru to prostě nevydržel. Pustil ji ze svého stínového jutsu.
„Dík,“ usmála se vítězně.
„Tohle už nedělej,“ varoval ji.
„Ne-e, to je jediná věc, co na tebe funguje!“ zasmála se a lehla si do trávy. Konečně se mohla volně pohybovat.

„Tohle na mě neplatí…,“ usmál se a po chvíli dodal, „..Temari!“
„Cože?“ podívala se na něj překvapeně.
„Nedělej hloupou, je to otravný. Ten pohled poznám snad všude. Jen ty se mě snažíš dostat tímhle pohledem,“ zívl si.
„Shikamaru, pusť mě, prosím,“ sepjala s námahou ruce do prosícího gesta.
„Ne!“
Takhle ho Temari prosila nějakou dobu, než vyčerpáním usnula.
Shikamaru ji tam nemohl nechat a tak jí vzal do náruče a odnesl ji do tábora k ostatním holkám (ony od těch kluků odešly a v jeskyni si udělali menší obydlí).
„Holky,“ nakoukl do jeskyně.
„Co tu chceš?“ vyjela na něj ino.
„Klid, přinesl jsem Temari,“ položil ji na zem a odešel.
Holkám až o chvíli později došlo, že řekl její jméno.