4. Kapitola: Mise pro Sakuru

„Saaakura-chan! Co kdyby sme si dali Ichiraku-ramen? Jen my dva … spolu …“ Narutovi málem ukápla slina z blaženého výrazu, když si představil kombinaci jeho milovaného jídla a jeho milované dívky.
„Na-ru-to!“ hodila na něj hrozivý pohled, ale Naruto se nedal jen tak odradit.
„Ale no tááák,“ zakoulil psíma očima.
Už se chystala na zničující večeři u Ichiraku, když se objevila její poslední záchrana.
„Sakuro!“ sotva popadala dech Shizune, „Sakuro! Tsunade-sama si tě přeje mít okamžitě ve své pracovně!“ doběhla až k nim a celá uřícená se opřela o stěnu vedlejšího domu.
„Promiň, Naruto, ale povinnost volá,“ nažila se tvářit alespoň trochu zklamaně, ale moc jí to nešlo, jelikož její vnitřní já právě vítězoslavně skákalo radostí.

«««««««o»»»»»»»

„Volala jste mě, Tsunade-sama?“ vešla se zaklepáním do kanceláře.
„Ano, mám tu pro tebe novou misi,“ otočila se ve svém křesle směrem k Sakuře.
„Jen pro mě?“ podivila se. Nikdy nedostala misi jako samotný člen, vždy jen v rámci týmu. Nebo se možná Tsunade spletla a chtěla říct ,úkol‘. O takové zas neměla nikdy nouzi – dones tohle, udělej tamto …
„Chci, abys pohlídala tu novou holku a Sasukeho,“ pokračovala bez jediné reakce na její otázku.
„Nechápu. Proč mám dohlédnout i na Sasukeho? Ta holka se mi taky nelíbí, ale proč Sasuke?“ vypadalo to jako by jí rapl menší amok. Jak si jen dovoluje nařknout jejího Sasukeho?
„Podle Kakashiho, se Sasuke s příchodem Katsumi začal chovat divně. Proto je budeš špehovat počínaje momentem, kdy odejdeš z těchto dveří. Když uvidíš něco podezřelého, okamžitě mi to nahlásíš. To je celá tvoje mise,“ dokončila rázně, aniž by jí dala prostor k jakémukoliv protestu.
„Hai,“ zamumlala a nakvašeně vyšla ven.
Slunce už skoro zapadalo. Nad Konohou se uzavřela oranžovo-rudá obloha, která svou barvu odrážela i na skalním monumentu Hokagů. Blížila se další teplá letní noc. Lehce skákala z jedné střechy na druhou a vánek se jí snažil pročistit hlavu. Jen se podívá na Sasukeho cestou domů. Zjistí, že je všechno jak má být a ujistí se, že nějaké špehování nebude potřeba. Jak jen může být Tsunade tak nedůvěřivá? Sasuke by přece nikdy nedopustil, aby se Konoze něco stalo. Nebe stále tmavlo a ze slunce už zbýval jen tenoučký proužek nad horizontem.

«««««««o»»»»»»»

„S takovou brzy zlenivím,“ stěžoval si Itachi, když dorazili k Sasukemu domů.
„Normálně nás Kakashi, vůbec nešetří. Občas si říkám, že i některé tréninky s Orochimarem byly snazší,“ vzpomínal s povzdechem Sasuke a zabouchl za sebou dveře, zatím co Itachi uvolnil transformační jutsu. V obýváku odhodil ledabyle katanu a protáhl své ztuhlé tělo. Nakročil směrem ke kuchyni, ale …
„Konečně jsme spolu sami a ty mi chceš znovu utéct?“ šeptl Itachi polohlasem bratrovi do ouška a své ruce měl obtočené kolem jeho boků.
Na Sasukeho tváři se objevil malý úšklebek. Čekal, že po něm půjde, ale že bude až tak hrr?
Itachi bral Sasukeho mlčení jako souhlas ke svému počínání a tak se lehce otřel svými rty o jeho krk. Sasukemu, jen při tom nepatrném doteku, přejel mráz s vlnou vzrušení po celém těle. Itachi pokračoval něžnými polibky, které rázem vystřídal a doslova se na něj přisál. Po té, co se na Sasukeho krku objevil malý červený flíček, ho opět spokojeně, jemně políbil.
Už to nemohl déle vydržet. Otočil se v bratrově sevření, sám vyhledal jeho rty a jejich jazyky propojil v jeden dlouhý vášnivý polibek. Ruce zapletl do jeho dlouhých černých vlasů, až gumička, kterou byly svázány, povolila. Itachiho mírně překvapilo bratrovo náhlé zapojení. Pomalu ho natlačil až k nedaleké pohovce, na kterou záhy oba dva přepadli. Teprve teď měli možnost opět načerpat trochu kyslíku.
Rozhrnul Sasukemu jeho volnou bílou košili a jazykem sjel od krku, přes klíční kost, až k bradavce, se kterou si začal pohrávat a občas i jemně stiskl zuby. Druhou rukou putoval dál po jeho těle. Sasuke si skousl podélně ukazováček, aby zadržel své stény, ale Itachi mu nedal ani chvilku. Dvě kapičky krve mu stekly až k bradě. Bolestný a přesto tak nádherný pocit.
Když si všiml krve, okamžitě se vrátil na bratrova ústa. Nenechá ho, aby se takhle trápil. Pravou rukou už docestoval až k lemu kalhot. Prudce vklouznul pod ně i spodní prádlo a dlaní přejel po Sasukeho vzrušení. Sasukeho poraněná ruka se zaryla do Itachiho zad, zatím co druhá zajela ještě hlouběji do jeho vlasů. Teď už se nedokázal nijak ovládat.
„I-ita – chi!“ zavzdychal slastně mezi bratrovy polibky.

«««««««o»»»»»»»

Už jen pár domků a je skoro tam. Vesnici zalilo tmavě nachové šero a první hvězda osamoceně svítila uprostřed oblohy. Neslyšně doskočila na poslední střechu. Pomalu přešla k prvnímu oknu a opatrně do něj nahlédla. V kuchyni ale nikdo nebyl. ,Špehovat své přátelé. Kam až to dopracovala?‘ S povzdychem se přesunula k druhému oknu. Nakoukla přes okraj rámu a …
,Sasuke!‘ Spatřila někoho, jak … ,To ne! Itachi!‘ Už se ani na chvíli nerozmýšlela. Její vyděšený obličej zkřivil nenávistný výraz.
„Shannarooo!“ vtrhla do místnosti, s nataženou pěstí, skrz okno. Střepy rozbitého skla se rozlétly po celém pokoji.
Itachi okamžitě zareagoval a jen tak tak stihl uskočit před jejím přesně mířeným úderem.
Sasuke měl zastřenou mysl vzrušením mnohem víc než Itachi, takže chvilku trvalo, než postřehl, co se vlastně děje. V hlavě mu seplo, až když už se Sakura znovu napřahovala.
„Dost, Sakuro!“ vběhl na poslední chvíli mezi ty dva a částečně roztaženými pažemi kryl svého bratra. Jeho tělo třáslo a stále ještě těžce oddechoval.
Sakura byla naprosto zmatená. Nechápala, o co se tu Sasuke snaží. Nemluvil snad celý život o tom, jak moc si přeje pomstít svůj klan?! ,Že by genjutsu? Ne!‘ teprve teď si všimla vzrušení obou bratrů. Pomalu jí vše začínalo docházet. Do očí se jí nahrnuly slzy.
„Sasuke! Co si mu proved?!“ vrhla se po Itachim s ostřím kunaie. Zastavilo ji ale pevné sevření něčí ruky.
„Sasuke-kun?“ otočila své zelené oči plné slz na osobu, jenž jí držela za zápěstí.
„To stačí,“ řekl klidným hlasem s výrazem, který naposled spatřila těsně před tím, než opustil vesnici.
„Asi bude lepší vás tu nechat chvíli o samotě,“ navrhl Itachi, provedl transformační jutsu, proskočil vyskleným oknem a zmizel v nočním šeru.
„Proč, Sasuke? Tsunade-sama tě stále podezírala, ale já ti věřila! … Tak slepě věřila, že by si Konohu nikdy nezradil …“ úzkostně žádala po nějakém logickém vysvětlení.
„Sedni si,“ vyzval ji Sasuke a sám si sedl naproti ní.

«««««««o»»»»»»»

„… a to je celá pravda.“
Sakura stále ještě nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela. Bylo to až příliš velké sousto. Po tvářích jí stále stékaly slzy. Ruce měla pevně zaťaté v pěsti, aby alespoň trochu uklidnila. Srdce jí splašeně bušilo na prsou. Naprosté ticho ovládlo celý pokoj.
„Sakuro,“ opatrně jí olovil Sasuke. Věděl, jak moc dokáže být vznětlivá. „Musíš Itachiho před Tsunade krýt. Bez něj nemá Konoha šanci.“
Má lhát své vlastní shishou? A navíc v tak zásadní věci? Jediný pohled do očí obarvených nocí jí stačil, aby našla odpověď.
„Dobře, … kvůli tobě, Sasuke-kun,“ vstala a došla k rozbitému oknu. Stále na sobě cítila Sasukeho vděčný pohled, ačkoli jeho tvář zůstala po celou dobu strnulá. Ještě jednou se k němu otočila.
„Vypadá to, že jsem prohrála …“ dodala se smutným úsměvem. Otočila se a nakročila ven na střechu, když ucítila náhlou přítomnost za svými zády …
„Arigatou, Sakura,“ zašeptal jí známý hlas do ucha.

«««««««o»»»»»»»

Vesnici zahalenou černým pláštěm ozařoval jen měsíční svit a trocha pouličních lampionů. Lehce skákala po střechách s těžkým srdcem. Svůj životní boj o lásku prohrála …
Každá situace má ale i světlou stránku, ať se nám zdá špatná sebevíc. Drobnost, která alespoň trochu uleví na duši.
 Neprohrála s Inou …